Zde je druhá část krátkého vysvětlení obrazu široké a úzké cesty!
Jste připraveni pokračovat ve své cestě?
Pokud Část 1 můžete si ji přečíst zde!
Dávejte si pozor, protože druhá část cesty do nebeského města bude ještě nebezpečnější a náročnější!
Začněme! :)
Úžinou pokušení
Když ráno po sobotě probudí poutníka ze spánku první sluneční paprsky, je čas pokračovat v cestě. Neochotně opouští poklidnou oázu s temnou předtuchou toho, co ho čeká. Změna krajiny jako by jeho obavy potvrzovala. Krásné stromy ustupují stále drsnějším skalám. Na
Poutník nyní stojí na rozeklané skalní stěně. Před ním je nápis: "Oblečte si plnou zbroj!". Vedle cedule je truhla, kterou poutník otevře. Na jejím vrcholu je opotřebovaný návod k použití. Poutník ji pozorně studuje. Může si je přečíst v Efezským 6,10-18. Poté vklouzne do již poněkud otlučeného, ale dobře udržovaného brnění.
Jeho cesta vede do rokle. Před vstupem do rokle padne poutník na kolena a prosí Boha o zvláštní ochranu. Až příliš si uvědomuje, že nebojuje proti tělu a krvi, ale proti úhlavnímu nepříteli samotného Boha. Poté, co se zcela odevzdá Bohu, vstupuje do rokle. Netrvá dlouho a objeví se mocný Boží protivník! Starý drak stojí poutníkovi v cestě. Nejprve se snaží pocestného polapit sladkými slovy. Zve ho na lahodnou hostinu s příjemnou hudbou a krásnými ženami. Drak zná velmi dobře poutníkova slabá místa a často se mu podařilo ho tam přivést. Nyní také začíná v Poutníkovi bojovat. Probouzí se v něm stará touha po věcech tohoto světa. Ale také si pamatuje, že to vždy bylo jen krátké potěšení a že jakmile byly jeho touhy uspokojeny, díra v jeho srdci se o to více prohloubila. Naproti tomu si vzpomíná na hlubokou radost, kterou prožíval ve společenství s Ježíšem. Nechtěl se jí vzdát.
Drak mu řekl, že může pokračovat po úzké cestě a zůstat ve spojení s Ježíšem. Byl mu dopřán malý odpočinek. Drak umí obratně dráždit poutníkovy smysly a probouzet v něm zdánlivě neodolatelnou touhu. V poutníkově srdci zuří tvrdý boj. Obrací se k Bohu o pomoc, protože si uvědomuje, že nemá dost sil, aby nepříteli odolal. Duch svatý mu dává najevo, že pokud se poutník nechá nepřítelem pokoušet, bude muset odložit svou zbroj. Tím by zůstal bez ochrany a satan by měl snadný cíl. Stačilo by sundat jen jeden kus zbroje a poutník by byl oslaben. Právě to byl protivníkův mazaný plán. Poutník se rozhodl nepodlehnout svým touhám, ale zůstat věrný Bohu. Laskavě, ale rozhodně odmítá dračí nabídku.
Tehdy se ukáže jeho pravá tvář! Zaútočí na turistu. Stane se z toho dlouhý, vyčerpávající boj. Poutník často padá a několikrát se zdá, že ho drak porazí. Ale brnění poutníka ochrání. Díky Boží moci se poutníkovi nakonec podaří zasadit starému drakovi smrtelnou ránu mečem ducha. Poutník, ačkoli je slabý a mnohem slabší než drak, z toho vychází jako vítěz. Ne proto, že by bojoval vlastními silami, ale proto, že se podřídil Bohu. Důvěřoval Božímu slovu. V této důvěře dokázal najít sílu a nakonec zvítězit.
Tímto způsobem můžeme také zvítězit nad svými slabostmi a hříchy. K tomu potřebujeme celou Boží výzbroj. Většina z ní slouží k naší ochraně. Pouze meč Ducha můžeme použít také jako útočnou zbraň. Svému protivníkovi se můžeme postavit pomocí zaslíbení v Bibli. Satan je proti slovům "Tak praví Hospodin" bezmocný. Tak může slabý člověk porazit velkého, lstivého starého draka.
Cesta posvěcení
Doposud bylo Každá výzva na úzké cestě nabízí příležitost k odpočinku a občerstvení. Tentokrát je to ale jiné. Jakmile jedna bitva skončí, hned následuje další. Pěší turista přechází z rokle pokušení na cestu posvěcení. Tato cesta je velmi úzká a strmá. Po pravé straně se nachází členitá, vysoká skalní stěna. Po levé straně nezpevněné stezky zeje temná propast, z níž se ozývá veselá hudba, smích, ale i výkřiky zoufalství.
Zatímco se turista prodírá strmou stezkou, bojí se pádu do temné propasti. Už tam jednou byl a byla to dlouhá a náročná cesta, než se dostal tam, kde je teď. Stačil by však jediný chybný krok, aby se opět propadl do hříchu. A tak se vší silou tiskne k drsné skalní stěně, až to drhne. Po chvíli sledování cesty si uvědomí, že vede nejen do kopce, ale často také opět z kopce. On však chce jít vzhůru, k nebeskému Jeruzalému! Tato cesta nahoru a dolů trvá poměrně dlouho. Když se poutník opět dostane na nejnižší bod, zoufale se zhroutí. S pláčem přemýšlí, zda vůbec někdy získá nějaké výškové metry, nebo zda zůstane stále ve stejné výšce. Zoufale svěsí hlavu.
Pak uslyší shora známý hlas, který volá jeho jméno. Vzhlédne a uvidí Ježíše, jak se k němu sklání na schodech cesty. Usmívá se a podává turistovi ruku. Povzbuzuje poutníka, aby se místo na své hříchy díval na něj. Poutník poznává svou chybu, že ztratil Ježíše ze zřetele a kroužil jen kolem svých nedostatků. Pokorně přijímá Ježíšovu ruku a pokračuje za ním po cestě. Někdy je to stále do kopce, jindy z kopce. Ale při pohledu na Ježíše už není sklíčený, protože teď ví, že je na správné cestě. To potvrzuje i znamení na konci cesty. Ukazuje směrem k Novému Jeruzalému. Poutník pokračuje v cestě s lehčím srdcem.
Cesta posvěcení znamená rozvoj charakteru v životě křesťana. Naším cílem je proměnit se v krásnou Boží přirozenost. S Boží pomocí často děláme ve víře velké pokroky a překonáváme staré návyky. Některé zápasy jsou však také velmi těžké. Často upadáme do minulosti a je pro nás obtížné vymanit se z hříchu. Znovu a znovu to zkoušíme, znovu a znovu se modlíme o sílu a pomoc. Ale znovu a znovu selháváme. Někdy se zdá, že v procesu posvěcování neděláme vůbec žádný pokrok. Ale to není pravda. Kdybychom se na svou cestu podívali s odstupem, viděli bychom, že nás přesto vede stále vzhůru, i když nám to tak nepřipadá. I když se vždy vyskytly nějaké nezdary, přesto jsme se stále více podobali Ježíši.
Někdy si na cestě zoufáme, protože se díváme na své neúspěchy a přemýšlíme o svých chybách. Přitom ztrácíme Ježíše ze zřetele. On nás chce bezpečně vést po své cestě. Skrze něj můžeme získat sílu k překonání svých hříchů a sobeckého charakteru. Je to v podstatě stejný obraz jako u brnění. Bůh nám nabízí vše pro vítězný život. Záleží jen na nás, zda toho využijeme a dokážeme tak snadněji zvládnout cestu posvěcení.
Pozdní déšť
Po cestě posvěcení se turista dostane na krásnou louku na kopci. Tam kvetou nejkrásnější květiny a slunce vysílá své hřejivé paprsky, aby povzbudilo unaveného turistu. Uvědomí si, že jeho cesta se brzy chýlí ke konci. Ježíš poutníkovi řekl, že poslední zkouška bude nejtěžší. Zároveň ho však ujistil o nebeské síle, aby mohl tuto poslední výzvu bezpečně překonat. Nyní nastal čas tuto sílu povolat.
Cestovatel padne na kolena. Vyzná se ze všech hříchů, kterých si je vědom. Se zlomeným srdcem a upřímnou lítostí prosí Boha o odpuštění. Plně si uvědomuje svou slabost a předkládá Bohu svůj slib, že ho posílí zvláštní mocí shůry, aby mohl bezpečně projít poslední zkouškou. Ve své naprosté bezmoci dlouho zápasí s Bohem, jako kdysi Jákob. Jeho víra se upíná ke Spasiteli a on pokorně volá: „Neopustím tě, vždyť mi žehnáš!“. Takto slabý člověk přemáhá Krále vesmíru.
Boha se nedotkne, když v něj bezmocný člověk vloží veškerou svou důvěru a požádá ho o pomoc. Jako odpověď na modlitbu víry posílá Ducha svatého v plné míře, aby poutníka vybavil na poslední část jeho cesty.
Poutník vidí Ducha svatého, jak na něj sestupuje jako holubice. Proudí jím hluboký pokoj a síla. Je sjednocen s Bohem. Nyní již nemusí sám zvládat zkoušku, ale Bůh je jeho silou. To je pozdní déšť, zvláštní vylití Ducha svatého, krátce před Ježíšovým návratem. Slouží k tomu, aby znovu nesl Boží poselství lásky a spravedlnosti až do končin země. Vybavuje Boží lid autoritou a duchovními dary, aby mohl dokončit Boží dílo a byl připraven na poslední velké soužení, které se v Bibli nazývá také čas Jákobova soužení.
Poslední zkouška: absolutní oddanost
Po děkovné modlitbě se turista zvedne a pevným krokem pokračuje v cestě. Úzká stezka ho vede kolem pole zralého obilí, které se jemně kymácí ve větru. Když se na něj turista podívá, z nebe sletí anděl. V pravé ruce drží ostrý srp. Poutník sleduje, jak anděl začíná sklízet Boží úrodu. Přepadne ho pocit naléhavosti, protože vidí, že Boží soud začal. Chce-li se dostat do nebeského Jeruzaléma včas, než nastane konec tohoto světa, nemá času nazbyt.
Turista se však nemůže pohybovat rychleji. Cesta se znatelně zužuje. Turista se musí velmi soustředit, aby nesešel z cesty. Nalevo od něj je stále temná propast, z níž k jeho uším doléhá děsivý smích a výkřiky. Napravo od něj se zvedá krásně vypadající bílá stěna. Poutník se k této stěně přitiskne.
Cesta je nyní tak úzká, že může klást jen jednu nohu před druhou. Netrvá dlouho a turista si musí zout boty, aby našel bezpečnou oporu. Ale i v ponožkách uklouzne. O chvíli později si sundá i ponožky. Jak se stezka stále zužuje, spouští se bílé lano. Turista tuto pomoc vděčně přijímá. Zpočátku si netroufá držet se lana úplně. Nevidí totiž, kde je připevněno. Ale jak se cesta ještě více zužuje, turista nemá jinou možnost než lanu stále více důvěřovat. Uvědomuje si také, že čím je cesta užší, tím je lano silnější.
Nyní už je cesta téměř neznatelná. Turista se vší silou tlačí ke stěně, rukama pevně svírá lano, protože se zemí má kontakt jen prsty na nohou. Najednou turista vidí, že krásná bílá stěna je potřísněná červenou barvou. Je mu hluboce smutno, když vidí tuto ušlechtilou zeď tak špinavou. Chvíli trvá, než si turista uvědomí, že je to krev. Je to jeho krev. Ani si neuvědomil, že jeho nohy a lokty byly zkrvavené tím, že se přitiskl ke zdi. Ruce má také bolavé od provazu. Z námahy mu na čele stékají velké krůpěje potu. Když se podívá před sebe, cestu už nepoznává. Přemýšlí, zda je vůbec na správné cestě. Kde to skončí? Široko daleko nevidí žádné nebeské město. Obklopuje ho absolutní tma. Jen bílý provaz a bílá zeď trochu osvětlují temnotu.
Pak jeho pohled padne na ceduli s nápisem: „Už jsme skoro doma!“ Zdá se, že je přece jen na správné cestě! Když si pozorněji prohlédne bílou zeď před sebou, spatří na ní také mnoho starých krvavých skvrn. Zdá se tedy, že tuto cestu před ním prošli i jiní poutníci. Povzbuzen rozcestníkem a krví svých spolutrpitelů pokračuje poutník ve své náročné cestě.
Lano je nyní opět mnohem silnější. Turista ho pevně svírá rukama.
Najednou úzká stezka končí. Před ním se otevře nekonečná propast. Turistu zachvátí panika. Je tohle konec? Byl celý příslib nebeského města s věčným životem v míru jen krásnou utopií? Že by nakonec přece jen našel v ponuré propasti věčnou smrt beznaděje? Pak však jeho pohled padne na dvě znamení. Jako melodický, krásný hlas zaznívají v turistových uších slova: „Věř mi! Já tě podržím!“ Turistovi se zdá, jako by k němu lano promlouvalo. Dosud ho lano nezklamalo. Mnohokrát se mu stalo, že jeho nohy ztratily oporu. Ale protože ho lano drželo, nespadl do temné propasti. Nyní by měl lanu zcela důvěřovat. Musel by odlepit nohy od země a držet se jen lana. Musí zcela odevzdat kontrolu nad svým životem, ba nad životem samotným, tomuto lanu.
Zde poutník dosáhl bodu absolutní odevzdanosti. Nyní musí vložit veškerou svou důvěru v Boha a vzdát se posledního kousku kontroly, kterou nad svým životem ještě má. Nyní se poutník musí rozhodnout, že vezme svůj osud, ať už jde o život, nebo smrt, do rukou svého milujícího Boha. Důvěřuje zcela v láskyplnou péči svého nebeského Otce, nebo v něm stále zůstává zbytek pochybností?
Vzestup
Cestovatel se rozhoduje pro důvěru! Tolik toho s Bohem zažil! Tolikrát zakusil Boží sílu a ochranu. Vzpomíná na všechny ty nádherné hodiny s Ježíšem a na jeho popisy nebeského města. Ježíš ho nikdy nezklamal, když ho požádal o pomoc. I když ho teď neviděl ani necítil, věděl, že mu může důvěřovat. Jeho rozhodnutí bylo učiněno. Chce tomuto Bohu důvěřovat, ať se děje, co se děje! Srdce mu buší a on se rukama ještě pevněji drží provazu. Jeho zkrvavené ruce špiní čistě bílý provaz, ale poutník si toho nevšímá. Teď sebere všechnu odvahu a rozběhne se, jak nejlépe umí. Pak skočí. Nohama svírá lano. Teď už ho nic na světě neudrží. Jeho důvěra spočívá pouze v Bohu. Je připraven žít nebo zemřít, jen aby byl Bůh oslaven.
Když se cestovatel rozhodne, otevře se temný mrak. Světlo od Božího trůnu osvítí noc duchovní temnoty. Když poutník pohlédne do světla, poprvé spatří nebeské město. Jak je krásné!
Nyní se poutník, držící se bílého lana, přehoupne přes propast smrti. Díky provazu překonal smrt. Nyní ho toto lano táhne vzhůru do oblak. Tento svět se všemi svými pokušeními, utrpením, bolestí a „radostmi“ mizí poutníkovi z očí.
Konečně doma! -Nebeský Jeruzalém
Spolu s mraky je poutník přitahován k nebeskému městu. Čím více se k městu přibližuje, tím více ho poznává. Vidí jeho zdi ze zlata, jeho brány z obřích perel. Jeho nádhera ho oslňuje a ohromuje. Když se blíží k jedné z bran, ta se otevře. Blíží se k němu nesmírně krásná a majestátní bytost. Poutník ho poprvé spatřil jako zločince přibitého na kříž.
Viděl v něm svou zkrvavenou oběť, která zemřela místo něj.
Viděl ho jako společníka na cestách, stejně jako on, v oblečení prostého poutníka.
Viděl v něm zachránce v moři starostí.
Viděl ho jako utěšitele, když byl sklíčený.
Viděl ho jako světlo, jako chléb, jako vodu života, jako zbroj a pevnou skálu.
Naposledy ji viděl jako bílý provaz, který ho držel.
Nyní ho však vidí v jeho slávě, takového, jaký skutečně je.
Poutník se setkává s králem vesmíru. Ti dva se nesetkávají jako cizinci, ale jako přátelé, kteří spolu prožili mnoho radosti i smutku.
Ohromen slávou svého mocného přítele padá poutník na zem, jako by omdlel, aby se tomuto Bohu poklonil. Ježíšova laskavá ruka ho však opět zvedá. Nyní konečně přichází chvíle, na kterou Ježíš čekal! Objímá pocestného a září radostí. Jako otec, který dlouho hledal svého marnotratného syna, se Ježíš vrhá k navrátivšímu se poutníkovi, líbá ho a pevně ho objímá ve své milující náruči.
Poutník dorazil. Je doma. Se srdcem překypujícím vděčností se nechává padnout do mocné náruče svého Spasitele.
Po vřelém přivítání ho Ježíš zve do nebeského města. Vede ho zlatými ulicemi ke stromu života. Tam si poutník může vychutnat plody stromu a listy, které slouží k uzdravení národů. Poté ho Ježíš vede na Beránkovu svatbu. Spolu se všemi svými spolupoutníky poutník usedá k velkému hodovnímu stolu. Společně oslavují vítězství nad hříchem a skutečnost, že Ježíš nyní konečně může být se svými vykoupenými na věčnosti.
Tak začínají nekonečná léta blaženosti. Když se poutník snaží vzpomenout na svou pouť, je to pro něj jen vybledlá vzpomínka. Když se snaží někomu vyprávět o útrapách své cesty, nepodaří se mu to. Ve srovnání s nádherou, která ho obklopuje, ztrácejí útrapy úzké cesty na významu.
Čím více let na věčnosti ubíhá, tím více chápe, jak vysokou cenu za něj jeho král platí. Čím více chápe tuto nekonečnou oběť, tím více roste jeho láska ke Spasiteli. Čím více tato láska roste, tím větší je radost a pokoj v srdci poutníka, který nyní spočinul. Uvědomuje si víc než kdykoli předtím: Nebe je dost snadné dosáhnout! Žádná cena by nebyla příliš vysoká!
Tak končí cesta našeho poutníka z propasti hříchu do nebeského města.
Nyní zbývají jen tyto otázky: Kam vás vaše cesta zavede? Po jaké cestě jdete? Kde vaše cesta skončí?
Tvé rozhodnutí - tvá cesta
Váš osud je ve vašich rukou! Ať už se právě nacházíte kdekoli, udělejte správné rozhodnutí ještě dnes!
Možná si myslíte, že už jste zašli příliš daleko a nemůžete se vrátit, pak se prosím podívejte na obrázek blíže. Zejména na tu širokou cestu. Dokud ještě chcete udělat správnou věc, není pozdě. Jděte za Ježíšem se svým zlomeným srdcem. Vyznejte mu všechny své chyby a požádejte ho o odpuštění. Vyžádejte si jeho očišťující krev pro sebe a vděčně přijměte jeho odpuštění. Pozvěte ho, aby se ujal vedení ve vašem životě. Trávte s Ježíšem čas každý den prostřednictvím modlitby a studia Bible. Tak ho poznáte a on změní váš život. To je začátek vaší osobní cesty po úzké stezce. Pokud se chcete dozvědět více, podívejte se na toto video (video je v němčině). Pokud se chcete dozvědět více, můžete mě kontaktovat .
Pokud už po úzké cestě jdete a právě se potýkáte s výzvami křesťanského života, rád bych vás povzbudil. I když Ježíše nevidíte ani necítíte, je vždy po vašem boku. Důvěřujte jeho zaslíbením, přimkněte se k němu ve své slabosti! On své milované dítě nikdy neopustí.
I když často selháváme a děláme špatná rozhodnutí, pokud se stále obracíme k Ježíši, zůstáváme na úzké cestě. Vzpomeňte si na poutníka, jak často klopýtal, jak často se na sebe díval, jak často selhával. Ale vždy se znovu zaměřil na Ježíše. Bůh slíbil, že v nás dokončí dílo, které v nás začal. Nikdy tedy nepouštějte jeho ruku! A cesta křesťanské zkušenosti se neskládá jen z těžkostí a zkoušek. Bůh po celé cestě zasadil květiny, aby do našich srdcí vnesl radost. Zasadil místa síly a povzbuzení, která nám dodávají sílu. Bůh zná potřeby a požadavky svých poutníků. Na cestě nám nabízí v hojnosti vše, co potřebujeme, abychom dosáhli svého cíle.
Nedívejte se proto na těžkosti na cestě, ale hledejte všechna požehnání, která pro vás Bůh všude připravil. Tak se i časy zkoušek mohou stát požehnáním.
Milý čtenáři, když se podíváme do tohoto světa, vidíme mnoho neklidu. Zdá se mi, že Ježíšovy předpovědi, které zmínil jako znamení svého brzkého příchodu, se naplňují přímo před našima očima. Vše nasvědčuje tomu, že Král vesmíru brzy přijde, aby si vzal své děti domů a ukončil tento hrozný svět. Bolest, utrpení, smrt, násilí a války brzy skončí. Sám Bůh nám setře slzy z očí. Dokážete si to představit?
Bůh nás však vyzývá, abychom ho přijali jako Stvořitele a našeho Boha, aby nás mohl vzít k sobě domů. Všichni, kdo milují tento svět se všemi jeho zdánlivě krásnými věcmi více než Boha, budou ponecháni svému osudu, který si sami zvolili, věčné smrti. Ale v tomto vesmíru je toho ještě tolik k objevení!
Nejkrásnějším objevem v mém dosavadním životě je existence milujícího a spravedlivého Boha. Je to Bůh, ke kterému se mohu uchýlit. Chrání mě, bojuje za mě, dává mi sílu, naději a radost. Ano, tato cesta není vždy snadná, ale není to proto, že by nás Bůh chtěl trápit. Je to mnohem spíše mé ego, které se mi neustále staví do cesty a zbytečně mi ztěžuje život. V zásadě je úzká cesta cestou vzdání se vlastních sobeckých tužeb a kontroly nad svým životem. Je to cesta, na níž se naučím zcela důvěřovat Bohu. To znamená důvěřovat, že Bůh mě vždy povede správně, že má přehled a že jeho největším přáním je, abych byl jednou s ním. Učit se této důvěře je pro nás obtížné. Je pro nás obtížné vzdát se kontroly nad svým životem. Ale čím více se to učíme, tím více ustupují starosti, obavy a bolest. Čím více klidu, míru a radosti vstupuje do mého života. A není to přesně to, co všichni hledáme?
Tímto obrázkem a vysvětlením jsem se pokusil názorně ukázat cestu, jak se tam dostat. Mým přáním a modlitbou je, aby co nejvíce lidí bylo motivováno jít touto cestou a aby je nic na světě nezastavilo. Odměna bude neúměrná naší oběti zde na zemi!
Těším se na setkání s tebou, milý čtenáři, u velkého hodovního stolu při Beránkově svatební večeři a na vyprávění o tvé pouti do nebeského Jeruzaléma! 🙂
Pokud pro vás tento obrázek a příběh, který se za ním skrývá, byly požehnáním, podělte se o něj s lidmi, kterým Bůh klade na srdce a kteří by také měli slyšet toto poselství. Protože největší štěstí nacházíme, když předáváme dál to, co jsme dostali! Tak se to stává stále větším a větším a tím, že dáváme, dostáváme na oplátku dvojnásobné požehnání!
Teď už mi zbývá jen chválit velkého Boha, Stvořitele nebe, země a moře, že za nás obětoval své nejdražší, aby nám umožnil najít cestu zpět domů! Mé díky patří Ježíši, který se neštítil udělat ze sebe nic, aby mě zachránil! Jen díky jeho nekonečné trpělivosti se mnou a umožnění jeho ducha mohl být tento projekt uskutečněn. Jemu budiž všechna chvála a dík navěky! Amen!
Ale jak je to v opačném případě? Chcete se dozvědět více o široké cestě? Pak se podívejte na . klikněte zde a přejděte k první části krátkého výkladu o široké cestě!
Bonus! Zde si můžete prohlédnout krátké vysvětlení celého obrázku od mého bratra na Youtube jako video!
Čeština 
Deutsch 
Polski