Na přítele se můžete vždy spolehnout; když je vám zle, je pro vás jako bratr. 

- Bible, Přísloví 17:17

Mít opravdové přátele je opravdové požehnání z nebe! V mém životě se zatím vyskytly dvě situace, kdy jsem zažil pravdivost výše uvedeného biblického verše. První situace nastala před třemi a půl lety, kdy jsem havaroval na kole a několik dní a týdnů jsem potřeboval pomoc při mytí a oblékání. Naštěstí jsem tehdy měla opravdu skvělou spolubydlící, která se o mě dobře postarala. 

Druhá akce se konala letos. Stejně jako v předposlední příspěvek Letos v březnu jsem byl několik týdnů hospitalizován. Nemocnice byla v Mnichově, což je asi hodinu jízdy autem. Jeden starší pár z mého církevního sboru mi laskavě nabídl, že mě do nemocnice odveze a zase vyzvedne. 

Když mě vyzvedli, hned mě rozmazlovali výbornou bramborovou polévkou. Neuvědomil jsem si však, že hrnec je vyroben z keramiky. Když jsem se snažila polévku ohřát, rozbil se a polévka se rozlila po celé varné desce. Bylo mi neuvěřitelně trapně. 

Také se mi stala další nehoda. Po příjezdu domů jsem dostal chuť udělat si pizzu. Plná radosti jsem odměřila všechny ingredience na celozrnné špaldové kynuté těsto a dala je do mísy. Nakonec chybělo jen droždí. Byla jsem naprosto přesvědčená, že mám ve skříni ještě sušené droždí, ale zely tam prázdnotou. Prošla jsem všechny supermarkety v okolí, ale nikde nebylo k nalezení žádné droždí - ani sušené, ani čerstvé. Nechtělo se mi tomu věřit! Regály supermarketů byly vyrabované! Zdálo se, že lidé očekávají konec světa, ale byl to jen chřipkový virus, který zasáhl naši zemi. Každopádně jsem zavolala své drahé kamarádce, které jsem rozbila hrnec, a ona se se mnou podělila o poslední balíček sušeného droždí.  

Ale to nebylo všechno: krátce nato se u mě objevily rozsáhlé problémy s kardiovaskulárním systémem, které vyvolala nesprávná medikace. Nikdy v životě jsem se necítil tak špatně. Bál jsem se, že zkolabuju a zůstanu ležet v bezvědomí úplně sám ve svém bytě. Protože mi můj praktický lékař řekl, abych si dával pozor a v případě potřeby zavolal záchranku, rozhodl jsem se to odpoledne udělat. A tak mě s blikajícími modrými světly odvezli zpět do mnichovské nemocnice. Naštěstí se ukázalo, že mé srdce je stabilní, a tak jsem mohl jít zase domů. Jak se ale v takovém stavu a v tak pozdní hodinu dostat domů? Opět mě napadla jen dvojice, se kterou jsem se přátelil. Zavolal jsem jim a oni mě hned vyzvedli. To je opravdová dobročinnost, když člověk pro někoho jiného jede skoro 200 kilometrů v devět večer! 

Tento starší pár je pro mě vzorem pohostinnosti a vstřícnosti! Kdyby jen zlomek lidí byl jako oni, svět by byl lepším místem.
V těchto časech jsem o to vděčnější, že patřím k celosvětové rodině věřících, která je tu pro sebe navzájem i v těžkých chvílích. 

Je samozřejmé, že jsem chtěl vyjádřit vděčnost za veškerou pomoc, které se mi dostalo, a za všechny problémy, které jsem způsobil. Také jsem se moc těšil, že se konečně budu moci zase postavit k plátnu ve svém bytě a malovat. Hledal jsem tedy veselý motiv, který by odrážel radost ze života mých drahých přátel. Na Youtube jsem narazila na Výukový program John Magne Lisondra. Líbilo se mi to a vypadalo to relativně snadno. Je to první obraz, u kterého jsem předtím nenamaloval malý zkušební obraz na akrylový papír. Také se maloval opravdu snadno. Až na tu louku napravo od řeky. Tu se mi nechtělo malovat úplně dobře. Ale s celkovým výsledkem jsem spokojená. Protože jsem do tohoto obrazu chtěla zakomponovat něco z Bible, přidala jsem svitek s veršem z knihy 1 Tesalonickým 5:16. Dnes má obraz místo přímo ve vchodu do domu tohoto milého staršího páru, kde je první věcí, která vítá návštěvníky. Obraz byl vytvořen na plátně o rozměrech 40x50 cm.

Dnes, o šest měsíců později, se ohlížím za bouřlivým rokem 2020. Nebyl to snadný rok. Nemám na mysli jen situaci s Covidem-19, ale také svou osobní situaci. Bylo to jedno z nejtemnějších období mého života, pokud jde o zdraví. Mohl jsem však zažít, jak jsem každý den dostával přesně tu sílu, kterou jsem potřeboval. Následující biblický text jsem několikrát držel Bohu pod nosem a on pokaždé splnil svůj slib: 

Dává sílu unaveným a sílu zemdleným. Mladíci se unavují a umdlévají, mladíci klopýtají a padají. Ale ti, kdo doufají v Hospodina, nabývají nové síly; zvedají křídla jako orli, běží a neumdlévají, chodí a neunavují se. 

-Bible, Izajáš 40:29-31 

Často jsem si letos říkala, že už nemůžu udělat ani krok. A to nejen v přeneseném slova smyslu... Ale ve chvíli, kdy už jsem nemohl jít dál, jsem mohl o to silněji prožít sílu svého geniálního vykoupení.  

Když se ohlédnu za obrazy, které jsem letos namaloval, jsem prostě vděčný. Navzdory absolutnímu vyčerpání a všem bojům byly výsledky docela přijatelné. Ještě mi chybí dva nebo tři projekty, které jsem letos dokončila a ještě se o ně nepodělila zde na blogu. Jeden z nich, můj zatím největší projekt, jsem maloval částečně v horečce. Ale o tom až v některém z dalších příspěvků na blogu. 

Teď už zbývá říct jen jedno: 

Soli Deo Gloria!

Zde je detail obrázku, na kterém právě pracuji.