Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Ahoj všem!

Už je to dlouho, co jsem napsal příspěvek na blog!

Dnes budu mluvit o svém posledním snímku a s ním spojené poslední letní dovolené.

Chtěl jsem strávit více než týden na plachetnici a také zažít Atlantik v naději, že uvidím trochu vyšší vlny. 

Rok 2022 byl bohužel rokem koronaviru s mnoha omezeními pro ty, kteří nechtěli následovat politický kurz. V důsledku toho nebylo možné, abych se plavil na německé plachetnici. Naštěstí Holanďané nebyli se svými koronovými opatřeními tak přísní a já nakonec našel vhodnou plavbu. 

Cestoval jsem s Společnost Tallship Company z portugalského Cascais do italské Olibie. Desetidenní cesta se konala na vrcholu léta - a ve Středozemním moři. Jako spíše severský typ jsem to nepovažoval za ideální, ale v té době to byla jediná reálná šance na plavbu v tom roce.  
Přesto jsem dlouho přemýšlel a modlil se, zda mám peníze opravdu investovat. Doba byla velmi proměnlivá, nikdy jste nevěděli, jaké politické rozhodnutí padne příště.

Nakonec jsem se rozhodl vydat na cestu na "Atlantis". 
Mé zavazadlo tvořil pouze batoh Cabinmax. Vlastně jsem s ním odnesl všechno. 

Na cestu jsem si koupil iPad s Apple Pencil. Mohl jsem si na cestách číst, luštit sudoku a kreslit digitálně. To bylo velmi praktické. Apple Pencil není zas tak levná. A samozřejmě jsem ji musel ztratit, jakmile jsem se v Portu ubytoval. To mě opravdu naštvalo. Během cesty jsem měl i několik dalších ztrát. Při lezení ve výložníku se mi nějak uvolnila baterie do foťáku a zmizela v moři. Speciálně pro tuto cestu jsem si koupil novou.
Třetí prohra však byla nejtěžší. Teta mi před časem darovala krásnou látkovou tašku. Na zpáteční cestě z lodi na letiště v Olibii jsem ji zapomněla v autobuse. Kromě jiných věcí obsahovala i útulný, teplý svetr od "Roalda Amundsena". Ztráta tašky a svetru pro mě byla nejtěžší.

Přesto jsem si z cesty odvezl spoustu hezkých vzpomínek, i když celkově proběhla jinak, než jsem očekával.
Myslel jsem, že jsme byli rozděleni do hlídek jako na lodi Roald a museli jsme pomáhat s prací na palubě. Byla zde však stálá posádka, která se o vše starala. Vyplutí a účast na hlídce byla dobrovolná. Celkově jsme toho také moc nenapluli. Protože často foukal nepříznivý vítr, pluli jsme téměř pořád pod motorem. To bylo velmi hlučné. Také to znamenalo, že jsem většinu nocí nemohl dobře spát. 

Ale když se vyplouvalo, my ženy jsme často neměly moc šancí pomoci. Muži okamžitě přicházeli a brali nám lana z rukou.

Ale teď k těm hezkým okamžikům! Doufal jsem, že uvidíme delfíny. Tato naděje se více než naplnila. Delfíni si téměř každý den rádi hráli v naší příďové vlně. 

Měli jsme dokonce štěstí, že jsme viděli kosatky. Já bohužel ne - už jsem ležel v posteli. 

Ale během cesty jsem viděl tuňáky, mořskou želvu a další velrybí rodinu.

Nejlepší akce se konala v pátek večer. Užíval jsem si západ slunce se spolucestujícím v síti na ráhnu, když byl vydán povel k vytažení čelních plachet. Tentokrát nebyli vpředu žádní muži, kteří by tuto práci udělali za nás. Tak jsem mohl sbalit plachtu úplně vpředu v síti. Řekl jsem svému příteli: "Pozor, delfíni se blíží právě ve chvíli, kdy balíme plachty!" A tak jsem se na něho podíval. Přesně to se stalo! Když jsem byl zaměstnán skládáním velké hromady plachet, uslyšel jsem volání: "Delfíni!". "Delfíni!" Ale kvůli všem těm plachtám jsem delfíny neviděl a oni zase rychle zmizeli. Byl jsem z toho velmi smutný. Po skončení práce jsme si ještě užili krásný západ slunce a já jsem pro sebe tiše oslavil začátek sabatu. Děkoval jsem Bohu za ty krásné barvy na obloze, na moři a za tento výlet.

Najednou jsme měli další návštěvu. Leželi jsme v síti na výložníku a pod námi bylo hluboké modré moře. Najednou se přímo pod námi objevili delfíni. Ani ne dva metry pode mnou si v naší příďové vlně hrál párek delfínů! To byl ale okamžik! Slunce zapadalo v těch nejkrásnějších barvách a pak nás delfíni potěšili svou přítomností. 
Byl to druhý nejkrásnější začátek sabatu, jaký si pamatuji. (Pokud vás zajímá, který z nich byl nejkrásnější, můžete se to dozvědět v knize tento příspěvek na blogu číst více).

Dalším vrcholem byl Gibraltarský průliv. Vždycky jsem ho chtěl vidět, protože je to místo opředené historií. Odehrálo se tam mnoho námořních bitev. I dnes se tam mnoho lidí snaží uprchnout z Afriky do Evropy. Byl to vzrušující zážitek cestovat mezi dvěma kontinenty.

Bohužel jsme nemohli plout, protože jsme měli vítr proti nám. O to zábavnější byly vlny. Naše příď se pravidelně nořila do vody a smáčela přední třetinu lodi. 

Cesta bohužel skončila negativně pro mě, ale pozitivně pro test.
Někde jsem chytil korunu. Posledních pár dní cesty jsem strávil na lůžku se zimnicí. Naštěstí bylo testování během mé cesty zrušeno. Jinak bych určitě skončil v nějakém karanténním hotelu. Tak jsem mohl odcestovat domů a zotavit se z cesty a nemoci.

Když byla fotka pořízena, byl jsem už nemocný, ale neuvědomil jsem si, že je to Corona. I přes nemoc jsem si pobyt v Klüveru užíval téměř každý den.

Chtěl jsem tuto zvláštní cestu zachytit na vlastnoručně namalovaném obrázku. Měl by zobrazovat nejen loď, ale také dva vrcholy cesty: Gibraltar a delfíny.

Vzhledem k tomu, že mám hodně práce ve dvou zaměstnáních, bohužel už se k malování tolik nedostanu. Ale v určitém okamžiku se mi podařilo začít malovat. Zjistil jsem však, že malovat skálu je velmi obtížné. Musel jsem ji třikrát nebo čtyřikrát přemalovat a začít znovu.

Poloha lodi a vody mi také připadala velmi obtížná. V určitém okamžiku tak obraz zůstal několik měsíců nedokončený. Teprve letos na jaře mě múza opět chytila a během dvou měsíců jsem vytvořil své nové mistrovské dílo.

Protože jsem od té doby objevil svět ručního psaní (více o tom v některém z dalších příspěvků), zdokonalil jsem také svou techniku malování lodi. Dříve jsem lanoví a detaily lodi maloval jemným štětcem. Nikdy to však nebylo tak čisté, jak bych si přál.

Nyní jsem použila fixy, které jsem si koupila na psaní. To fungovalo opravdu dobře. Mohla jsem úhledně přidat spoustu detailů. 

Delfíni byli přidáni až na konci. To bylo provedeno rychle a podle mého názoru vdechlo obrázku trochu více života.

Konečný výsledek září na plátně o rozměrech 50x70 cm. Malováno akrylem.
Tento obrázek nyní čeká na svého nového majitele. Je k dispozici pro Prodej na etsy.
Pokud byste si obrázek přáli, ale jeho cena je příliš vysoká, kontaktujte mě, prosím.

Na závěr bych ráda poděkovala člověku, který mi umožnil tuto nádhernou dovolenou a dal mi radost z malování. Všechna moje práce by měla být ke cti Boží. Proto se na obraze nachází zkratka "SDG", což znamená "Jen Bohu sláva". On jediný je hoden chvály a uctívání. Kéž tento obrázek a celá moje práce ctí a oslavuje jeho jméno!