Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Protože jsem si uvědomil, že můj výklad obrázku s úzkou a širokou cestou je velmi podrobný a dlouhý, rozhodl jsem se napsat o něco kratší verzi. Ta by měla poskytnout přehled o obrázku a příbězích, které obsahuje.

Nový začátek

Náš příběh začíná na obrázku vlevo dole. Je na něm muž v roztrhaných šatech, který nese velký pytel. Stojí na rozcestí a přemýšlí, kterou ze dvou cest se má vydat. Jedna cesta vede do záhuby, druhá k věčnému životu. Poutník již velmi dlouho kráčí po první cestě. Ale místo toho, aby ho tato cesta zbavila břemene, způsobila, že je ještě větší.

V zoufalství se rozhodne zkusit úzkou cestu, i když se zdá méně lákavá než cesta široká. Skloněn pod svým těžkým břemenem a vysmíván svými spolucestujícími se vydává k úzké bráně.
Než však může projít úzkou branou, přichází ke kříži. Tam poutník spatří ukřižovaného Božího Syna.
Chápe, že Ježíš za jeho břemeno zaplatil a že ho může nechat u paty kříže. Na kříži také vidí, jak vysoká byla cena, kterou za něj Ježíš zaplatil. Poutník začíná chápat Boží lásku k němu. Vděčně padne k úpatí kříže a přihlásí se k Ježíšově oběti za sebe. V tu chvíli mu z ramen spadne těžké břemeno a on je osvobozen! Je mu také dáno nové oblečení, které představuje Ježíšovu spravedlnost. To ukazuje, že poutník odložil svůj starý život a začíná nový život, který je zaměřen na Boha. Nyní je připraven projít úzkou branou. Se svým břemenem a špinavým oděvem by nebyl schopen branou projít. Stejně tak musíme přijmout Ježíšovu oběť za nás a přijmout odpuštění, pokud chceme žít život s Bohem.

Světlo z nebeského města svítí úzkou branou. Poutník radostně prochází branou. Brána znamená křest, který symbolizuje začátek života s Bohem.

Bažina pochybností

Za bránou vede schodiště prudce do kopce. Jasné světlo se vytrácí a vzduch se stává vlhčím a chladnějším. Poutník stoupá po kamenných schodech a přichází k bažině pochybností. Zvláště když děláte první kroky s Ježíšem, děláte zpočátku velké pokroky, cesta stoupá strmě vzhůru. Často se však objevují pochybnosti, zejména pokud jde o zakoušení Boha v našem každodenním životě. Opravdu Bůh naslouchá našim modlitbám? Může mi opravdu pomoci v mé situaci?

Pochybnosti nás mohou rychle přivést do skluzu. Je to jako bahnitá bažina, kterou musíte přejít po kluzkých kamenech. Jak rychle můžete uklouznout a propadnout se do bažiny. Kameny představují Ježíše, který nám dává bezpečnou oporu. Pokud však pochybujeme o jeho lásce a péči, pak z těchto kamenů sklouzneme a ztratíme bezpečnou oporu.

Společenství

Poté, co poutník bezpečně překoná bažinu pochybností, dojde k malé lesní kapli. Tam zažívá křesťanské společenství. Uctívá Boha s ostatními věřícími. Společným studiem Bible a sdílením zkušeností se poutníci povzbuzují a připravují na další cestu. Na kapličce je vidět logo Církve adventistů, ne proto, že by to byla jediná církev, která nás může spasit, ale proto, že jsem tam našel domov pro sebe a jsem přesvědčen, že tato církev má pro tuto dobu zvláštní poselství.

Les strachu

Takto povzbuzená cesta vede turistu do lesa strachu. Tento les je obrovský a temný. Turista zde málem přijde o život, protože se nechá ovládnout strachem. Vytí vlků a zdánlivě nekonečná cesta ve tmě přes silné kořeny starých stromů jsou nervy drásající. Když se vlci přiblíží a jsou připraveni na turistu zaútočit, ztrácí veškerou naději. V tu chvíli se však upne k Bohu, který ho zázračně zachrání. Nyní dostává světlo, které mu ukazuje cestu a bezpečně ho vyvede z lesa.

Okolnosti nás často snadno rozhodí. Díváme se na problémy a výzvy a příliš rychle zapomínáme, že máme po svém boku všemohoucího Boha, který nás může před vším ochránit a bezpečně vést. Snažíme se své problémy řešit sami a pak obviňujeme Boha, proč nás opustil, když se nám to nedaří. Teprve když jsme na dně, přijímáme Boží pomoc. Příčinou všech obav je nedostatek důvěry v Boží všemohoucnost a péči. Chceme zůstat pod kontrolou sami, protože důvěřujeme více sobě než Bohu. Bůh je všakTakto povzbuzená cesta vede poutníka dále do lesa strachu. Tento les je obrovský a temný. Poutník zde málem přijde o život, protože se nechá ovládnout strachem. Vytí vlků a zdánlivě nekonečná cesta ve tmě přes silné kořeny starých stromů jsou nervy drásající. Když se vlci přiblíží a jsou připraveni na turistu zaútočit, ztrácí veškerou naději. V tu chvíli se však upne k Bohu, který ho zázračně zachrání. Nyní dostává světlo, které mu ukazuje cestu a bezpečně ho vyvede z lesa. s námi velmi trpělivý, protože ví, že se nejprve musíme naučit důvěřovat jemu. I když ho nevidíme, můžeme vědět, že je vždy na naší straně a má pro nás připravené řešení.

Rozcestí

Po temném lese si turista může opět vychutnat teplé sluneční paprsky a zelené louky na okraji cesty. Zde se nyní může rozhodnout, po které cestě bude pokračovat. Cesta vlevo slibuje zkratku. Propaguje odpočinek a zábavu. Zní to velmi lákavě. Protože přiznejme si, že úzká stezka zatím opravdu nebyla příjemná. A nezasloužil si turista po té strašné túře lesem trochu odpočinku a zábavy? Cedule ukazující doprava tvrdí, že je to ta pravá cesta, která by vedla ke zdroji radosti. Turista si blíže prohlédne cestu vlevo. Spatří hlubokou propast, přes kterou byl postaven pevný most. Když se na něj chvíli dívá, spatří, že se k němu někdo blíží. Je to muž, skloněný jakoby neviditelným břemenem, který se k výletníkovi blíží šouravým krokem. Když k němu dojde, muž se ho zeptá, zda je to cesta k prameni života. Pěší turista odpoví kladně a ukáže směrem k pravému rozcestí na cestě. „Myslím, že pramen není daleko,“ říká turista.
Na velmi vyčerpaně vypadající tváři muže se pomalu objeví nadějný úsměv. Turista se rozhodne nebohého muže doprovodit. Zřejmě ta levá cesta přece jen není tak zábavná a pohodová. Ptá se unaveného muže, co zažil na druhé cestě. Když se oba blíží k prameni života, druhý turista mu vypráví svůj smutný příběh o cestě po široké stezce. Pěší turista rozpoznává mnoho paralel se svým vlastním příběhem. Když dojdou k prameni, jsou oba pohrouženi do hlubokého rozhovoru.

U zdroje života

U pramene životaVeselé šplouchání pramene je slyšet z určité vzdálenosti. Příjemně svěží atmosféra slibuje osvěžení a klid od námahy dosavadní cesty. Okolí pramene lemuje svěží tráva a barevné, nádherně vonící květiny. Ptáci u pramene cvrlikají své písně a krmí se. Pro turisty, kteří si potřebují odpočinout a relaxovat, jsou k dispozici židle a lehátka. K dispozici je stolek s hrnky a džbán naplněný pramenitou vodou. Na stole je také nádherně voňavý chléb, který poutníky posilní a poskytne jim potravu na cestě.
Oba turisté si plni radosti pochutnávají na jednoduchém jídle. Voda ještě nikdy tak neuhasila žízeň a neosvěžila jako teď! Ještě nikdy předtím nejedli tak lahodný chléb. Sytí a spokojení si oba odpočinou u pramene. Poutník, který přišel ze široké cesty, odpočívá pod deštníkem Nejvyššího. S důvěrou v Boží péči se může těšit z ochrany a odpočinku v Bohu. Nyní nalezl klid, který dlouho hledal.

Ježíš je zdrojem života. On je voda života, která hasí žízeň duše. On je také chlebem, který duši sytí a nasycuje. Ježíš se dává k dispozici svým unaveným poutníkům jako chléb a voda, aby ho mohli přijmout a aby se jeho síla stala silou v jejich slabosti. Nemusí snášet další zkoušky ve vlastní síle, ale mohou čerpat z Boží plnosti, protože v nich přebývá Ježíš. Zde se také objevuje symbolika Večeře Páně, při níž znovu a znovu obnovujeme své rozhodnutí pro Ježíše. Je proto důležité, abychom k tomuto zdroji přicházeli často, abychom umožnili Ježíši přebývat v nás, aby v nás mohl vykonat vše podle své vůle. Cesta s Bohem je vyčerpávající a tlačí nás až k hranicím našich možností. Máme však zdroj síly, ke kterému můžeme každý den sáhnout, abychom načerpali sílu na celý den. Bohužel ji však ne vždy využíváme a v důsledku toho si cestu zbytečně ztěžujeme.

Skrze moře starostí

Náš poutník je nyní dostatečně odpočatý a připravený pokračovat v cestě. Jeho nový přítel však potřebuje ještě trochu času pod deštníkem Nejvyššího, než bude moci pokračovat v cestě. Náš poutník tedy pokračuje ve své cestě sám. Příště dorazí k Moři smutku. Když se poutník vydá po úzké stezce, s údivem zjistí, že vede přímo skrz moře. Jak to má fungovat? Není tu žádná loďka ani nic podobného, co by poutník mohl použít. Náhle se mu zjeví Ježíš a zve ho na dobrodružnou cestu. Poutník má jít s Ježíšem po vodě. Poutník přijímá se smíšenými pocity. S pohledem pevně upřeným na Ježíše může skutečně bezpečně kráčet po vodě. V polovině cesty přes vodu počáteční obavy zmizí a poutník si je stále jistější. Obdivuje jeho odvahu a víru. To je tak vzrušující! Jak vysoké jsou vlny? Už je vidět břeh? Poutník se zvědavě dívá na vlny a obzor. Když vidí, že kolem něj zuří vysoké vlny, zmocní se ho strach. V tu chvíli se začne potápět. Když se o něj vlny začnou tříštit, zoufale volá k Ježíši. Ten je okamžitě u něj a vytáhne ho z vody.
Oba pokračují ve své cestě po neskutečné zemi. Nyní je poutník Ježíši ještě blíž. Jeho slabá ruka spočívá v Ježíšově silné ruce. Jeho pohled je upřen na Ježíše. Společně bezpečně dorazí na druhý břeh. Zde poutník padá Ježíšovi k nohám a vyznává svou nehodnost, pýchu a nevíru. Z Ježíšových úst nezaznívají žádná slova výčitek, protože poutník dostal lekci. S úsměvem poutníka opět zvedá.
Tato scéna velmi připomíná Petrovu zkušenost. Chvíle pýchy nebo nevíry, která odvrátí náš pohled od Ježíše, může mít vážné následky. Stojí za to se nad tím ještě intenzivněji zamyslet. 
Mimochodem, tato scéna je mou osobní nejoblíbenější scénou z celého obrazu a je také jeho středem. Ne nadarmo, protože vše závisí na našem blízkém, důvěrném vztahu s Ježíšem. Je to důležitý mezník v učení se absolutní oddanosti. Žádný člověk totiž nemůže chodit po vodě sám. Je zcela závislý na Bohu. Často začínáme s Boží mocí. Když ale vidíme, jak se nám daří, velmi rychle zapomeneme, že to byl Bůh, kdo to způsobil, a začneme důvěřovat sami sobě. Oba dva pokračují ve své cestě po neskutečné zemi. Nyní je poutník Ježíši ještě blíž. Jeho slabá ruka spočívá v Ježíšově silné ruce. Jeho pohled je upřen na Ježíše. Společně bezpečně dorazí na druhý břeh. Zde poutník padá Ježíšovi k nohám a vyznává svou nehodnost, pýchu a nevíru. Z Ježíšových úst nezaznívají žádná slova výčitek, protože poutník se poučil. S úsměvem poutníka opět zvedá.
Příliš často se trápíme svými starostmi, těžkostmi a výzvami a zapomínáme, že nás bezpečně vede Ježíš. Nic nemůže poškodit naši víru a naši užitečnost pro Boží dílo více než naše starosti. Starosti totiž ukazují, že je máme pod kontrolou my, a ne Bůh.
Milí čtenáři, věnujte prosím dostatek času tomu, abyste tuto scénu vstřebali, a promluvte si o ní s Bohem v modlitbě, aby vám mohl ukázat vaše srdce.

Radost z Pána

Když má poutník opět pevnou půdu pod nohama, pokračuje v cestě spolu s Ježíšem. Ach, jak je to úžasné, když může mluvit se svým Spasitelem a přítelem! Konečně se může zbavit všech otázek, které chtěl Bohu tak dlouho položit. Ještě úžasnější je naslouchat Ježíšovu laskavému hlasu. Poutník dychtivě vstřebává každé slovo, které zazní z Ježíšových úst. Jeho srdce je díky tomu opět šťastné. Oba se společně posadí na lavičku pod barevnými rozkvetlými třešněmi. Jejich rozhovor je velmi intenzivní. Poutníkovo srdce hoří nadšením a štěstím. Nikdy v životě nic takového necítil. Žádný jiný zážitek na tomto světě není tak naplňující jako společenství s Ježíšem. Srdce obou se během společně stráveného času ještě více prolínají.

Ježíš připravuje pocestného na cestu, která ho čeká. Upozorňuje na obtíže, které nás čekají, a dává užitečné rady, jak je úspěšně překonat.
V určitém okamžiku však přišel čas rozloučit se. Oba se od sebe těžko loučí. Ježíš však poutníka ujišťuje, že je stále po jeho boku, i když ho nevidí ani necítí. Prostřednictvím Ducha svatého Ježíš přebývá v srdci poutníka a bezpečně ho provede všemi nástrahami, které ho čekají.

Tvé slovo je světlem mých nohou

Takto povzbuzen a posílen pokračuje turista v cestě. Opouští krásnou louku s rozkvetlými stromy. Před ním se zvedá strmá, mohutná skalní stěna. Úzká stezka vede středem této skalní stěny. Když se turista přiblíží k úzkému otvoru, čeká ho ledový, vlhký vzduch. Je však dobře připraven! Ježíš mu dal lampu, aby ho provedla touto temnou roklí. Nyní poutník tuto lampu rozsvítí. S vesele blikajícím světlem vstupuje do jeskyně.
Cesta je úzká a vede strmě vzhůru. Turista často uklouzne na kluzkých schodech. Světlo mu však pomáhá rozeznat cestu a bezpečně projít černou roklí. Po chvíli, která mu připadá jako věčnost, spatří na konci rokle světlo. Když vyjde z rokle, je zpočátku oslněn jasnými slunečními paprsky. Jeho příjemné teplo je však po chladném vlhku uklidňující.
Cestovatel tuto zkoušku zvládl bezchybně. Zvolil si Boží slovo jako svou lampu, jejíž světlo ho bezpečně provedlo temnotou. Tato rokle nemá jméno. Jednoduše znamená temné časy v našem životě. Boží slovo nám může poskytnout útěchu a sílu v těchto chvílích, kdy se zdá, že veškerá naděje je ztracena.
Stejně jako měl poutník předtím intenzivní zkušenost s Bohem a byl Ježíši velmi blízko, i my se někdy cítíme podobně. Existují situace, kdy jsme s Ježíšem velmi úzce spojeni, zažili jsme ho zblízka a osobně a které povznášejí naše pocity. Nezřídka se však stává, že po takovém zvláštním vzestupu následuje pokles. Může to být proto, že se vrátíme do každodenního života a uvědomíme si, že jsme stejní hříšníci jako před oslnivou zkušeností s Bohem. Může to však být také zásah osudu nebo jiná obtížná situace. Jak rychle je vzestup pryč a my skončíme na emocionálním dně. Tak se křesťanská zkušenost stává emočně závislou a emocionální horskou dráhou. To však Bůh nechce. Pokud bereme jeho slovo jako základ svého života a důvěřujeme mu, bez ohledu na to, zda se cítíme Bohu obzvlášť blízko nebo jsme jím opuštěni, pak se stáváme emocionálně stabilní. Nespoléháme se totiž sami na sebe a své pocity, ale máme pevný základ v Božím slově. To nám dává stabilitu a jistotu. Mnohým zkouškám bychom mohli čelit klidněji, kdybychom hledali sílu ve studiu Bible a modlitbě.

Šabatový odpočinek

Když se turista vynoří z temné rokle, opět se ocitne na rozcestí. Po jeho levici je opět hluboká propast. Propast je však nyní mnohem hlubší než na prvním rozcestí. Chuchvalce mlhy dělají celou scénu děsivou a turistovi z ní běhá mráz po zádech. Ale i tady je propast překlenuta visutým mostem. Most však není zdaleka tak stabilní jako ten první. Visutý most už vypadá velmi staře a křehce. Ale i zde turista vidí, jak se někdo opatrně pouští po mostě. Je to žena. Třesoucí se žena se drží postranních lan mostu. S každým krokem most nebezpečně sténá a začíná se kymácet. Turista se obává, že most nevydrží. Nakonec však žena bezpečně dosáhne pevné země. Vyčerpaná se zhroutí.
Jak je dobře, že ti dva nyní dorazili k sobotnímu odpočinku. Poutník pomáhá ženě na místo odpočinku určené pro poutníky. Tam žena vděčně ulehne a odpočívá v Bohu. Poutník si udělá pohodlí pod krásným stromem. Stále má u sebe svou lampu, Boží slovo. Najde si čas na studium těchto posvátných řádků. Při studiu Bible Ježíš k pocestnému promlouvá prostřednictvím Ducha svatého. Mají spolu podobně úzké společenství jako předtím, v radosti z Pána.

Je to sobota. Poutník si může odpočinout od námahy na své pouti. Může prožívat společenství s Bohem v jeho slově. Místem odpočinku je příroda, kde se lze také setkat s Bohem. Studiem Bible a pobytem v přírodě dochází k odpočinku duše. Bůh ví, že život v tomto světě je vyčerpávající a že lidé mají tendenci pracovat stále usilovněji, proto vymyslel sobotu. Jak rychle lidé ve svém každodenním životě zapomínají na Boha a přestávají se soustředit na to podstatné. Proto Bůh jednou týdně vyhradil den, který je vyhrazen jen pro něj. Účelem soboty je ještě více se spojit s Ježíšem, nechat se jím naplnit a znovu se zaměřit na to podstatné. Pomáhá nám zastavit se a zamyslet se nad tím, zda jsme stále na správné cestě. Byla také stvořena k tomu, aby sloužila druhým lidem a dávala jim naději.
To vše mohl poutník zažít během sobotního odpočinku.

Poutníka nyní čekají těžké časy. Než však půjde do tuhého, dopřej si, milý čtenáři, krátkou přestávku od čtení a několik minut klidu k zamyšlení nad tím, co jsi četl. V čem se nacházíš?

Pokračování ...

Zde pokračujeme druhou částí cesty do nebeského města!