Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Cesta vede do blízkosti hluboké rokle. Vedle cesty jsou však svěží louky zdobené roztroušenými voňavými květinami. Jaký kontrast k temnému lesu, z něhož turista právě unikl!

Turista plný vděčnosti vnímá teplo slunce, vůni květů a nádhernou mladou zeleň louky. V dálce je dokonce slyšet šumění moře. Zní to jako odpočinek a dovolená!

Turista pokračuje v cestě. Cesta je nyní o něco rovnější a rovnější. Po chvíli dojde na rozcestí. Před rozcestím je rozcestník s několika značkami. Turista si pozorně přečte informace na cedulích.

Horní značka ukazuje doprava. Tato cesta vede ke zdroji života. Je to správná cesta, kterou se máte vydat, chcete-li dosáhnout nebeského Jeruzaléma. Poutník už dříve slyšel o prameni života. Neřekl mu o něm snad anděl...? Ano, přesně tak! Měl by si tam naplnit láhev s vodou, aby bezpečně dorazil do cíle a nezemřel na dlouhé cestě žízní.

Přemítání o obtížích

Když přemýšlí o andělovi, vybaví se mu hrůzy z lesa. Tento les strachu byl pro něj horší než bažina pochybností. V lese byl zbaven veškeré naděje. Už neviděl světlo. Každý záblesk naděje pohasl. Ještě teď mu z těch pocitů propastného strachu běhal mráz po zádech. Bezděčně přemýšlel, co ho na cestě ještě čeká. Jak daleko to vlastně bylo do Nového Jeruzaléma? Jaká nebezpečí mu ještě hrozí? Byly snad ještě horší výzvy, které musel překonat, než les strachu?

Turistova odvaha poklesla. Bylo to dobré rozhodnutí zvolit tuto trasu? Zatím to nešlo podle jeho představ. Jistě, zážitek v kostele byl velmi příjemný. Byl také velmi vděčný za osvobození od drtivého břemene, které zažil na kříži. Ale tak silné výzvy na cestě nečekal. Nebyla snad nějaká snazší cesta?

Zkratka

Turistův pohled padne na středovou značku před ním, která ukazuje doleva. Je na ní napsáno: "Je cesta příliš namáhavá? Zkraťte si cestu!" Ano, to bylo přesně to, co hledal! Že by mu někdo četl myšlenky? Musela přece existovat snazší cesta do nebeského města! Opravdu mohl Bůh chtít, aby jeho děti musely překonávat tak velké obtíže? Copak Bůh nechce, aby se jeho děti měly dobře a aby se jim dobře žilo?

Nyní si turista přečte spodní nápis: "Zábava a odpočinek". Ach, to se turistovi vrací příjemné vzpomínky! Vzpomene si na všechny ty báječné volnočasové aktivity, které si užíval ve svém starém životě. Po náročném dni bylo tak příjemné jen tak se natáhnout na gauč a dívat se na film. Myslí na skvělou hudbu, výborné jídlo a zábavné přátele, se kterými se bavil. Nebylo by hezké nechat se jen tak unášet a znovu si užívat života?

Rokle

Turista se podívá doleva. Udělá několik kroků směrem k rokli. V soutěsce je tma. Není vidět na dno. Nedá se říct, jak je hluboká. Nějak to působí velmi děsivě.

Přes rokli vede dřevěný most. Je pevně postavený a zajišťuje bezpečný přechod soutěsky. Lze jej přejít z obou stran.

Turista tam stojí a přemýšlí. Rokle v něm probouzí všechny starosti a obavy, kterých se zbavil na kříži. Uvědomí si, že když soutěsku překročí, může si na krátkou dobu užít lehkovážnosti života. Všechny krásné věci, které život nabízí, by mu tam byly k dispozici. Z vlastní zkušenosti však až příliš dobře věděl, že toto zdání klame. Všechno už vyzkoušel a jaký byl výsledek?

Nakonec přišel o všechno. Nezbylo mu nic. Zůstalo mu jen roztrhané oblečení a ohromné břemeno, které ho připravilo o poslední zbytky sil. Poutník vzpomíná, jak byl pod břemenem hříchu zlomený. Vzpomíná také na to, jak z něj Ježíš toto břemeno sejmul.

Můj zachránce

Ježíši! Kolik mu toho dlužil! Poutník vzpomíná na laskavé oči, které na něj milosrdně pohlédly, když k němu přišel slabý a bezmocný. Vzpomíná na hlas, který se nepodobal žádnému jinému hlasu, který kdy slyšel. Ten hlas byl melodický, jemný, a přesto v něm byla autorita, které nikdo nedokázal odolat. Jeho ruce byly silné, a přesto jemné. Poutník si až příliš dobře pamatuje, jak se prsty opatrně dotýkal jizev na Ježíšových rukou. Tyto jemné ruce, které konaly jen dobro, byly pro jeho dobro prokopány. Jeho vlastní ruce byly naopak nástrojem zla. Byly neustále zaměstnány uspokojováním jeho vlastních vášní a potřeb, bez ohledu na cenu. Jak často ubližoval druhým, jen aby získal výhodu. Jeho ruce si zasloužily být prokopány hřeby, ale ne ruce Ježíšovy!

Poutník vzpomíná na kříž. Myslí na okamžik, kdy tam viděl viset Ježíše. Vidí Ježíšovu vznešenou, královskou tvář. Je však poznamenaná bolestí a potřísněná jeho vlastní krví. Na hlavě mu spočívá trnová koruna, která mu znetvořuje vznešené čelo. Jak mohl být Král vesmíru tak znetvořen svými vlastními poddanými, ba dokonce těmi nejbližšími?

Poutníka přepadne smutek, když si vzpomene, že byl jedním z těch, kteří Ježíše přivedli na kříž. A navzdory tomu všemu, ba právě proto, ho Ježíš miloval o to víc! Kolik toho pro něj Ježíš obětoval a obětoval!

Najednou si cestovatel vyčítá, že toužil po starém životě. Až příliš dobře věděl, že všechny zdánlivé rozkoše široké cesty jsou falešnými přísliby Satana, který ho chce spoutat a oddělit od Ježíše.

Bůh je láska a milost! Stálo ho to všechno, aby lidem znovu otevřel cestu do nebeského domova. Proč tedy lidé naříkají a stěžují si, když je cesta o něco obtížnější?

Poutník smutně prosí Boha o odpuštění za to, že se nechal odradit a že tak často nedůvěřoval jeho lásce. Díky Boží síle chce nyní pokračovat na správné cestě s plným vědomím, že ho na této cestě doprovází milující, všemohoucí Bůh. Nejhlubším Božím přáním je, aby co nejvíce lidí dosáhlo nebeského města. Proto se postará o to, aby tato cesta byla co nejsnazší. O tom není naprosto žádných pochyb! A Bůh se již postaral o všechny výzvy na této cestě.

Druhý poutník

Poutník se právě chystal vydat k prameni života, když spatřil muže, který přecházel po mostě. Když se k němu poutník přiblíží, vidí, jak unaveně a vyčerpaně vypadá. Z celého jeho postoje je patrná slabost a únava. Takto musel vypadat i on sám, když přišel ke kříži.

Muž spatří turistu. Okamžitě na něj promluví: "Jsem na správném místě? Bylo mi řečeno, že zde najdu pravý zdroj života a že tato cesta povede do nebeského města. Jsem neuvěřitelně unavený a toužím jen po klidu a tichu." "Co se děje?" ptá se.

Cestovatel horlivě přikývne. Ukazuje unavenému poutníkovi správnou cestu, správnou stezku a zdroj života. Říká, že je také na cestě k prameni, a navrhuje, abychom šli po cestě společně. Na unavené tváři druhého se objeví úlevný úsměv.

Jdou společně dál. Cestou k prameni si oba muži vyprávějí své příběhy. Vyprávějí si o tom, co na cestách zažili a proč nyní putovali právě tudy.

Turista vypráví svému spolucestujícímu o zážitcích, které už s jejich Bohem zažil, a o tom, jak mu zatím v každé nouzi pomohli. Tato výměna názorů oba poutníky povzbudí. Jejich srdce se ještě hlouběji naplní láskou k jejich Bohu. Hluboce zabraní do rozhovoru dojdou oba k prameni.

Co se z toho můžeme naučit

Cesta s Bohem není vždy snadná a mírná. Naopak, často nás čekají výzvy a zkoušky. I když je s Boží pomocí zvládneme, satanovi se často podaří, aby nám starý život se všemi jeho zdánlivě příjemnými a pohodlnými věcmi opět zachutnal. Právě ve chvíli, kdy to s Bohem začíná být trochu obtížné, nás protivník pokouší několika "neškodnými" rozptýleními, abychom si odpočinuli a uvolnili se. To však slouží pouze k tomu, aby nás od Boha oddělil a připravil nás o zdroj síly. Až příliš často se mu to však daří. Na své cestě s Bohem se často jen díváme na všechny výzvy a příliš rychle zapomínáme, jak moc nám Bůh pomohl. Pak nám nechybí mnoho, abychom si zaslouženě odpočinuli od radostí široké cesty, protože cesta s Bohem je tak vyčerpávající.

Stejně jako poutník se však musíme znovu zaměřit na Boha. Měli bychom mít stále na paměti, co všechno pro nás udělal, aby nás zachránil. Jeho milující, laskavá povaha by měla být hlavním předmětem našeho rozjímání. Když pochopíme jeho povahu a uvidíme, k jakým skutkům ho vedla jeho hluboká láska, pak si nemůžeme pomoci a v našich srdcích vzklíčí láska.

Bůh nám často posílá lidi, kteří jsou také sklíčení a oslabení životem v tomto světě. Stejně jako my i oni touží po odpočinku u zdroje života. Naším úkolem je vyprávět jim o našich zkušenostech s Bohem. Můžeme jim vyprávět, jak změnil náš život a jak nám pomohl v těžkých situacích. To druhého člověka povzbudí a posílí naši vlastní víru. Je to tedy dvojí požehnání. Společná cesta k Bohu je také snazší. Můžeme se navzájem povzbuzovat. Křesťanské společenství je tedy na cestě víry nezbytné.

My lidé máme tendenci pamatovat si spíše negativní zážitky z minulosti. Na ty pozitivní často zapomínáme. Proto je důležité zapisovat si zkušenosti, které jsme s Bohem prožili. Pravý křesťan překonával výzvy společně s Bohem, s jeho pomocí procházel zkouškami, s vírou odolával pokušením a v beznadějných chvílích přijímal sílu. Všechny tyto věci si musíme znovu a znovu připomínat. Nejlepším způsobem, jak to udělat, je vyprávět o nich druhým. Je to svědectví pro posluchače, ale také pro nás samotné. Požehnání se vrací do našich vlastních srdcí.

Zde je pro vás malý domácí úkol:

Modlete se, aby vám Bůh dal příležitost podělit se s někým o zkušenost, kterou jste s Bohem zažili. Pokud nevíte, jak se o své svědectví podělit, mohu vám poradit toto Video doporučujeme!

Ještě nemáte žádnou zkušenost s Bohem?

Pokud jste Boha ve svém životě ještě nezažili, můžete o to Boha požádat v modlitbě! Požádejte ho, aby se vám zjevil! Pokud máte nějaký konkrétní problém, požádejte Boha, aby vám s ním pomohl. Jsem si zcela jistý, že Bůh odpoví! Víte proč?

Protože to slíbil! V Bibli, v Matouš 7:7 slibuje nám:

Proste a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.

Vyzývám vás, abyste Boha vyzkoušeli, zda si stojí za svým slibem! A pokud jste to mohli zažít, hned o tom řekněte někomu dalšímu, ať už jde o jakkoli zdánlivě malou nebo velkou záležitost!

Další kapitolu naleznete zde: Zdroj života!