Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

. .

Naděje!

Zvláště v době, jako je tato, kdy se zdá, že se svět rozpadá ve švech, je potřebujeme o to víc. Inflace, hospodářská krize, politická bezmoc, ekologické katastrofy a války dělají lidem starosti. K tomu se přidávají rozvrácené rodiny a krize identity. Není divu, že počet duševních onemocnění roste. Zejména od pandemie koronaviru se zvýšil počet lidí trpících depresemi.

Zdá se, že na tomto světě už není téměř žádná naděje. Nikdo neví, jak se bude vyvíjet politická a hospodářská situace. Je obtížné plánovat na příštích několik let. Všechno se zdá být nejisté. Vyhlídky do budoucna jsou chmurné.
To je názor, který slýchám každý den, když mluvím se svými pacienty. Zejména starší lidé jsou rádi, že už jsou tak staří. Mají obavy o svá vnoučata a o to, co je čeká v budoucnu.

Také jsem v životě zažil jednu nebo dvě krize. Byly chvíle, kdy jsem byl na pokraji ztráty naděje. Ale bylo tu něco, co mi dodávalo sílu pokračovat. Byla tu naděje, která mě držela při životě.

Můžeme se o ní dočíst v Bibli, v listu Židům 6,19 :

Této [naděje] se držíme jako jisté a pevné kotvy duše, která sahá i dovnitř, za oponu.

Vytvoření obrázku

V posledních týdnech jsem si hodně čmáral na iPadu v programu Procreate, který slouží k digitálnímu kreslení. Je to skvělá věc, protože můžete pohodlně ležet na gauči a přitom pracovat na uměleckém díle. Protože jsem byl v posledních týdnech trochu vyčerpaný, bylo to pro mě ideální. Už nějakou dobu pracuji na digitální malbě. Ale tento týden měl narozeniny můj starší bratr a také jeden z mých oblíbených přátel. Přemýšlela jsem, jak bych jim mohla poslat narozeninová přání. Můj bratr žije v České republice a kamarádka v Bavorsku. S bratrem si každý rok posíláme digitální přání. Tak jsem se rozhodla, že mu jedno nakreslím. Motiv jsem našel rychle: kotvu. Na pinterestu jsem našla pěkný odkaz. V hlavě mi také hned zazněl odpovídající biblický text. Tak jsem se pustila do práce. Nad obrázkem jsem strávil tři nebo čtyři večery, ale den před bratrovými narozeninami byl hotový. Aby ho mohl dostat včas. Translated with DeepL.com (free version)

Kamarádka měla narozeniny o dva dny později. Použila jsem stejný motiv a změnila text na „Boží požehnání k narozeninám“. Stále si posíláme opravdová přáníčka, což je úžasně staromódní. Tak jsem si obrázek vytiskla a udělala z něj krásné přání. Jako vždy trochu pozdě, bylo pak odesláno poštou na dlouhou cestu na jih Německa.

Malování této karty pro mě bylo jako terapie. Biblický text mi připomněl, že nemusím dávat životním výzvám moc nad sebou, protože zdroj mé síly je ukotven v nebi.

Kotva

Kotva je skvělá věc. Na svých plavbách se rád hlásím jako dobrovolník na kotevní hlídku. Připadá mi to velmi vzrušující. Každou půlhodinu kontrolujete, zda kotva stále drží a je ve správné poloze. Také se zaměřujete na místo, kde se nacházíte, abyste mohli sledovat otáčení lodi. To vše je podrobně zaznamenáno v knize, která je k tomu určena.

Pokud kotva drží správně, je loď v bezpečí. Nikdo se nemusí bát, že loď odpluje a možná ztroskotá.

Je tu také taková kotva pro naši duši. Mám dojem, že mnoho duší je podobně jako loď jen bezcílně unášeno vlnami a proudem sem a tam. Nemají v životě žádnou oporu ani cíl. V určitém okamžiku ztroskotají na útesech beznaděje. Bůh však naší duši nabízí pevnou oporu. Zvláště v těchto chvílích můžeme tuto oporu využít, abychom se nevzdali sklíčenosti.

Kotvou duše je naděje.

Zklamané naděje

V co však může naše duše doufat? Mnohé naděje se rozbíjejí o rozeklané skály reality tohoto světa. Mnozí doufají ve šťastný vztah a v to, že konečně najdou partnera svých snů. Naděje se však často ukáže jako klam. Mnozí doufají v dobře placenou práci. Ale jak rychle může být pryč nebo vydělané peníze ztratí hodnotu. Jiní doufají, že je učiní šťastnými vztah nebo jejich rodina. Bohužel od svých blízkých nedostanou to, co chtějí, bez ohledu na to, kolik do nich investují.

Mnozí lidé byli ve svých nadějích zklamáni tak často, že se už neodvažují doufat ze strachu, že budou zklamáni znovu.
Jaká naděje nemůže být zklamána? Jakou naději nám Bůh nabízí?

Odpověď najdeme ve verši, který jsme právě četli. Říká, že kotva naděje sahá dovnitř, za oponu. To zní trochu zvláštně, že?

Zjistěme, co znamená „uvnitř“. Pomůže nám následující verš(Židům 6,20):

kam vstoupil Ježíš jako náš předchůdce, který se stal veleknězem na věky po způsobu Melchisedechově. 

Zde čteme, že Ježíš odešel za oponu, do vnitřní místnosti. Ježíš je tedy na tomto místě, ve vnitřní místnosti. Dozvídáme se také, že se stal veleknězem na věčnost. To nám pomáhá o něco dál. Velekněz má něco společného s chrámem a službou Bohu.

Svatyně

Podívejme se na to blíže!

Bůh dal Mojžíšovi zvláštní pověření. Poté, co osvobodil izraelský lid z egyptského otroctví a odvedl ho na poušť, měl tam na poušti vybudovat Boží svatyni. Bůh chtěl přebývat uprostřed svého lidu. Dal Mojžíšovi velmi podrobné instrukce, jak má svatyně vypadat. Tato svatyně měla být totiž vytvořena podle vzoru nebeské svatyně. Ano, měla být dokonce obrazem, tj. jako model pro originál v nebi (viz. 2. Mojžíšova 25:8+9).

Svatyně se skládala ze tří částí. Měla předsíň, na níž byl oltář pro zápalné oběti a velké umyvadlo. Poté následoval stan, který byl rozdělen na další dvě části. Přední část stanu se nazývala „svaté místo“. Zde se nacházel sedmiramenný svícen, stůl s čerstvými chleby a kadidlový oltář. Ten stál přímo před oponou, která oddělovala „Svaté místo“ od „Svatyně svatých“. Do „svatyně“ směli vstupovat pouze kněží. Velekněz směl do Svatyně svatých vstoupit pouze jednou za rok. Zde se nacházela Archa úmluvy. Bylo v ní uloženo Desatero přikázání, nádoba s manou a kvetoucí Áronova hůl. Nad Archou úmluvy byla slitovnice, kterou zastiňovali dva andělé.

Očista svatyně

Zde se odhaluje naše tajemství, co se skrývá uvnitř, za oponou. „Svatyně svatých“ symbolizuje Boží trůnní sál. Archa úmluvy se slitovnicí symbolizuje Boží trůn. Deset přikázání, která se nacházejí v Arše úmluvy, představují základ Boží vlády. Zde se nachází Bůh. Odtud vládne vesmíru. V textu v listu Židům čteme, že Ježíš tam vstoupil jako náš velekněz. Velekněz byl zástupcem Božího lidu. Jednou za rok se konal Velký den smíření. V tento den se svatyně očišťovala od hříchů lidu. Lidé každý den přinášeli do svatyně své hříchy tak, že obětovali obětní zvíře. Tím se symbolicky přenesla vina hříšníka do svatyně. V průběhu roku se tam obrazně řečeno nahromadily všechny hříchy lidu. Svatyni proto bylo třeba také očistit. Při této každoroční příležitosti vstupoval velekněz do Svatyně s krví obětního zvířete a pokropil touto krví oponu a Archu úmluvy. Tím se svatyně očistila od hříchů lidu. Tyto hříchy se pak přenesly na předem vybraného kozla, který byl doslova poslán na poušť (odtud také pochází německé přísloví pro poslání někoho na poušť).

Všechny tyto symboly a služby ve svatyni jsou však pouze předobrazem, tj. modelem pro Ježíšovu službu. Vysvětlovat to vše by přesahovalo rámec tohoto článku.

Ježíšova služba za oponou

Ježíšova služba za oponouJežíš přišel na tento svět, aby zemřel jako obětní beránek za naše hříchy. Je tedy obětí, která byla denně přinášena v chrámu. Jako hříšníci můžeme svou vinu přenést na Ježíše, který ji za nás již zaplatil, a to prostřednictvím vyznání hříchu. Skrze svou krev nás Ježíš očišťuje od naší viny. Na oplátku ji nejprve přenáší do pravé svatyně, která je v nebi. Tam se hříchy celého lidstva hromadí již více než 6 000 let. Četli jsme však, že naše kotva naděje sahá dovnitř, za oponu, tj. do Svatyně svatých. Tam nacházíme jedinou pravou naději.

Velký den smíření se konal jednou ročně. Velekněz vstupoval za oponu do Svatyně svatých s krví obětního zvířete, aby ji očistil od hříchů.

Ježíš se stal veleknězem za nás. Nepotřebuje však krev nevinného zvířete. On sám je totiž obětním zvířetem. Je obětí i veleknězem zároveň. Proto vstupuje do nebeského trůnního sálu se svou vlastní krví a předstupuje před Otce. Tam činí dvě věci. Za prvé je naším zástupcem a obhájcem. Zastupuje nás a naše záležitosti před Bohem. Za druhé očišťuje svatyni od našich hříchů a zajistí, aby dopadly zpět na satana, který je způsobil. Zde jsme se dostali k naší kotvě naděje.

Kotva naděje

Naše naděje spočívá v tom, že Ježíš sám vzal naši vinu na sebe tím, že za nás prolil svou krev. Skrze jeho krev nás může očistit od našich hříchů a získat pro nás odpuštění a nový život před Bohem. Ale náš hřích, i když je nám odpuštěn, stále existuje. Je uložen v nebeské svatyni. Může na nás dokonce dopadnout zpět, pokud se od Boha odvrátíme. Proto je naší jedinou nadějí náš Velekněz. Každý, kdo studuje prorocké časové řetězce v knize Daniel, si uvědomí, že nejdelší časový řetězec souvisí s očišťováním svatyně (S. Daniel 8,14Tento časový řetězec končí v roce 1844 (Pokud byste se o tom chtěli dozvědět více, kontaktujte mě, prosím.) Proto můžeme vyvodit závěr, že Ježíš vstoupil za oponu, do Svatyně svatých, v roce 1844. Od tohoto roku probíhá Velký den smíření. To znamená, že každý člověk, který kdy žil, je znovu zkoušen před Bohem. Zkoumá se, zda se přihlásili k Ježíšově obětní smrti a zda se nechali očistit od svých hříchů. Pokud tomu tak je, bude žít navěky. Všechny jeho hříchy jsou vymazány z knihy života. Je to, jako by je nikdy nespáchal. Pokud člověk nechtěl nabídku přijmout, pak bude věčně mrtvý. Každý případ je rozhodnut buď ve prospěch života, nebo smrti. V určitém okamžiku budou všichni mrtví souzeni. Pak přijdou na řadu živí. I o našich osudech bude rozhodnuto. Každý však bude mít předem dostatek příležitostí, aby se rozhodl správně. Až se všichni rozhodnou pro Boha nebo proti němu, očistný proces skončí. Lidé buď ponesou svou vlastní vinu, nebo bude svalena na Satana, obětního beránka. Až to všechno skončí, Ježíš opět přijde a vezme si nás domů.

Vítejte doma!

Ježíš si nás přijde vzít domů, do Svatyně svatých! V listu (Židům 6,20) čteme, že Ježíš šel za oponu jako náš předchůdce. Připravil nám cestu, abychom mohli být tam, kde je on. Toto místo je naším domovem. Je to místo, kde vládne spravedlnost, láska, laskavost a družnost. Je to místo, po kterém každý zde na zemi touží, ale nikdy ho zde nenajde. Nebude už existenční strach, bolest, zlomená srdce, válka ani smrt. Můžeme se stát Božími dědici, a tak sami usedneme na trůn a budeme vládnout spolu s Ježíšem.

Nejlepší na tom bude, že všechny naše chyby a hříchy zmizí. Nikdo už nebude myslet na mé slabosti a selhání. I já sám na to všechno zapomenu. Jak často trpím svými vlastními nedostatky zde na zemi. Ale tam v nebi to všechno bude minulostí. Bude to místo nejčistší radosti a nejvyššího štěstí.

Moje osobní kotva naděje

To je moje pevná a bezpečná kotva. Protože vím, že Ježíš šel po této cestě přede mnou a připravil mi ji, mohu ho s důvěrou následovat. Tady v tomto světě je tato cesta často spojena s těžkostmi, bolestí a smrtí. Ale to všechno není nic ve srovnání s úžasnými věcmi, které pro mě Ježíš připravuje právě teď!

Ježíš vytrpěl nekonečná muka a hluboce se ponížil, aby mi umožnil věčnou radost a pokoj. Jeho bezmezná a především stálá láska a oddanost ke mně je mou bezpečnou kotvou.

Když pomyslím na to, kolik toho pro mě obětoval, aby mi dal lepší život, je pro mě snazší opustit tento svět, abych získal to, co mi nabízí on. Už nemusím prožívat všechno na tomto světě, protože vím, že tento svět mi nemůže nabídnout nic, co by mě učinilo skutečně šťastným.

Moje naděje na život bez viny a hříchu jako královské dcery mi už v tomto životě dává pokoj a mír. Čím více se zabývám Bohem a jeho slavnou přirozeností, tím více si ho zamiluji. A tím bezcennější mi připadají všechny věci, které mi chce tento svět zde nabídnout. Mé srdce touží dorazit tam, kde už zakotvila má naděje: po boku mého úžasného Boha a Spasitele Ježíše Krista! On prošel cestu přede mnou, abych ji mohl najít a jít po ní také.

Naděje je i mimo tento život a tento svět. Ať se tento svět zhroutí jako domeček z karet! Vím, že moje kotva drží ve Svatyni svatých, kde za mě stojí někdo, kdo dal všechno, abych mohl být brzy s ním.

Kde je ukotvena vaše naděje? Vydrží vaše kotva, i kdyby se vám zhroutil svět?