Po poněkud delší pauze jsem dnes opět s malým blogovým zápisem. Tentokrát to není o obrázku na plátně. Ani dnešní obrázek nebyl namalován akrylem. Co do velikosti je to vlastně moje dosud největší dílo.
Podkladem pro malbu byla fasádní omítka a malířským médiem emulzní tónovací barvy. Přesně tak! Maloval jsem fasádu! Nebo spíš sokl fasády. Přesněji řečeno, je to část soklu na zdi domu mých rodičů.
V jedné části zahrady postavil otec malou zahradní železnici. Pro nás jako děti to byl ráj na zemi. Covid-19 tuto železnici loni na jaře znovu oživil. Můj otec dlouho snil o tom, že na fasádu namaluje jako pozadí krušnohorskou krajinu. Přestože je sám mistrem malířem, neodvážil se fasádu zkrášlit. Protože ordinace, kde pracuji, byla loni kvůli koronaviru několik týdnů zavřená, odjel jsem k rodičům. Protože jsem chtěl využít čas a počasí mi přálo, chtěl jsem si splnit otcův sen o krajině v Krušných horách.
Tak jsem se rovnou pustil do práce. Vůbec jsem netušil, jak to implementovat a jak to bude fungovat. Ale prostě jsem se do toho pustil a viděl, co se stane. Jako předlohu jsem měl krajinu, která sloužila jako pozadí pro otcův modelový železniční plánek.
Práce s velkými štětci mi byla zcela cizí. Také rozměry byly mnohem větší. Obzvlášť obtížné mi zde přišlo dosažení trojrozměrného efektu, protože barvy se velmi dobře prolínaly a nemohl jsem dosáhnout žádných pěkných barevných přechodů. Nakonec jsem to ale zvládl a na fasádě vznikla malá kopcovitá krajina.
Krajinu jsem maloval celkem týden. V polovině jsem dostal silnou bolest zubů a horečku. Opravdu jsem se necítil dobře. Ale nemohl jsem nechat fasádu nedokončenou, a tak jsem pracoval dál. Navíc byly za rohem Velikonoce a státní svátky. Nakonec mě velké utrpení přimělo navštívit zubaře. Ten zjistil, že se mi uvolnil nerv. Musel jsem podstoupit ošetření kořenového kanálku. Přesto horečka a bolest přetrvávaly ještě několik dní. Nenechal jsem se tím však rozhodit a pokračoval jsem v pilné práci.
S pulzující bolestí a horečkou v hlavě jsem maloval krásný hrázděný dům, květinovou louku a keře v popředí. 
Učil jsem také svého otce, který sám vymaloval druhou stěnu. Tak se nám podařilo vyzdobit celý kout krásnou krajinou.
Když bylo malování hotové, bylo mi zase dobře a mohl jsem se vrátit do Bavorska, protože jsme mohli zase pracovat. Otec a můj mladší bratr teď mohli celý loňský rok provozovat zahradní železnici před mým zázemím.
Byla to pro mě velmi vzrušující a náročná zkušenost. Celkově se mi kopce zdály až příliš kulaté. Bohužel jsem si to uvědomil, až když byl obraz hotový. Ale na můj první pokus o malbu fasády jsem docela spokojená.
Čeština 
Deutsch 
Polski