Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Podívejme se, jak cesta našeho poutníka pokračuje.

Cesta ke kříži se poutníkovi zdá jako věčnost. Břemeno na jeho zádech se zdá být stále těžší a těžší. Poutník myslí na všechna svá selhání, na všechny věci, které nese ve svém pytli. Je vůbec možné, aby mu to bylo odňato a odpuštěno? Vidí všechny své viny a nedostatky. Jak může obstát před dokonalým a svatým Bohem? Musí si přiznat, že toho o Bohu moc neví. Slyšel, že je dost přísný a hřích bere velmi vážně. Na druhou stranu opakovaně pociťuje, že ho to k Bohu táhne. A v čem spočívala ta nabídka, že by se s Bohem mohl zbavit svých břemen? Všechny tyto myšlenky ho mátly. Tyto myšlenky způsobovaly, že jeho břemena byla stále těžší a těžší. Už to chtěl vzdát, když míjel ceduli s nápisem: "Každý den je den první s Bohem". To znamená, že každý den můžete s Bohem začít znovu.

Každý den je prvním dnem s Bohem

Toto rčení bylo původní myšlenkou obrázku. Cílem bylo ukázat, že nikdy není pozdě obrátit se zpět k Bohu, ať už jste v životě udělali cokoli. I když s Bohem žijeme už dlouho a znovu a znovu ho zklamáváme, on to s námi nikdy nevzdá. Každý den máme novou šanci začít s ním znovu.
Bůh s námi dlouho dýchá. Ví, že jsme jako bezmocné děti, které se teprve učí chodit. Dítě se nenaučí chodit přes noc. Musí hodně cvičit, než se naučí bezpečně chodit. Často přitom padají na zem. Na začátku jsou nohy příliš vratké na to, aby udržely váhu dítěte. Přesto se děti nevzdávají odradit. Alespoň neznám žádné dítě, které by si řeklo: "Já se nikdy nenaučím chodit! Nejlepší bude, když se o to ani nebudu pokoušet!". Ne, děti si z toho nic nedělají, zkoušejí to znovu a znovu. Také jsem nikdy neviděl, že by rodiče svým dětem vynadali, když třeba po sté upadnou. Místo toho svému dítěti pomáhají tím, že je drží a povzbuzují, aby to zkusilo znovu. Přesně takový je Bůh. Je to milující, trpělivý otec, který nás vždy povzbuzuje, abychom vstali, když jsme upadli. Často jsme slabí ve víře a možná i sklíčení, protože jsme často padali a zklamali Boha. Bojíme se vstát a zkusit to znovu, protože se bojíme, že bychom mohli znovu selhat. Bůh by však byl raději, kdybychom selhali, než abychom to nezkusili vůbec. Stejně jako otec povzbuzuje své dítě, aby se znovu pokusilo chodit, povzbuzuje nás Bůh, abychom vstali, když jsme padli, a s jeho pomocí se posunuli vpřed.

Kříž

Náš turista pochopil, co je na ceduli napsáno. Povzbuzen touto zprávou dorazil ke kříži. Je osvětlen jasným světlem, které září z úzké brány. V tomto světle je teplo a naděje. Poutník vzhlíží ke kříži. Vidí muže, který byl přibit na kříž. Ruce a nohy má probodané hřeby, bok probodnutý a čelo rozervané trnovou korunou. Zdá se, že je mrtvý. Když poutník spatří mužovu tvář, nevidí tvář zatvrzelého zločince. Ne, jeho rysy jsou jemné a něžné. Z celého muže vyzařuje cosi pokojného. Ale proč musel zemřít tak strašnou smrtí?

Pomalu mu to docházelo. Už o tom slyšel. Slyšel příběh o tom, jak Bůh dává ze sebe to nejlepší, aby zachránil lidstvo, které tolik miluje. Tam na kříži visel sám Boží Syn! Poutník ten příběh znal z dětských let. Pamatoval si, že Ježíš zemřel za hříchy světa. Ale "hřích" byl pro něj abstraktní pojem. Moc toho o něm nevěděl. Když se však díval na tohoto muže na kříži a přemýšlel o něm, napadla ho jedna myšlenka. Tento Ježíš ho znovu a znovu zval, aby k němu přišel a sejmul z něj břemeno. Najednou si uvědomil, že všechna jeho břemena jsou hříchy, od kterých ho Ježíš může osvobodit. Při rozjímání o mrtvém Spasiteli náhle pochopil rozsah a důsledky svých hříchů. Pochopil také, proč široká cesta vede ke smrti. Pokud totiž břemeno neuložíte na Ježíše, dříve či později na následky zemřete. Hřích vede k věčné smrti. Není před ní úniku. Nyní však pocestný pochopil, že ho Ježíš chce od břemene osvobodit. Mohl to však udělat jen proto, že sám vzal hříchy na sebe a zaplatil za ně - dal svůj věčný život, aby zachránil život odpadlíka. V poutníkově srdci vzrostlo poznání: Bůh zaujal jeho místo, které si vlastně zasloužil! Muž, který tam visel na kříži, měl být on! Místo něj visel na jeho místě nevinný člověk, který ho miloval natolik, že byl ochoten vzít jeho vinu na sebe. Poutník pomalu pochopil, jak hlubokou lásku k němu Bůh chová a jak vysokou cenu je ochoten za jeho břemeno zaplatit.

Vykoupení

Jak dlouho trpěl pod svým břemenem? Jak dlouho se ho snažil sám zbavit? Jak mohl být tak tvrdohlavý a tak dlouho odmítat jemné Boží tahání? Uvědomil si, že se mohl svého břemene zbavit mnohem dříve. Ale jeho ego mu dlouho stálo v cestě.

Zdrcen velikostí své viny, nehodnosti a naprosté bezmoci se muž zhroutí u paty kříže. V slzách vyznává všechna svá provinění, svou tvrdohlavost a přiznává, že je naprosto nehoden odpuštění. Ve víře se však přimkne ke kříži a nárokuje si Ježíšovu drahocennou krev a prosí Boha, aby ho pro jméno svého Syna očistil od hříchů. Dlouho bojuje a zápasí u paty kříže a upíná se k Ježíšovým zásluhám. V určitém okamžiku ho však osvítí světlo z nebe. Toto světlo vnáší do srdce poutníka pokoj. Poprvé v životě pociťuje hluboký klid a bezpečí.

Slyší jemný Ježíšův hlas, který říká (Matouš 11,28-31):

"Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi! A já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne! Jsem totiž tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí pro své duše, neboť mé jho je snadné a mé břemeno lehké."

Nový život

Cestovatel vstane. Svůj těžký, špinavý pytel, který ho tolik let trápil, položí k úpatí kříže. Je osvobozen od břemene svých hříchů! Je skutečně svobodný! Nemůže tomu uvěřit a znovu padá před křížem na zem. Tentokrát mu však po tváři stékají slzy radosti a z jeho úst se linou slova chvály a klanění.

Poutník nyní dostane nové oblečení. Staré, opotřebované šaty jeho vlastní spravedlnosti musí ustoupit šatům Ježíšovy spravedlnosti. Tyto šaty jsou nové, čisté a košile je zářivě bílá. Je to absolutní bezhříšnost a výraz čistého Božího charakteru. Tyto šaty ukazují, že se tento člověk znovu narodil. Už nežije svým vlastním životem. Od nynějška žije pouze pro Boha. Přísahal mu věrnost. Na oplátku přijímá Ježíšovu spravedlnost, která je zárukou věčného života.

Po výměně oblečení dostane turista pokyny k další cestě. Je varován, že tato cesta nebude snadná. Čeká ji mnoho nebezpečí a obtíží. Bůh však na této cestě poskytl také mnoho požehnání. Nebude jen temná a obtížná. Bůh mu slibuje, že mu bude po celou cestu stát po boku. Dokud bude poutník hledět na Ježíše, bude v bezpečí. Jakmile by se však podíval na okolnosti, odvaha by ho opustila a on by padl. Ale i kdyby upadl, Ježíš je vždy nablízku, aby mu pomohl znovu vstát. Spolu s Ježíšem by mohl dosáhnout Nového Jeruzaléma, svého pravého domova, a vstoupit do věčného odpočinku.

Poté, co si to všechno vyslechl, vydal se poutník na svou novou cestu životem. Od této chvíle měl v životě cíl. Chtěl dosáhnout Nového Jeruzaléma! Doufal, že cestou potká mnoho lidí, kterým bude moci vyprávět o svých úžasných zážitcích. Když se vydal na cestu, jeho srdce bylo plné vděčnosti a radosti. Cestou k úzké bráně zpíval písně chvály na počest svého Spasitele.

Další kapitolu naleznete zde: "Úzká brána"