Dnes vás v tomto příspěvku vezmu do nemocnice se mnou.
Bylo to rozhodnutí, kterému jsem se dlouho vyhýbal, ale v březnu nastal čas. Podstoupila jsem léčbu radiojódem. Protože během takové léčby nesmíte dva dny opustit pokoj a pak musíte ještě několik dní zůstat na oddělení, preventivně jsem se vybavila spoustou materiálů ke čtení a sadou omalovánek a napochodovala jsem do nemocnice s obrovským kufrem. To bylo dobře. V mém případě se totiž radioaktivní záření cítilo v mém těle velmi příjemně, takže jsem v nemocnici musela zůstat celkem tři týdny. Poté jsem musel strávit další týden v karanténě a při nákupech se držet dva metry od lidí. Docela mě překvapilo, když jsem si uvědomil, že si vůbec nemusím udržovat odstup, protože to už dělali všichni ostatní. Za ty tři týdny, kdy jsem byl chráněn před světem, se zásadně změnil. Vlna koróny dorazila do Německa...
Ale zpět do nemocnice. Zda je pobyt v nemocnici snesitelný, závisí nejen na jídle a personálu, ale především na vašich spolubydlících. Protože mám ve zvyku svěřovat vše do rukou všemohoucího Boha, modlil jsem se za své budoucí spolubydlící předem. Bylo to asi i trochu sobecké, protože jsem nechtěl mít na pokoji starou chrápající paní.
To se nestalo! Na pokoji mi byla přidělena příjemná paní středního věku se stejnou diagnózou jako já. Respektive jsem s ní dokonce mohla využívat výhod soukromého pacientského pokoje, protože ona byla soukromou pacientkou. Hned jsme si dobře rozuměly. To bylo také velmi důležité, protože jsme spolu museli sdílet pokoj po dobu 48 hodin. Nikdo nesměl opustit pokoj. Samozřejmě se rychle seznámila s mým koníčkem a pomáhala mi svými připomínkami, když jsem malovala. Následující obrázek je ten, který jsem začal dělat už doma, ale dokončil jsem ho v nemocnici. Bylo to po Výukový kurz od Angely Anderson jehož práce si velmi vážím.
Se spolubydlící jsme spolu strávili pět příjemných dní (vzhledem k okolnostem). Když bylo jasné, že ona bude moci jít domů, ale já zůstanu o něco déle, nabídl jsem jí, že jí namaluji obraz. Požádal jsem o motiv a společně jsme hledali pěkný nápad na YouTube. Našel se rychle. Byl to Výukový kurz od Johna Magne Lisondra.
Obrázek jsem vykouzlil na akrylovém papíře během jednoho dne. Šlo to docela dobře a snadno. Jen z té levandule mě trochu bolela hlava. Nezvládla jsem to úplně dobře.
Celkově jsem se při malování tohoto obrázku dobře bavil, a tak jsem další den v nemocnici dobře využil.
Obraz se odstěhoval s mou spolutrpitelkou a našel místo v jejím bytě s pěkným rámem.
Teď jsem zůstal v pokoji sám a po chvíli jsem se musel přesunout do tmavšího pokoje. Tam jsem zůstal sám po zbytek času.
Během této doby jsem namaloval celkem pět obrazů a začal jsem s pátým, ale vzdal jsem to. Rád bych vám ukázal další z těchto obrazů ve další příspěvek představit.
Čeština 
Deutsch 
Polski