Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Přijďte ke zdroji života,
Žízeň a únava a únava.
Pojďte, neboť to není marné;
Zde budete klidní a plní.

Přijďte se k prameni osvěžit,
ponořte se do víry.
Zde je pohřben hřích,
Zde budeš požehnaný a čistý.

Přijďte k léčivému prameni,
Budete uzdraveni.
Podívejte se, jak jasně bublá,
nápoj k věčné spáse.

Pospěšte si! Proč odpouštět?
V sázce je věčný zisk.
To je zdroj života,
zde je váš jediný cíl.

- Text: Wihelm Appel (1890), Günter Balders (1983)

Rád bych tento blogový příspěvek začal touto krásnou starou hymnou. Je inspirací pro scénu u pramene života.

Všimli jste si někdy, jak často Bible používá obrazy a podobenství? Již nějakou dobu se zabývám učením v podobenstvích. Byl to Ježíšův oblíbený způsob, jak své učení lidem přiblížit. Geniální na podobenstvích a názorných promluvách je to, že jim může porozumět každý bez ohledu na úroveň svého vzdělání. Prostý člověk rozumí obrazu tak, jak je mu vyprávěn. Myslitelé naopak v obraze nacházejí nekonečné množství aspektů, které jim umožňují mnohem lépe pochopit duchovní učení, jež se za ním skrývá. Další výhodou podobenství je, že obrazy, které obsahuje, zůstávají v naší paměti. Když se s nimi setkáme v každodenním životě, připomene se nám duchovní učení spojené s tímto obrazem.

Mezitím jsem se stal absolutním fanouškem ilustrovaných projevů a podobenství. Věřím, že Bůh nám chce prostřednictvím každodenních zážitků předávat duchovní učení po celý den, abychom ho lépe poznali a milovali. Mraky, které se míhají na obloze, nám vyprávějí něco o Boží milosti a věrnosti. Každý východ slunce nám připomíná cestu, po které jako křesťané kráčíme. Začíná malým paprskem světla uvědomění a stává se stále jasnějším, dokud Ježíš, slunce spravedlnosti, plně nevzejde v našich srdcích. Každý pokrm nám připomíná, že člověk nežije jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. V každém laskavém slově, v každém úsměvu můžeme rozpoznat nepatrnou část slavné Boží bytosti. V každé drobné každodenní činnosti, v přírodě, v práci a také v mezilidských vztazích můžeme objevit mnohem více. Především se můžeme dozvědět o něco více o úžasném charakteru našeho geniálního Boha!

Opravdu mě baví mít je na očích. Bohužel je člověk často myšlenkami jinde nebo je příliš pohlcen životním shonem, takže většinu skvostů ani neobjeví.

Ale to by nemělo být hlavním tématem tohoto příspěvku. Vraťme se k našemu příběhu! 🙂

Konečně přestávka!

Turista a jeho nový přítel konečně dorazí k prameni života. Z dálky slyší šplouchání pramene. Od chvíle, kdy turista vyšel z lesa, se celá jeho cesta odehrávala na žhavém slunci. Svou láhev s vodou už před chvílí vypil. Jeho společník také nic nepil od chvíle, kdy ochutnal zkaženou vodu u pramene věčného mládí. Oba proto cítili velkou žízeň, jako by šli celé hodiny v horkém letním dni, kdy jim došla voda. Jak uklidňující a osvěžující je pramen s chladnou vodou!

Oba nyní přicházejí k prameni. Vedle pramene je stolek se džbánem a poháry. Oba dva dychtivě nabírají vodu z pramene a pijí velkými doušky tuto lahodnou vodu! Pijí, dokud neuhasí svou palčivou žízeň. Pak se poutník ze široké cesty začne zbavovat svého oblečení. Skočí do vody pramene a vydatně se v ní vykoupe. Když z vody opět vyleze, cítí se jako nový člověk!

Turista si sám sundá boty a umyje si nohy v pramenité vodě. Z dlouhé cesty je má dost špinavé. Voda má na jeho odřené nohy chladivý a hojivý účinek.

Druhý poutník mezitím objeví lákavé plážové lehátko. Najednou si uvědomí, jak je vlastně unavený. Lehne si na lehátko. Protože slunce je stále velmi silné, je nad lehátkem vztyčen ochranný slunečník. Unavený poutník nyní odpočívá pod slunečníkem Nejvyššího. Konečně po dlouhém hledání dospěl k odpočinku. Jeho srdce je plné vděčnosti za podivuhodný dar milosti, který tak nezaslouženě obdržel.

Zde příběh tohoto poutníka končí. O něco více se o něm dozvíme v dalších příspěvcích na blogu. I když jeho příběh končí zde na obrázku, mohu vás ujistit, že do nebeského města dorazil v pořádku. Jeho další cesta byla poněkud jiná než cesta našeho poutníka, ale vyprávět vám o ní by přesahovalo rámec tohoto článku.

Jak se daří našemu turistovi?

Odpočinek u pramene

Vedle pramene je lavička. Turista si na ni sedne. Pozorně si prohlíží okolí. Voda vytéká ze skály. Vypadá velmi staře, a přesto se zdá, že z ní přímo tryská život! Voda je stále čerstvá a čistá. Nic, žádná špína na světě, nemůže pramen znečistit. Vždycky z něj vytryskne čistá, očistná a oživující voda.

Pramen je zastíněn velkou vrbou. Ta poskytuje unaveným turistům uklidňující stín po dlouhé procházce v horku. Ve větvích vrby je slyšet živé cvrlikání. Turista pozoruje množství podivuhodných ptáků poletujících kolem pramene. Celkově se zdá, že toto místo pulzuje životem. Na louce vedle pramene rostou voňavé květiny. Při bližším pohledu může turista rozeznat spoustu hmyzu, který vesele bzučí z květu na květ. Opravdu tu byl život!

Vedle lavičky je stůl. Na něm jsou výše zmíněné hrnky a džbán s vodou. Na stole leží také lahodně vonící bochník chleba. Když si turista vychutnává lahodnou vůni, náhle se ozve jeho žaludek. Plný vděčnosti za úžasnou péči svého pána si hojně pomáhá chlebem. Byl to tentýž chléb, který už jedl na Les strachu dostal od anděla. Poutník si uvědomuje, že je to chléb života. Když poutník bochník láme, aby ho snědl, náhle si vzpomene na scénu na kříži. Ježíšovo tělo pro něj bylo na kříži zlomeno, aby mohl žít. Tento chléb a voda symbolizují Ježíšovu oběť.

Pěší turista dlouho přemýšlí o významu. Chvíli si užívá klidu a ticha tohoto nádherného místa. Naslouchá veselému štěbetání ptáků, které doprovází živé bublání pramene v pozadí. Vychutnává si jemný vánek, který osvěžuje vzduch. Sladká vůně květin celý zážitek nádherně dotváří.

Turista by na tomto místě rád zůstal mnohem déle. Ví však, že cesta je ještě dlouhá a namáhavá. Vzpomene si na andělovo napomenutí, aby se u pramene zásobil dostatečným množstvím vody a chleba. Proto si s sebou zabalí tolik obojího, kolik mu jen projde. Uvědomuje si, že chleba není nikdy méně, ať už ho sní nebo zabalí kolik chce. Naposledy si prohlédne nádherné pohledy na toto krásné místo, než dobře posilněn pokračuje v cestě.

Symbolika zdroje života

Když o této scéně přemýšlím, uvědomuji si, kolik je toho na tomto obrázku. Jsem si jistý, že se toho dá objevit mnohem víc, než na co jsem přišel. (Pokud máte nějaké další postřehy, dejte mi prosím vědět).

Skalou, z níž pramení živá voda, je Ježíš. On je úhelným kamenem a základem jeho církve a života. Ve Starém zákoně čteme o izraelském lidu, který Bůh vysvobodil z egyptského otroctví. Museli putovat pouští, aby se dostali do své nové vlasti. Jak víme, na poušti je horko a sucho. Vody je tam málo. Netrvalo tedy dlouho a lid začal reptat. Bůh dal Mojžíšovi, který vedl lid z Božího pověření, příkaz, aby jednou udeřil do skály. Rázem se tato skála proměnila v pramen a zásobovala celý lid i jeho zvířata vodou. Příběh může být přečíst si můžete přečíst zde.

Není možné, aby z mrtvého kamene náhle vytryskla voda. Bůh zde pro svůj lid učinil velký zázrak. Skála znamená Ježíše. Jak už poutník poznal, Ježíš byl kdysi zasažen za náš hřích. Díky této ráně se pro nás mohl stát zdrojem života. Mojžíš byl zástupcem lidu. On i celý jeho lid byli hříšníci. Tak to byly naše hříchy a my hříšníci, kdo Ježíše přivedl na kříž. My jsme ho bili, ale on se nechal bít. Trpěl svá muka a smrt místo nás, abychom my mohli zachovat jeho život. Stejně jako úder do skály způsobil, že vytryskl obrovský pramen, Ježíšova smrt na kříži způsobila, že vytryskl věčný život. Můžeme k němu přijít a hojně z něj pít. On k tomu zve každého:

A Duch a nevěsta říkají: A kdo chce, ať si vezme vodu života zdarma.

- Zjevení 22, 17

Ježíš nám nabízí svůj věčný život zdarma! Jak jedinečná nabídka! Jediné, co musíme udělat, je opustit svůj starý život a začít s Bohem znovu.

To je symbolizováno křtem. Starý, hříšný člověk je pohřben ponořením a z vodního hrobu vychází jako nový, znovuzrozený člověk. Křest symbolizuje očištění všech našich hříchů. Vše, co nás poskvrňuje, je smyto. Druhý poutník, který přišel ze široké cesty, to zažil u pramene života. Právě začal svou cestu s Bohem a musel být zcela očištěn od svých hříchů. Poutník naproti tomu již prošel úzkou branou. To byl jeho křest. Aby mohl projít úzkou branou, musel také odložit svůj starý život a přijmout nový život Ježíše. Cesta k prameni však byla dlouhá. Na této dlouhé cestě poutník znovu a znovu selhával a hřešil. Jinými slovy, v zásadě byl stále čistý, ale špína hříchu mu znečistila nohy. Proto je bylo třeba znovu a znovu umývat.

Zde můžete vidět obrázek z mých křtin doma v bazénu v roce 2010:

Toto obmytí je symbolizováno Večeří Páně. Při ní si navzájem myjeme nohy na znamení toho, že nás Bůh očišťuje od našich každodenních hříchů. Teprve pak jsme hodni přijmout svaté přijímání. Přijímání se skládá z hroznové šťávy a chleba. Ty symbolizují Ježíšovu krev a tělo, tedy jeho obětní smrt, kterou si přivlastňujeme. Přijímáním přijímání přijímáme Ježíšův život do sebe a obnovujeme smlouvu, kterou jsme s ním uzavřeli při křtu.

Všechny tyto symboly najdete zde, u zdroje života. I když ne každý detail přesně sedí, můžeme zde odvodit principy.

Ježíš je všude!

Nevím, jestli jste si toho už všimli, ale Ježíš je na úzké cestě. Když jsem začal plánovat obrázek, bál jsem se, že se Ježíš objeví jen na okraji. Ale když se podíváte pozorněji, Ježíš prochází celým obrázkem.

Zve nás na úzkou cestu. Skrze svou oběť na kříži nám dává přístup k věčnému životu. On je dobrý pastýř, který nás vede k životu a ke zdroji života. On sám je úzkou branou - nikdo nepřichází k Otci jinak než skrze něj! On je cestou k Bohu. Ježíš je celá cesta do nebeského města. On také celou cestu prošel před námi a vydláždil ji pro nás, aby pro nás byla snazší.

Na celé cestě do nebeského města jsou zaslíbení. To je Boží slovo. Napomíná a povzbuzuje poutníky a dodává jim životodárnou sílu. Ježíš je Slovo, které ožilo.

Ježíš je také Pánem své církve. Je vždy přítomen, když se věřící scházejí k bohoslužbě. Je středem jejich uctívání a klanění.

Jak jsme dnes viděli, Ježíš je zdrojem života. On je voda a chléb života. Očišťuje nás od hříchů a dává nám svůj život.

Nakonec Ježíš JE úzká cesta! Bez něj by tato cesta, a tedy možnost návratu k Bohu a k věčné radosti, neexistovala.

Chvála a díky našemu Pánu Ježíši Kristu, že se tak pokořil, snesl nekonečnou bolest a nejhorší smrt, aby nám to umožnil!

A nejen to. Ježíš nás na této cestě provází po celou dobu. Slyší naše stížnosti a nářky, vidí naši nevíru a naše selhání a je připraven nám okamžitě pomoci, jen když ho o to požádáme.

S ním máme po svém boku neustále největší zdroj energie a síly ve vesmíru!

Přál bych si, abych si to připomínal mnohem častěji! Kdybychom opravdu z celého srdce věřili, že to s námi Bůh myslí dobře, pak by neexistovaly překážky, které bychom nemohli překonat, a pokušení, kterým bychom nemohli odolat.

Bohužel svou slabou vírou omezujeme sami sebe a především Boha v jeho jednání. Proto se na cestě do nebeského města vždy objevují výzvy a těžkosti. Ty bychom mohli snadno překonat, kdybychom Ježíše požádali o pomoc a s vírou šli vpřed.

Náš cestovatel musí také projít další zkouškou. Opět jde o otázku života a smrti. Ale o tom více v další příspěvek na blogu!