Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Vítejte v roce 2022! 

Už je zase polovina ledna! První polovina prvního měsíce roku je již za námi! 

Proto bych v dnešním příspěvku rád představil dva malé obrázky - poslední z roku 2021 a první z roku 2022.
První obrázek jsem namaloval poslední den roku 2021 - na Silvestra. Dokončil jsem ho hodinu před půlnocí. Zde je obrázek velkolepého posledního západu slunce v roce 2021:

Poslední Silvestr byl pro mě velmi klidný. Nejsem moc velký pařmen. Ale protože nemělo smysl jít brzy spát, dokončil jsem obraz. Byl pro mou drahou kamarádku, která mi k Vánocům darovala krásnou sadu akrylových barev (viz poslední příspěvek) a pomohla mi trochu se dostat z vyčerpané situace.  

Několik dní jsem přemýšlel, jaký obraz bych jí mohl namalovat. Patří k mým nejvěrnějším fanouškům a má největší sbírku ze všech mých dosavadních obrazů. Proto jsem zpočátku nevěděl, co jiného bych pro ni mohl namalovat. Chtěl jsem namalovat něco jiného než jen krajiny.
Pak jsem si vzpomněla, že má ráda myši. To jsou zvířata, která bych si dobrovolně jako domácí mazlíčky nechoval. Ale když jsem u ní byla po Vánocích, pozorovala jsem její malé myšky a musela jsem si přiznat, že mohou být opravdu roztomilé. Jejich pozorování mělo také nějak relaxační faktor. 

Tak jsem hledala roztomilý obrázek s myší. S tím mi pomohla velmi rozsáhlá sbírka obrázků mého mladšího bratra.
Až do tohoto obrázku jsem nikdy nenamalovala realistický obrázek myši a myslela jsem si, že namalovat srst nebude tak snadné. Kožíšek mi také zabral většinu času. Měla jsem však čas. Na Silvestra jsem tedy poslouchala vánoční koledy a malovala myš.  

Naštěstí jsem se s obrázkem trefil. Teď visí v bezpečné vzdálenosti nad myší klecí.  

Další obraz jsem namaloval první týden v lednu. Moc jsem chtěla namalovat zase něco námořního. Nějak se mi zalíbil maják. Strávil jsem hodiny prohledáváním Pinterestu, Googlu a dalších vyhledávačů. Nakonec jsem našla opravdu lákavý motiv. 

Při malování majáku jsem měl určité problémy. Na začátku byl příliš silný. Proto jsem ho musel znovu celý přemalovat. Nakonec se mi ho podařilo namalovat víceméně uspokojivě.
Malovat kameny je pro mě velmi obtížné. Proto se motivům s kameny vyhýbám. Ale u tohoto obrázku jsem se kamenům vyhnout nemohl. Tak jsem se s tím musel poprat. Uvědomil jsem si, že jsem docela vyšel ze cviku. Ale o to jednodušší byla plachetnice. Možná je to tím, že se mi plachetnice prostě líbí mnohem víc než studené kameny 🙂 
Oba obrazy jsou namalovány na plátnech o rozměrech 24x18 cm.

Na obrázku je noční scéna. Do přístavu vplouvá plachetnice po dlouhé plavbě. Je na divákově fantazii, aby si představil, jaká dobrodružství tato loď a její posádka na své cestě zažila.  

Tato scéna mi připomíná můj pobyt na výcvikové plachetnici Roald Amundsen v loňském létě. Přihlásil jsem se na první hlídku, která byla od 0 do 4 hodin v noci a od 12 do 16 hodin v noci. Noční hlídky pro mě byly jedinečným zážitkem. Zvláště jsem si užíval, když jsem se ujal role hlídače. Bylo vzrušující sledovat, co se v noci děje na vodě. Náš první důstojník mi vždy vysvětlil světla, která jsem viděl. Ukázal mi na mapě, jak daleko jsou některé věci. Blikající světla byly majáky nebo větrné elektrárny. Z dálky světla majáků blikají, ale ve skutečnosti se jejich světelný kužel jen otáčí.  

Když jsem se měl znovu podívat ven, uviděl jsem na levoboku zelené světlo (pro všechny suchozemce: to je vlevo). Stále mi připadalo velmi vzdálené. Ohlásil jsem to prvnímu kormidelníkovi a on se mě zeptal, jestli vidím i červené světlo. Nejdřív jsem ho neviděl, ale pak jsme ho uviděli společně. Každá loď musí plout za tmy se zeleným světlem na levoboku a červeným světlem na pravoboku (=vpravo).

Takže když na levoboku vidím zelené světlo, znamená to, že se k nám blíží druhá loď. V tomto případě jsme skutečně byli na kolizním kurzu. Druhá loď se nám nemohla vyhnout, takže jsme museli provést úhybný manévr. Loď byla blíže, než jsme očekávali, a tak jsme vlastně museli postupovat poměrně rychle.  

Díky tomu jsem si uvědomil, jak důležitá jsou světla ve tmě. I v době rádia a GPS se námořníci nespoléhají jen na techniku, ale sledují také světla na vodě.  

V Bibli (v Žalm 119:105), je Boží slovo, tj. samotná Bible, popsáno jako "světlo". 

Tvé slovo je lampou mým nohám a světlem na mé cestě. 

Jak jsem viděl v poslední příspěvek konec roku byl pro mě dost temný a pochmurný. Neviděl jsem svou budoucnost. Občas jsem byl velmi sklíčený, protože mnoho mých snů se rozpadlo. 

Ale já jsem si z Božích zaslíbení udělal své světlo. Důvěřoval jsem jeho lásce a péči o mě a předal jsem mu své problémy a starosti. To mi umožnilo znovu pocítit pokoj a důvěru. Mlha se pomalu zvedá a já alespoň vidím další kroky, které mohu podniknout. Neznám konec této cesty. Také nevím, kde budu na konci tohoto roku, ale vím, že mám spolehlivého průvodce, který mě jako maják vede do bezpečného přístavu a brání tomu, abych se rozbil o skály problémů a sklíčenosti.  

Těším se na dobrodružství, která letos zažiju. A ano, těším se na výzvy, protože s nimi mohu růst! 

Takže s tímto vědomím: odhoďte a jdeme do roku 2022!