Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Vítejte opět u příspěvku o jedinečném projektu!

Kdo to nezažil? Jdete na túru a stojíte na rozcestí a nevíte, kterou cestou se vydat. Jak užitečné je vidět značení, které ukazuje zvolenou trasu! Velmi užitečná může být také mapa nebo tabule s přehledem tras.

V Bibli Ježíš vypráví podobenství o dvou způsobech (viz. Matouš 7:12-14). Jsou to pouhé tři verše, a přesto se v historii staly inspirací pro kázání, básně, písně a umělecká díla.
Tento obraz široké a úzké cesty mě tedy provází a dojímá už mnoho let.

Jako děti jsme měli skládačku pravděpodobně nejslavnějšího díla na toto téma, které v roce 1867 navrhla Charlotte Reihlenová. Obrázek na mě vždycky udělal dojem. Dodnes ho velmi obdivuji. Líbí se mi jeho styl, protože jsem příznivcem 18. a 19. století.

V určitém okamžiku jsem si přečetl knihu "Pouť" John Bunyan. O této knize a jejím vzniku by se dalo napsat mnoho. Dovolte mi však, abych zde jen zmínil, že zkušenosti křesťanského poutníka mi daly podnět k zamyšlení. Někde v mé hlavě se zrodila malá myšlenka. Byla ještě tak malá, jako drobné semínko, které nenápadně vytlačuje ze země svou první zeleň. Jako mladá rostlinka nenápadně rostoucí mezi mnoha velkými a krásnými rostlinami, někde v mé hlavě, která byla zaměstnána tolika jinými dobrými nápady a projekty, tato malá myšlenka stále rostla.

Mou oblíbenou autorkou je Ellen G. Whiteová. Žila také v 19. století. Její knihy miluji, protože ve mně vzbudily lásku k Ježíši a jeho slovu, Bibli. Kromě Bible neměla žádná jiná kniha na můj život tak pozitivní vliv. 
V jejích knihách se občas setkáváme s myšlenkami a obrazy, které popisují obě cesty. Zejména popisuje poslední úsek, který musí poutník ujít do nebeského města. (Pokud byste si ji chtěli přečíst, můžete si ji přečíst do).
Tyto obrázky ve mně zanechaly ještě hlubší dojem než kniha Johna Bunyana. V určitém okamžiku jsem si vědomě uvědomil malou rostlinu myšlenky. Byla to myšlenka namalovat moderní verzi obrazu široké a úzké cesty. Při té myšlence jsem se zachvěl. Byl by to velmi rozsáhlý a časově náročný projekt. Vůbec jsem se na něj necítil připravený. A tak mi tenhle nápad možná rok nebo dva koloval v hlavě. Čas od času se objevila, ale vždycky se našlo dost důvodů, proč ji odložit na nějaký vzdálený okamžik v budoucnosti. Až jednoho krásného dne v srpnu minulého roku jsem dostal zprávu s dotazem.

Byl jsem dotázán, zda si dovedu představit, že bych pracoval pro Kongres LAY namalovat obrázek. Tento kongres je stále ještě mladým projektem organizovaným mladými lidmi z Církve adventistů. Na tomto kongresu je vždy k dispozici modlitebna. Tento obraz měl být vystaven v modlitebně. Mladá žena, která mi poslala dotaz, sama jako teenagerka nakreslila malý náčrtek široké a úzké cesty. Myšlenka, že s Bohem lze kdykoli začít znovu, byla pro ni formující. Každý den je prvním dnem s Bohem! 
Požádala mě, zda bych mohl podobný obrázek namalovat i pro příští kongres v březnu 2024.

To mě dostalo do pořádných problémů. Na jedné straně mi všechny myšlenky překypovaly nápady, co bych mohl do obrazu namalovat, a přemohla mě velká motivace pro tento obraz. Na druhou stranu vyvstalo i několik otázek: Jak by měl být realizován? Jsem toho vůbec umělecky schopen? Je to časově proveditelné?
Vzpomněl jsem si na dohodu, kterou jsem uzavřel s Bohem před více než deseti lety na misijní škole: Přijmu jakoukoli výzvu, kterou mi Bůh předloží! Bůh mi ze své strany dá sílu a úspěch.
Tato smlouva s Bohem už vedla k mnoha dobrodružstvím a neuvěřitelným zážitkům.
Proto jsem se také s touto novou výzvou obrátil na modlitbu a prosil o moudrost. Netrvalo dlouho a tuto velkou výzvu jsem přijal. Tato malá rostlinka mi rostla v hlavě už příliš dlouho. Nyní nastal čas, aby byla rostlinka připravena ke sklizni.

Ale protože jsem musel a chtěl dokončit další obrázek (viz poslední příspěvek na blogu), byl start nového projektu odložen na listopad 2023, kdy jsem začal s prvními návrhy a skicami. Již dříve jsem přemýšlel o tom, které scény chci do snímku zahrnout. Můj klient také přispěl několika skvělými nápady do obrazu.

Zde si můžete prohlédnout jeden z prvních návrhů:
Původní myšlenka byla namalovat obraz na šířku. Tak mohla široká cesta vést podél spodní části a úzká cesta podél horní části. Tento formát by však měl i některé nevýhody. Proto jsem se rozhodl zvolit formát na výšku. Tím se automaticky vyřešilo několik problémů.

Asi za dva týdny jsem měl všechny návrhy hotové. Na internetu jsem vyhledal referenční obrázky k jednotlivým scénám a přizpůsobil je obrazu. Některé věci, jako například několik domů nebo postavy, jsem si vytvořil sám. To by pro mě před vznikem tohoto obrazu bylo nemyslitelné. Neodvážil bych se to udělat. Ale vždycky jsem se modlil o Boží vedení a moudrost, než jsem začal skicovat. Mohl jsem zažít, jak mi dával myšlenky a nápady.

Když jsem měl náčrtky v hlavě zhruba hotové, nakreslil jsem je scénu po scéně na jednotlivé listy A4, sešil je k sobě a naaranžoval na plátno o rozměrech 100x70 cm.

Měl jsem tedy připravený hrubý časový rozvrh snímku. 
Dalším krokem bylo přenesení náčrtů do obrazu. To byla další namáhavá práce. Nakonec se však i to podařilo.
Celkem tento proces trval asi měsíc. Po všech těch skicách a náčrtech jsem se konečně těšil, až zase vezmu do ruky barvy a štětce.

Své první tahy štětcem jsem udělala právě včas na Vánoce! To byl výjimečný okamžik! Bylo nějak vzrušující pustit se do tohoto velkého projektu. Podaří se mi realizovat vše tak, jak jsem si představovala? Stihnu to včas? Do března zbývaly necelé tři měsíce!
Uvědomil jsem si, že tento obraz nemohu namalovat sám. Tak jsem ho v modlitbě položil k Božím nohám a požádal Boha, aby vedl štětec. Nikdy jsem se při malování nemodlil tolik jako u tohoto obrazu. Skoro by se dalo říct: Každý tah štětcem byl modlitbou!

Obraz musel být namalován odshora dolů. Nejdříve bylo třeba vybarvit zeď nebeského města. Museli jsme s ní začít, protože pak se přes ni malovaly mraky. Byl to posvátný okamžik, když jsem maloval zlatou zeď města. Ježíš a poutník, kterého Ježíš radostně objímá, byli první postavy, které jsem na tomto obraze namaloval.

Poté přišel na řadu plný kontrastní program! Namíchal jsem černou a červenou barvu, které sloužily jako pozadí pro věčnou smrt a hlubokou propast mezi oběma cestami. Přes něj se přelila mračna zkázy a věčné smrti v podobě hřbitova.
Obrázek jsem vytvářel po částech. Jednou jsem pracoval na úzké cestě, pak jsem se vrátil k široké cestě. Mezitím se objevovaly stále nové nápady. S užitečnými nápady mi pomáhal i můj mladší bratr a kamarádi.

Největší výzvou na tomto snímku byl drak. Jen na této příšeře jsem strávil čtyři hodiny. Poté jsem byl na pokraji toho, že obraz znechuceně vzdám. Byl jsem opravdu v roklině pokušení!
Úspěšně jsem se vyhnul ocasu a většině zadních nohou tím, že jsem před ně namaloval kameny 🙂

Když už mluvíme o kamenech: to je pro mě také obtížné téma. Pokaždé se mi to nepodaří. I kvůli tomuto obrazu jsem shlédla několik videí na YouTube, abych získala užitečné tipy. Často jsem skalní stěny přemalovával a začínal znovu. Malířské špachtle mi zde byly velkým pomocníkem. Lze s nimi dosáhnout skvělých efektů. Skalní stěny mi také pomohly lépe pochopit princip světla a stínu. Abych zakryl některé chyby, velkoryse jsem některé skalní stěny osázel zelení 🙂.

Možná vás zajímá, jak jsem to celé časově zvládl? 
Jsem Bohu velmi vděčná, že mi dal dar hospodaření s časem (někdy to trochu přeháním). Ale pro tento projekt to bylo velmi užitečné. Vždycky jsem se díval na hodiny, abych zjistil, jak dlouho maluji. Během vánočního týdne do Silvestra jsem se dostal zhruba tak daleko:

Věděl jsem, kolik hodin mi to do té doby trvalo, a změřil jsem, jak velkou plochu jsem za tu dobu pokryl. To mi umožnilo vypočítat, kolik času budu ještě potřebovat do dokončení. Sestavil jsem si časový plán do konce února. Přesně jsem se ho držel a k Boží slávě to vyšlo dokonale! 
Přesně den před kongresem jsem po více než 200 hodinách práce dokončil poslední revize a doplnil poslední detaily. Jako poslední jsem namaloval Ježíše jako dobrého pastýře před úzkou branou. Ježíš byl tedy začátkem a koncem mého obrazu, alfou a omegou. Dopadlo to tak zcela nechtěně. Ale přesně tak to má být: Ježíš by měl být první ve všem, čím jsme a co děláme, a měl by být také poslední. Na tomto obraze se objevuje celkem šestkrát.

V neposlední řadě byl obraz opatřen závěrečným lakem, aby barvy zůstaly dlouho zářivé a snad byly požehnáním pro mnoho lidí.
Takto bylo dokončeno toto velké dílo! Díky tomuto obrazu se mohu mnohem lépe vcítit do Boha jako Stvořitele. V Bibli čteme, že každý den stvoření se Bůh večer podíval na své dílo a viděl, že je dobré. Cítil jsem to stejně. Po každém dni malování jsem se na obraz podíval z odstupu a byl jsem (většinou) spokojený. Cítil jsem kousek Boží radosti z tvůrčího procesu. Když Bůh dokončil stvoření, znovu se na vše podíval a dal tomu "velmi dobré"! Na rozdíl ode mě nemusel Bůh nic retušovat ani předělávat. Ale když jsem obraz dokončil, byl jsem prostě neuvěřitelně vděčný a měl jsem obrovskou radost. Teď už bych ho nenazval "velmi dobrý", protože na něm stále vidím spoustu nedokonalostí. Ale to mi nevadí. Jsem prostě slabý a nedokonalý člověk. Stejně nedokonalé jsou i mé dary a oběti, které přináším Bohu. Ale Bůh z nich může udělat něco velkého! Chce jen, abychom se mu dali k dispozici. To jsem udělal s tím obrázkem. Dal jsem, co jsem mohl, a Bůh tomu dal své požehnání. Teď je na Bohu, aby skrze tento obrázek k lidem promlouval.

Modlím se, aby tento obrázek byl pro mnohé požehnáním! Kéž každý divák na obraze rozpozná svou vlastní cestu a své současné postavení. Kéž každého, kdo se na tento obrázek podívá, povzbudí, aby se obrátil ke kříži a k tomuto geniálnímu Bohu. Nikdy není pozdě obrátit se k Bohu, dokud jsme naživu! Každý den můžeme s Bohem začít znovu!
Ano, je pravda, že cesta k Bohu není snadná. Je úzká, strmá a nebezpečná. Ale Bůh nám dal svá zaslíbení jako malé květy, které lemují okraj cesty. Dává nám místa, kde si můžeme odpočinout a načerpat nové síly. Cesta vyžaduje sebeobětování a vzdání se ega, ale čím blíže se dostaneme k nebeskému městu, tím větší bude náš pokoj a radost. Po široké stezce je snadné jít. Nemusíme se pro ni rozhodovat, jdeme po ní automaticky. Její konec je však smrtelně jistý! Milý čtenáři, vyber si dnes, kterou cestou chceš jít! Nenech se odradit, pokud stále scházíš ze správné cesty. Vzhlédněte k Ježíši, důvěřujte mu a nenechte ho odejít! Když padáme, on k nám natahuje svou silnou ruku, aby nás znovu zvedl.

Na závěr několik slov o kongresu. Obraz byl vystaven v modlitebně. V malé místnosti, kde jsem ho namaloval, se zdál obrovský, ale v této krásné staré secesní místnosti se zdál malý, ale také jaksi správný.

Potěšilo mě, že jeden nebo dva účastníci kongresu si našli cestu do modlitebny a prohlédli si obraz.
Obdržel jsem mnoho pozitivních ohlasů.
Vyvstala také otázka, zda by tento obrázek mohl být také vytištěn. Nechal jsem si ji vyfotit dobrým fotoaparátem a nyní čekám, až mi ji pošlou, abych ji mohl vytisknout. Kdo by měl zájem o tištěnou verzi tohoto obrázku, může mě kontaktovat (sophie-naumann@gmx.net).

Zde si můžete prohlédnout obrázek v plné velikosti:

Pokud byste chtěli vidět tento obrázek v reálu, neváhejte mě kontaktovat!
Svůj domov našla v prostorách společnosti AKTIVE CHRISTEN e.V. v Lipsku. 
Tento obrázek je však možné zapůjčit i na akce. Pokud máte zájem, stačí mi poslat e-mail!

Zde se dostanete k první kapitole výkladu jednotlivých scén snímku. Zvu vás na vzrušující cestu životem!

Aktualizace 14.07.2024: Obrázek je nyní k dispozici v tištěné verzi ve formátu A1. Zde níže můžete přejít přímo do mého nového internetového obchodu!