0 Komentářů

Před úzkou bránou je louka. Na ní se pase několik ovcí. Poutník vidí pastýře, který jde ke kříži. Pastýř nese na ramenou ovci. Když se poutník podívá blíže, vidí, že ovce je zraněná. Vypadá vyhuble a unaveně, je na pokraji smrti. Když se nad tím trochu zamyslí, něco si uvědomí: on sám byl jako tato ovce! Byl unavený, zraněný a pohlcený tímto světem. Veškerá naděje byla ztracena. Ale stejně jako tento pastýř hledal ztracenou ovci ze svého stáda a přivedl ji zpět, hledal ho i Ježíš. Kolikrát slyšel jeho volání, a přesto tvrdohlavě zůstával na své vlastní cestě. Ale milující hlas pastýře se nevzdával. Teprve když ovce spadla do propasti a zamotala se do bodláčí a trní, byla připravena přijmout pastýřovu pomoc. Pastýř bez jediného ostrého kárajícího slova vysvobodil ovci z trnitého křoví a jemně ji zvedl na ramena, aby ji odvedl domů.

Poutník nyní ještě hlouběji pochopil, co pro něj Ježíš udělal. To posílilo jeho víru.

Nyní se přiblížil k úzké bráně. Byla skutečně mnohem menší a vypadala chatrněji než široká cesta. Pokud jí chcete projít, nemůžete si s sebou vzít žádné zavazadlo. Žádný batoh by se tam nevešel. Dokonce i kabelka by bránila průchodu úzkou bránou. Poutník však nechal všechen svůj majetek u kříže. Zcela se spoléhal na Boží zaslíbení, že se o něj postará. Jen Boží moc ho mohla bezpečně dovést do Nového Jeruzaléma.

Úplné předání

Úzká brána symbolizuje naprostou odevzdanost a závislost na Bohu. Nic lidského - ani peníze, ani moudrost, ani vliv - nám nemůže umožnit vstup do věčného života. Pro svou spásu nemůžeme udělat nic jiného než se zcela odevzdat Bohu a zcela důvěřovat jeho zásluhám. To je něco, co je pro nás velmi obtížné. Chytáme se i toho nejmenšího stébla, abychom měli v rukávu plán B pro případ, že se s Bohem něco pokazí.

Přesto jsou to právě naše vlastní představy, které způsobují, že selháváme a maříme Boží plány. Často pak obviňujeme Boha. Činíme ho zodpovědným za to, co se kvůli naší nevíře nepovedlo.

Smrt ega

Proto musí zemřít naše vlastní JÁ, naše stará, sobecká osoba. Už nemáme kontrolu nad vlastním životem. Když jsme Ježíši na kříži odevzdali své břemeno, odevzdali jsme mu také kontrolu nad svými životy. Všechno, co jsme a co máme, patří jemu. Požádal nás, abychom přijali jeho kříž a jeho jho. To znamená poslušnost vůči němu. On je nyní Pánem v našem životě. Všechno, co děláme, co jíme, jak pracujeme nebo jak si organizujeme volný čas, všechno by mělo být k jeho slávě.

Ztratili jsme ze zřetele sami sebe. Naší nejvyšší snahou je učinit šťastným Boha, který se pro nás zcela obětoval. Jeho oběť a absolutní sebezapření pro nás by nás měly vést k tomu, abychom následovali jeho příkladu a aby pro nás nic nemělo takovou cenu jako on.

To se nestane ze dne na den. Je to spíše proces. I po našem obrácení existuje mnoho modl, od kterých nás Bůh chce stále očistit. Nějakým způsobem se nám i přes úzkou bránu stále daří propašovat jednu nebo dvě věci ze starého života. Bůh to však ví a trpělivě pracuje na tom, abychom mu tyto věci jednoho dne dobrovolně předali.

Úzká brána - každodenní rozhodnutí

Ve skutečnosti se musíme každý den znovu rozhodovat, zda projdeme úzkou branou. Každý den se musíme rozhodnout, že budeme chodit s Bohem. Mělo by to být to první, co ráno uděláme. Tuto modlitbu považuji za velmi krásnou:

"Přijmi mě, Pane, zcela za svého. Všechny své plány vkládám do tvých rukou. Dej mi vědět, co pro tebe mohu dnes udělat. Zůstaň ve mně a dej mi sílu, kterou pro tento den potřebuji. Ať vše, co dělám, obstojí před tebou."

-Ellen G. Whiteová, Lepší cesta, str. 75.

Je také nutné věnovat každý den čas studiu Božího slova. V Bibli můžeme lépe poznat Boha. Lépe porozumíme jemu i jeho jednání. Dostáváme rady na své otázky a jsme také napomínáni a povzbuzováni. Bible je potravou pro naši duši, stejně jako chléb sytí naše tělo a dodává mu živiny.

Jen tak můžeme projít úzkou branou. Na cestě do nebe nás čeká mnoho nebezpečí a zkoušek. Úspěšně jimi projdeme jen tehdy, když se budeme posilovat modlitbou a studiem Bible. Pokud je Bůh takto po našem boku, pak žádná zkouška není příliš těžká a nic nás nemůže přemoci.

Další kapitolu naleznete zde: "V bažině pochybností"

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související příspěvky