Srdečně zdravím všechny čtenáře,
Dnes vás opět zavedu do východního Saska. Přesněji řečeno do Žitavy. Pokud toto krásné městečko na česko-polském pomezí (ještě) neznáte, měli byste to rozhodně změnit! Žitavské hory jsou jako stvořené pro krásné výlety a horolezectví. Pocit velkoměsta můžete zažít v Praze, která je od Žitavy vzdálená jen hodinu cesty. V létě se můžete osvěžit v jezeře Olbersdorf. Můžete také projet na kole podél řeky Nisy tři země za jeden den.
Pokud máte chuť se tam vydat na dovolenou, mohu vám dát zasvěcený tip na přenocování: hotel Vila Vetterlein. Je to krásná vila, kde jsem mohl žít dva roky. Více o tomto období si můžete přečíst v tento článek zkušenosti.
Paní vily Vetterlein je Carolin. Měli jsme to potěšení žít spolu dva roky plné událostí. Stále vzpomínám na mnoho útulných hodin, kdy jsme spolu seděli při svíčkách a dobrém jídle a povídali si o nejrůznějších tématech. Samozřejmě jsme mluvili také o TÉMATU, které fascinuje zejména mladé lidi: o výběru životního partnera. Mluvili jsme o svých představách a přáních. Nechci zacházet do přílišných podrobností, ale jednu věc naši budoucí manželé mít museli: jeden musel umět zpívat tenorem a druhý basem. Proč tomu tak bylo? Měli jsme s Caro každý pátek večer krásnou tradici. Pro nás den odpočinku, sabat, začíná v pátek při západu slunce. Vždycky jsme to slavili společně. Caro seděla u klavíru a já hrál na flétnu. Společně jsme vždy hráli některé z našich oblíbených církevních písní. Na závěr jsme si zazpívali píseň "Zůstaň, Bože." Acapella. Caro zpívala alt a já soprán. Chyběl nám však tenor a bas, abychom píseň skutečně dotvořili. Rozhodli jsme se tedy, že naši budoucí muži musí tyto hlasy ovládat.
V životě se však často stává, že se věci vyvíjejí jinak, než bylo plánováno...
V dubnu 2017 jsem opustil Žitavu a přestěhoval se do Bavorska. Také v Caroině životě se něco změnilo. Do jejího společného vilového bytu se nastěhoval mladý Ukrajinec. Chvíli to trvalo a pak mezi nimi přeskočily první jiskry. Svatební zvony se měly rozeznít na jaře 2020. Ale pandemie koronaviru jim překazila plány. Vyprávět, čím vším si během této doby museli projít, by přesahovalo rozsah tohoto článku. Ale pokud někdy vilu navštívíte, určitě se na tento příběh můžete zeptat hostitelky. Je to příběh plný výzev. Ale čím větší problém, tím větší zázrak mohli ti dva prožít.
Zde je pokus o nákres nevěsty a ženicha:
V říjnu 2021 konečně nadešel čas. Navzdory pandemii se církevní svatba mohla uskutečnit. Pro mě to byla jedna z nejkrásnějších svateb, jaké jsem kdy zažil.
Dlouho jsem přemýšlel, jaký obraz bych mohl na svatbu namalovat. Ale protože svatba byla odložena, měl jsem na přemýšlení spoustu času. V jednu chvíli jsem dostal dobrý nápad a obraz namaloval. Když jsem byl téměř hotov (chyběl jen malý detail), oslovila mě Caro a zeptala se, jestli bych pro ni mohl namalovat otisk prstu. Samozřejmě jsem okamžitě souhlasil. Ale teď musely mé myšlenkové pochody začít úplně od začátku. Netrvalo však dlouho a v hlavě se mi objevilo několik myšlenek. Carolin manžel, Marian, je opravdu všestranný člověk. Umí prostě všechno! Obzvlášť rád se vrtá v autech. Caro mi jednou poslala fotku, na které Marian manipuluje s velkým zeleným autem. Tento obrázek mě inspiroval k vytvoření zeleného pick-upu. Ti dva mají pořád co dělat a jsou pořád na cestách. Protože jedou vždy rychle, auto se rozjede.
Také vím, že Caro má ráda srdíčka. A tak se z výfukového mraku stalo srdce, ve kterém mohli hosté zanechat otisky prstů.
Na svatbě hosté pilně využili příležitosti a otiskli na obrázek své prsty. Bylo zajímavé vidět, že někteří hosté byli kreativní a ze svých otisků prstů vytvořili malá umělecká díla.
Za příběh tohoto obrázku jsem obzvlášť vděčný. Vidím v něm, jak těžkosti a výzvy mohou lidi sbližovat, ale také jak nás víra ve věrného Boha může přenést přes těžké časy. Díky této důvěře dokázali Marian a Caro překonat všechny výzvy. Sblížili se navzájem a také se svým úžasným přítelem a Spasitelem.
Přeji jim oběma bohaté Boží požehnání pro jejich společný život a aby svou službou mohli přinášet naději a radost mnoha lidem.
Teď už mi zbývá jen pozvat vás, milí čtenáři, k další návštěvě Žitavy. Caro a Marian vždy rádi přivítají hosty. Z vlastní zkušenosti mohu říci jedno: čas strávený ve vile Vetterlein je nezapomenutelný!
P.S.: Pokud vím, Marian nezpívá tenor ani bas, ale nakonec to nebylo rozhodující pro sňatek... 😉
Čeština 
Deutsch 
Polski