Vítejte zpět! Chvíli to trvalo, ale nyní naše cesta pokračuje po široké cestě! 🙂
Naposledy jsme se věnovali náročnému tématu kinematografie. Znovu si ji můžete přečíst zde.
Dnešek není o nic méně náročný! Jste připraveni pokračovat ve své cestě?
Falešná náboženství
Někteří poutníci na široké cestě si nyní uvědomují, že jejich vnitřní prázdnota narůstá. Navzdory všem zábavným požitkům zůstává jedna potřeba nenaplněna. Mnozí si uvědomují, že život bez náboženství není naplňující. Následování náboženství dává životu smysl a směr. Pomáhá najít strukturu a směr. Proto se stále více lidí zabývá různými náboženstvími. Jedním z trendů, které pozoruji, je, že si lidé rádi vytvářejí vlastní náboženství. Z různých náboženství si vezmete to, co se vám líbí, a vytvoříte si z toho systém víry, který vám vyhovuje. Tak může každý najít svůj náboženský domov.
Navzdory nárůstu obecné religiozity církví v této zemi ubývá. Stále více lidí církev opouští. Velké církve ztratily svou přitažlivost. Aby tomuto trendu čelily, přizpůsobují se mnohé církve duchu doby. Kázání jsou stále povrchnější. Už se neobjevují žádná strhující poselství, která by posluchačům ukazovala jejich potřebu vykoupení. Místo toho se hlásá evangelium, které posluchače pouze povzbuzuje. Bůh přijímá každého. Nemusíte se měnit. Pokud věříte v Ježíše, budete spaseni. Životní styl není rozhodujícím faktorem. Stále více se vytrácejí základní kameny křesťanského učení, jako je autorita Bible, stvoření za sedm doslovných dnů nebo manželství tvořené mužem a ženou. Ježíš je vykreslován jako kamarádský chlapík, který má na všechno uvolněný pohled. Už neslyšíme mnoho o strašlivých ranách, které hřích působí lidské duši, a o skutečném pokání a obrácení, odklonu od starého života a směřování ke skutečné svobodě od hříchu, k Bohu. Kde dnes ještě někdo mluví o absolutní oddanosti a sebeobětování?
Lidové náboženství uklidňuje svědomí, ale v životě mění jen velmi málo. Dál žijete s věcmi, které zraňují vaši duši, a uklidňujete se myšlenkou, že Ježíš vás stále miluje a dokud v něj věříte, bude všechno v pořádku.
Totéž platí pro všechna ostatní náboženství. Mnozí se zde snaží změnit svou karmu dobrými skutky nebo získat přízeň svého boha. Každý se snaží utišit hlas svého svědomí.
Tímto hlasem je Duch svatý, který působí v každém srdci a ukazuje lidem věci, které v jejich životě nejsou správné. Mnozí však tento hlas potlačují nebo se snaží dosáhnout rovnováhy dobrými skutky.
Všem však uniká to podstatné: Ježíš svobodně nabízí dar své spásy. Udělal vše pro to, abychom mohli být osvobozeni od své viny. Nemusíme konat dobré skutky, abychom se umyli nebo si zasloužili dar spasení. Tento dar můžeme jednoduše přijmout ve víře. Je zde pouze jedna podmínka. Bible ji nazývá „pokání“. Jedná se o pokání. Bůh může uzdravit duši pouze tehdy, když se člověk vzdá chování, které jeho duši stále znovu a znovu zraňuje. Popálenina se nemůže uzdravit, pokud ji stále držíte v ohni. Stejně tak se musíme držet dál od věcí, které škodí naší duši. Ale i zde nám chce Bůh pomoci. Pokud s ním žijeme ve vztahu zaměřeném na Boha, změní naše srdce svými touhami a sklony. Tím se změní i naše chování a návyky.
10 přikázání
V Desateru přikázání velmi přesně stanovil, jak má vypadat život s Bohem. Měli bychom se vzdát všech věcí, které jsou důležitější než Bůh. Vše, co uctíváme více než svého nebeského přítele, je modla. Jedině Bůh nám však může dát skutečný život a svobodu. Prvním krokem je tedy identifikovat a odhodit všechny modly v našem životě. Neměli bychom také uctívat a zbožňovat nic na tomto světě kromě našeho Otce v nebi. Nic by nemělo přijímat naši lásku a oddanost více než Stvořitel vesmíru. Boží jméno by pro nás mělo být posvátné. Pokud Boha milujeme, budeme dbát na to, abychom ho ctili svým životem i slovy. Budeme zachovávat svatou sobotu a odpočívat o ní, abychom ve společenství s Bohem načerpali nové síly. To jsou první čtyři přikázání, která charakterizují vztah mezi Bohem a člověkem.
Dalších šest přikázání upravuje způsob, jakým lidé mezi sebou žijí. Abychom nalezli skutečné štěstí a zdraví, měli bychom respektovat své rodiče. Protože považujeme život za dar od Boha, nebudeme zabíjet. Ježíš říká, že ten, kdo nenávidí svého bratra, už zabil. Existují studie, které ukazují, jak takové negativní pocity ovlivňují nejen naše mezilidské vztahy, ale také naše vlastní zdraví. Bůh nám také říká, abychom zachovávali svatost manželství. Kolik bolesti a utrpení způsobuje nevěra a neustálé střídání partnerských vztahů. Žijeme ve světě rozvrácených rodin, protože toto přikázání není dodržováno. Z těchto rozvrácených rodin pocházejí traumatizované děti, které nemají stabilitu a identitu.
Následuje přikázání: „Nepokradeš“. I když ne každý je zloděj, často se navzájem okrádáme v mnoha oblastech života. Okrádáme se navzájem o svůj čas a náklonnost. Každý se stará jen o sebe a okrádá druhého člověka o jeho náklonnost. Dalším přikázáním, které se dnes již nebere vážně, je „Nebudeš lhát“. Bílá lež není problém. Ale každá telenovela nám ukazuje, k čemu může vést i ta nejmenší lež. Lež ničí důvěru, a tím i vztahy. Upřímnost naopak vytváří důvěru a bezpečí.
Poslední přikázání je velmi aktuální i dnes! „Nepožádáš!“ Vždycky chceme to, co nemáme. Zvláště v době sociálních sítí vidíme skvělé dovolené jiných lidí, štěstí v lásce nebo drahá auta. To v nás vyvolává touhu mít to také. Rychle vzniká závist. To, co má ten druhý, je lepší než to moje. Moje žena je otravná, ale manželka mého souseda se zdá být dokonalou ženou snů. A drama je nevyhnutelné!
Přikázáními nám Bůh dal dobrý plán pro šťastný život. Pouze náboženství, které tato přikázání dodržuje a vede nás zpět k nim, je pravým náboženstvím. Mnoho křesťanů však selhalo, když se snažili tato přikázání dodržovat sami. To je naprosto nemožné a může to člověka uvrhnout do hlubokého zoufalství. To se stalo například Martinu Lutherovi. Biblická norma je příliš vysoká a my jsme se jí příliš odcizili, než abychom se k ní mohli sami vrátit. Proto nám Bůh chce dát nové srdce a nechat v nás přebývat svého Ducha. Pokud mu dovolíme, aby plně ovládl náš život, začne postupně uzdravovat naše zlomené srdce. Budeme stále více automaticky žít podle jeho přikázání. Čím více budeme s těmito přikázáními souznít, tím více pokoj naplní naše srdce.
Sám jsem dlouho hledal tu správnou cestu a našel jsem ji zde! Ano, nalezení skutečného míru stojí všechno. Musíte se vzdát všeho, co jste kdysi milovali a o čem jste si mysleli, že je pro vás dobré. Často jsme uvězněni ve skutečných závislostech, ze kterých se sami nemůžeme dostat. Pokud se však každý den odevzdáme Bohu a podřídíme svou vůli jeho vůli, on nás ze všech závislostí postupně vyvede. Dá nám radost z věcí, které jsme dříve považovali za nudné. Na oplátku se nám budou hnusit jiné věci, které jsme dříve měli rádi.
Velmi doufám, že se všechny církve probudí a nebudou bojovat o uznání světa, ale že jejich jediným cílem bude usilovat o uznání Boha! To je pro mě jádro problému i mé vlastní církve. Přesto je hezké vědět, že v každé denominaci jsou opravdoví křesťané, kteří žijí svou víru s plnou oddaností. Jsem si jist, že Bůh brzy shromáždí všechny své děti ze všech náboženství, aby nás společně vedl do našeho nebeského domova!
Továrna na samooptimalizaci
Někteří lidé nemají k náboženství žádný vztah. Duchovnosti dávají široký prostor. I pro ně je na široké cestě něco vhodného.
Každý touží po přijetí a akceptaci. Chceme někam patřit. V podstatě nikdo nechce procházet životem sám. Společnost nám nastavuje ideály, jak by měl vypadat šťastný, dokonalý život. Ženy musí být štíhlé a krásné. Jejich pleť musí mít rovnoměrný odstín. Celkový dojem by neměly narušovat žádné pupínky ani vrásky. Od mužů se očekává, že budou svalnatí a hrdinští. Ochablé fazolky neodpovídají ideálu krásy. Hollywood nám ukazuje, jací musíme být, abychom byli přijati a milováni. Malá linie bříška, vady pleti nebo ustupující linie vlasů v nás okamžitě vyvolávají pocit méněcennosti. Obáváme se, že kvůli tomu budeme mít menší šanci najít si partnera. Svou roli zde hraje i víra v evoluci. Ve světě zvířat si samice vybírá nejsilnějšího samce, který na ni dokáže nejvíce zapůsobit. Vyhrává ten nejsilnější. Každý se tedy snaží být nejkrásnější, nejchytřejší a nejlepší, aby měl největší šance v lásce nebo v práci. Na světě existuje nekonečné množství koučů, influencerů a produktů, kteří nám v tom chtějí pomoci. Vítejte v továrně na sebeoptimalizaci! Internet je plný videí o tom, jak správně trénovat své tělo, abychom vypadali sportovně. Najdeme tu spoustu tipů na krásu. Mnozí nám chtějí pomoci dosáhnout velkých vzestupů s malým úsilím. Existují také influenceři, kteří nás trénují, jak si najít vysněného partnera. Pro všechny, kteří jsou nejistí a introvertní, existuje mnoho návodů, jak získat větší sebevědomí. Pro každého se něco najde. Pokud chcete, můžete optimalizací sebe sama strávit celý den. A proč to všechno? Abyste nakonec měli silné sebevědomí a splňovali normy společnosti. Je nám slibováno, že pokud opustíme továrnu na sebeoptimalizaci, povedeme spokojený život.
Pozorný pozorovatel obrázku si jistě všiml, že před továrnou jsou dvě zlaté cedule. Na jedné je napsáno: „V mých očích jsi vzácný“. Na druhé je napsáno: „Miluji tě! Otoč se!“ Bůh zde promlouvá k pocestnému, který se chce polepšit. V Božích očích je tato továrna na sebeoptimalizaci zbytečná. On přesně ví, jak marné je, když se lidé snaží udělat se oblíbenějšími a přijatelnějšími. Mnoho lidí v této továrně skončí, protože mají nízké sebevědomí. Touží po tom, aby byli milováni a přijímáni. Proto se snaží splnit normy, které jim tento svět předepisuje. Snaží se správně oblékat a chovat, aby nevypadli z řady. Bůh však všem těmto lidem říká: „Stvořil jsem vás, ba sám jsem vás navrhl. V mých očích jste krásní. Dal jsem vám vaši osobnost a její silné stránky. Bohužel také vím, že hřích ve vás mnohé zničil. Zanechal na vašem životě stopy. Tvé srdce je zlomené. Snažíš se napravit svůj zevnějšek prostřednictvím této továrny, ale tvé zlomené srdce zůstane navždy zraněné. Jen já ho mohu skutečně uzdravit. Ano, dokonce ho chci udělat úplně nové. Chci z tebe znovu udělat to, k čemu jsem tě původně stvořil, totiž princeznu nebo prince Božího. Máš být mým dědicem a následníkem trůnu. Víš, jak moc tě miluji?
Opustil jsem svůj trůn, svůj nárok na vládu a lásku a zbožňování všech svých andělů, abych přišel na tuto temnou, nevýraznou zemi. Stal jsem se malým bezmocným dítětem, žil jsem mezi těmi nejchudšími a nejopovrhovanějšími, abych poznal, jaké to je být odmítnut. Byl jsem zrazen a zabit vlastním lidem, který jsem po tisíciletí chránil a žehnal mu. Byl jsem opuštěn svými nejlepšími přáteli. Ano, dokonce i můj otec, s nímž jsem byl spojen od věčnosti, se ode mě musel stáhnout, když jsem na sebe vzal všechny hříchy celého světa. To pro mě bylo nesnesitelné. Zlomilo mi to srdce. Ale také jsem všechny vaše hříchy, všechny vaše chyby a slabosti učinil svými. Zaplatil jsem místo tebe strašlivou cenu, totiž věčnou smrt, abys ty mohl žít můj život jako princ a král. Miluji tě tak moc, že ti nabízím výměnu: Dejte mi svůj zlomený, zničený, vinou zmítaný život. Výměnou ti dám svůj radostný, bezhříšný život Krále vesmíru. Můžeš mít opravdový pokoj a radost. Už nikdy nebudeš osamělý, protože jsi součástí obrovské nebeské rodiny. Tak co si o tom myslíte? Chceš se do toho pustit? Pak se otočte a vydejte se po úzké cestě. Ta tě dovede k tomuto slavnému cíli!“
Bohužel mnozí tuto tichou nabídku potlačují. Nejsou ochotni se za ni vzdát svého starého života. Jsou přesvědčeni, že najdou naplněný život i bez Boží pomoci. A tak sebevědomě dupou do továrny na sebeoptimalizaci.
Ale všimli jste si, jak chodec opouští továrnu po široké cestě? Vychází ohnutý. Není tak snadné se optimalizovat. Ať se snažíte sebevíc, ideálu nikdy nedosáhnete. Vždycky se najde někdo, kdo je krásnější, chytřejší, talentovanější a lepší než já. A některé věci se prostě změnit nedají, například proces stárnutí. Bez ohledu na to, kolik krémů použijete, vráskám se v určitém okamžiku už nevyhnete. Dokonce ani zkrášlovací operace dlouhodobě nepomáhají. Je to závod s časem. Každý tento závod dříve či později prohraje. Co zůstane, když se krása vytratí a zdraví zmizí? Jak pak změříte svou hodnotu?
Dříve nebo později si to každý uvědomí. Proto je za továrnou na sebeoptimalizaci nápis: „Nakonec to nevyšlo?“. Hned za ní je další nápis: „Zkuste duchovno!“. Když lži o sebeoptimalizaci ztratí své kouzlo, začnou někteří lidé přemýšlet o něčem nadpřirozeném. Pustí se do hledání smyslu života v nějaké formě spirituality. Ale ani zde často nenajdou odpovědi, které tak dlouho hledali.
Druhé rozcestí
Mnozí jsou nyní ze své životní cesty rozčarováni. Sebeoptimalizace jim nepomohla najít hluboký klid v srdci, lásku a přijetí. Ani různá náboženství většinou nejsou skutečnou pomocí. Znechuceně se tito lidé dál vlečou životem. Cesta nyní vede stále strměji z kopce. Je také stále temnější a užší. Naděje se stále více vytrácí. Na obzoru však stále svítí světlo!
Poutníci na široké cestě se nyní ocitají na další křižovatce. Tam je znamení, které ukazuje na pravé náboženství. Jiné znamení zároveň varuje, že toto je poslední šance přejít na úzkou cestu. Před rozcestníkem stojí muž a ukazuje na úzkou cestu. Vysvětluje kolemjdoucím rozdíl mezi falešným a pravým náboženstvím. Odhaluje také lži továrny na sebeoptimalizaci. Vypráví o pokoji, který sám našel na úzké cestě. Jeho vnější vzhled potvrzuje jeho slova. Vyzařuje z něj hluboký pocit klidu. Je skutečně cítit, že je v klidu sám v sobě - nebo spíše v Bohu. Jeho tvář se rozzáří, když mluví o Boží lásce, která uzdravila jeho zlomené srdce. Odvážně vyzývá své posluchače, aby opustili širokou cestu. I když je výstup na úzkou stezku strmý, rozhodně by stál za námahu! Hned na konci výstupu, na druhé straně příkopu, čeká na unavené poutníky sobotní odpočinek. Tam by konečně mohli najít odpočinek, který hledali.
Někteří turisté si stoupání na úzkou stezku prohlížejí zblízka. Stezka se zdá být velmi úzká, strmá a namáhavá. Shora však na rozcestí svítí příjemné světlo, takže stezka vypadá lákavě. Jeden nebo dva lidé zvažují, že se na stezku vydají, a možná dokonce vystoupají prvních pár kroků. Brzy to však znechuceně vzdají. Přestože mu teplé světlo chce dodat sílu, vidí jen obtíže cesty. Je mnohem příjemnější jít po široké cestě vedoucí dolů než se prodírat úzkou stezkou vzhůru. Proto se většina lidí obrací zpět a pokračuje po cestě do záhuby. Na této cestě se nemusíte namáhat. A co víc, na cestě je stále spousta zajímavých věcí, které můžete objevit.
Jen několik málo těch, kteří následují světlo zářící z úzké stezky, dosáhne kříže před propastí. Cesta je zde mnohem delší a strmější než na prvním rozcestí. To ukazuje, že je stále obtížnější obrátit se zpět k Bohu, čím déle jdete po široké cestě. Kdo se však nevzdá, najde na kříži odpuštění svých vin, stejně jako poutník na úzké cestě. Těžké břemeno, které jsi s sebou celou dobu nosil, nyní odpadne. Tam na kříži dochází k výměně. Ježíš na sebe bere břemeno hříchu, platí za něj svou smrtí na kříži, takže věřící nyní může začít svůj nový život svobodný. Most na úzkou cestu je také mnohem nestabilnější a vratší. Propast je hluboká a temná. K překročení tohoto mostu je zapotřebí odvahy a víry. Ale ti, kdo se odváží, budou na úzké cestě odměněni slíbeným pokojem.
Čeština 
Deutsch 
English 
Polski