Po průchodu úzkou branou, která je jasně osvětlená, byste očekávali světlou cestu, která vás povede stále blíže k nebi, a tedy do Nového Jeruzaléma. Jakmile však náš poutník projde úzkou branou, vstoupí nejprve do bažinatého lesa. Ano, cesta okamžitě stoupá strmě vzhůru. Nejprve musí poutník překonat několik schodů. Na konci schodů začíná malá stezka. Ta je blátivá. Pěší turista riskuje, že si ušpiní své nové zářivě bílé oblečení.
Ale nejen cesta se zdá být nevábná. Celá atmosféra je ponurá a depresivní. Světlo, které před chvílí jasně zářilo u brány, jako by dusila temná nálada bažin. Poutníka naplňují tísnivé pocity. Byla to opravdu ta správná cesta? Když se rozhlédne kolem sebe, vidí mrtvé stromy. Uvědomí si, že cesta není příliš dlouhá. Brzy končí v bažině. Byl to konec jeho cesty? Byla to všechno slepá ulička? Byla snad cesta přes kříž jen dalším falešným příslibem pokoje? Poutník se cítil osamělý a opuštěný. Kde byl teď Bůh? Nemohl už vidět světlo? Opustil ho Bůh?
Slyší Bůh modlitby?
V zoufalství se modlí o pomoc a Boží vedení. Ale nic se nestalo... Slyšel vůbec Bůh jeho modlitby? Kdo byl, že věřil, že mu Bůh bude věnovat pozornost a vyslyší ho? Tak dlouho se k Bohu obracel zády a pohrdal jeho pozváním. Možná, že nakonec své šance přece jen promarnil. Možná bylo jeho obrácení jen citovým vzrušením a nic se nezměnilo. Stále v sobě cítil stejné hříšné sklony. Jeho charakter byl stále stejně nedokonalý jako před křížem. Co se vlastně změnilo?
A vůbec: nezasloužil si Boží laskavost! Nebyl hoden jeho odpuštění a lásky.
Bažina
Turista přijde k bažině. Tam cesta končí. Jak má nyní pokračovat? Zdá se, že opravdu uvízl ve slepé uličce. Když se rozhlíží a hledá, najednou spatří dřevěnou ceduli. Doslova se na něj rozsvítí. Stojí na ní: "Věř slibům!" Poutník ví, co jsou to sliby. Jsou to sliby, které Bůh dal v Bibli. Protože Boží slovo je živé, stane se to, jakmile Bůh něco řekne. Když Bůh řekne: "Budiž světlo!", pak se okamžitě stane světlem. Když Bůh řekne: "Nebojte se, já jsem s vámi!", pak Bůh odnímá strach a je tu. Není nic, co by s ním otřáslo. Boží zaslíbení jsou základem víry. Poutník si několik z těchto zaslíbení pamatuje. Jedno z nich je následující:
Důvěřujte Hospodinu! Buďte odvážní a stateční a trpělivě doufejte v Hospodina!
(Žalm 27:14Nový život)
Věřte slibům!
Když si poutník vzpomene na tento slib, vzpomene si, že mu bylo řečeno, že cesta nebude snadná. Jeho víra bude podrobena zkoušce. Zaslíbení z 27. žalmu vyzývá k důvěře v Boha. Někdy to skutečně vyžaduje odvahu, statečnost a trpělivost. Důvěru v Boha je třeba trénovat. Nepřichází najednou. Proto Bůh často dopouští v našem životě těžkosti. Někdy se nám zdá, jako by nás Bůh opustil, jako by všechno světlo kolem nás zmizelo. Zdá se, že jsme ve své slabosti bezmocní. Naše chyby a nedostatky jsou nám zcela jasné. Někdy se utápíme ve svých pochybnostech a nevíře jako v bažině. Jakmile se jednou vydáme po této cestě, bahno nás stahuje hlouběji a hlouběji. Čím více se s tím pereme a snažíme se z toho dostat vlastními silami, tím více se potápíme. Jedinou záchranou jsou Boží zaslíbení.
Když poutník odvrátí své myšlenky od sebe a svých nedostatků a zaměří se na sliby, vidí najednou bažinu jinýma očima. Tam, kde dříve neviděl žádnou cestu skrze bažinu, najednou rozpozná kameny, které slouží jako schůdky. Uvědomí si, že cesta vede skrz bažinu a pokračuje na druhé straně. Kameny nejsou nijak zvlášť velké. Jen tak tak se na ně vejde noha. Dostat se na druhou stranu bažiny vyžadovalo docela slušný balanc. Co by se stalo, kdyby turista z kamene sklouzl? Utopil by se v bažině? Nebyli v bažinách jedovatí hadi nebo dokonce krokodýli? Pokud viděl, nebyl tu nikdo, kdo by mu mohl přijít na pomoc. Tolik se toho mohlo pokazit! V cestovatelově mysli se znovu vynořily pochybnosti. Jak bylo možné bezpečně přejít tuto bažinu?
Zkoušejte Boží zaslíbení!
Pak si ale vzpomněl na sliby. Bůh mu řekl, aby byl statečný a odvážný! Pokud Bůh řekl, že má mít odvahu a statečnost, pak tomu tak bylo! Odvahu a statečnost už měl. Musel tomu jen věřit! Bůh mu to slíbil a Boží slovo se k němu nevrátí prázdné. Poutník také slyšel, že Boží slovo lze vyzkoušet. Mohl Boha vyzkoušet, aby zjistil, zda si opravdu stojí za tím, co řekl. A tak bylo rozhodnuto! Poutník vyslal k nebi modlitbu, aby mu Bůh dal odvahu a statečnost, jak slíbil, aby mohl bezpečně překonat bažinu pochybností. Po modlitbě se rozhodl uvěřit, že Bůh tuto modlitbu vyslyšel. Zpočátku necítí žádnou změnu. Všechno je stejné jako předtím. Bažina byla stále stejná. Ale poutník nyní ví, že Bůh ho bude provázet bažinou. Důvěřuje Božímu slibu a vstupuje na první kámen. A kámen drží svou váhu! Poskytuje mu bezpečnou oporu. Poutník nyní opatrně pokládá jednu nohu před druhou. Někdy jsou kroky dále od sebe. Proto musí turista dělat dlouhé kroky. Velké kroky mohou způsobit rychlejší ztrátu rovnováhy. To někdy způsobí, že se turista zakymácí. S vírou však postupuje vpřed. Někdy jsou kameny kluzké a noha nemůže najít správnou oporu. Pěší turista často zakolísá. Oči však pevně upírá ke svému cíli - druhému břehu. Díky tomu se vždy dokáže zachytit a nikdy úplně neuklouzne. Konečně bezpečně dosáhl druhého břehu!
Symbol bažiny
Bažina znamená všechny naše pochybnosti, problémy se sebevědomím a slabosti. Ty všechny nás mohou stáhnout dolů. Mohou odvrátit náš pohled od Ježíše. Pokud se budeme dívat jen na své okolnosti a problémy, určitě padneme. Někdy si své zkoušky ještě ztěžujeme tím, že je zveličujeme svou představivostí. Čím více myslíme na všechny skličující věci kolem nás, tím většími se všechny problémy stávají. To nás zase ještě více skličuje. Je to jako začarovaný kruh. Zdá se, že z toho není žádné východisko. Když však vzhlížíme k Bohu a neustále máme na paměti jeho zaslíbení, naše perspektiva se mění. Najednou vidíme řešení svých problémů, která jsme předtím vidět nemohli. Jsou jako kameny, které se objeví před pocestným ve vodě. Tyto kameny jsou Boží zaslíbení. Nabízejí oporu v bahně našich pochybností. Pokud se soustředíme na ně a na cíl, který je před námi, jistě se z pochybností vynoříme. Víra zvítězí!
V téhle bažině jsem chtěl namalovat obraz. Bohužel jsem ho nedokázal umělecky realizovat. Chtěl jsem namalovat stopy v bahně. Tyto stopy jsou od Ježíše. On už šel po této cestě před námi. Našel bezpečnou cestu skrze pochybnosti. Pokud půjdeme v jeho stopách, i my jistě najdeme cestu skrze nevíru. Ježíš nám již tuto cestu usnadnil. Jediné, co musíme udělat, je následovat ho a důvěřovat jeho slovu.
Pokračujte na další kapitolu zde: 6 Obec
Čeština 
Deutsch 
Polski