Byl duben 2020 a já jsem byl téměř šest týdnů v izolaci.
Tři týdny v nemocnici a ostatní tři týdny v mém bytě.
Důvod? Nebyla to korona, jak byste se mohli domnívat podle data.
Ne, podstoupila jsem léčbu štítné žlázy radiojódem. To, co u většiny lidí trvalo jen 3-5 dní, u mě trvalo téměř šest týdnů. Během této doby jsem se nesměla k nikomu příliš přiblížit. Od každého jsem se musela držet alespoň na dva metry. Jediné šílené na tom bylo, že jsem na to ani nemusel dávat pozor, lidé to dělali sami - kvůli pandemii korony. Ale po šesti týdnech izolace jsem velmi trpěl samotou.
V té době mě jedna kamarádka pozvala na návštěvu. V té době byla těhotná. Navzdory koruně a mé radioterapii se se mnou chtěla setkat. Jela jsem tedy k ní domů. Když jsme se přivítaly, objala mě. Bylo to vřelé, přátelské objetí. I když to normálně není nic zvláštního, tohle objetí pro mě znamenalo celý svět. Zasáhlo mě hluboko do srdce. Možnost znovu obejmout milovanou osobu po šesti týdnech izolace byl ten nejkrásnější pocit na světě.
Tyto mezilidské vztahy často považujeme za samozřejmost. Ale teprve když jste o ně na dlouhou dobu ochuzeni, uvědomíte si, jak jsou důležité. V mém případě je šest týdnů ještě krátká doba. Představte si, že byste museli čekat rok, než znovu uvidíte a obejmete člověka, kterého máte nejraději! A teď si představte Boha, který čekal více než šest tisíc let, aby konečně mohl obejmout své milované děti, za které tolik bojoval a trpěl.
Pojďme se naposledy ponořit do příběhu Poutníka. Jste připraveni na velké finále? 🙂
Setkání se stvořitelem vesmíru
(Poznámka: Následující text je vyprávěním, které si nečiní nárok na přesné zachycení celého biblického obrazu Ježíšova návratu a věcí, které se stanou po něm. Zaměřuje se spíše na hluboký vztah mezi Ježíšem a jeho Spasitelem).
Ještě před chvílí byl poutník na temné zemi, zbaven veškeré naděje a na pokraji smrti. Jeho jedinou oporou bylo tajemné tlusté bílé lano, kterého se držel z posledních sil. (Zde ještě číst) Všechno kolem něj bylo temné. Hluboká, strašlivá propast se zjevila pod ním. Poutník se zdál být odsouzen k smrti. Když však vložil veškerou svou důvěru do bílého lana a zcela se mu svěřil, temná obloha se roztrhla a poutníka ozářilo jasné světlo. Ve stejném okamžiku ho bílé lano vytáhlo do mraků. Ty nesly poutníka směrem k nebeskému městu.
Zlaté městské hradby poznal už zdálky. Když se blížil k této neobvyklé podívané, všiml si městské brány. Každou z nich tvořila obrovská perla. Cestovatel nikdy neviděl nic tak krásného!
Když se přiblíží k jedné z těchto 12 bran, svižně se otevře. Z otevřené brány vychází oslnivé světlo, jasnější než slunce. Poutník je na několik okamžiků oslněn. Netrvá však dlouho a na jasné světlo si zvykne. V tomto světle nyní začíná rozeznávat postavu, která se k němu pomalu blíží. Tato postava je celá oblečená v bílém. Na hlavě má nádhernou korunu. Tvář vyzařuje velkou vznešenost a nádheru, jasnou jako slunce. Přestože se zdá, že oči pronikají vším, jsou laskavé a milující. Když tato nesmírně majestátní bytost spatří poutníka, objeví se na její nádherné tváři ten nejzářivější úsměv, jaký kdy kdo viděl.
K poutníkovu úžasu se k němu tento impozantní tvor řítí rychlým tempem. Když se přiblíží, vztáhne k poutníkovi své probodnuté ruce, obejme ho, přitáhne si ho k sobě a obejme ho tím nejintimnějším možným objetím. Nejsladším hlasem, jaký kdy lidské uši slyšely, řekne: "Vítej, můj drahý synu! Vítej doma!"
Poté, co turista překoná první malý otřes, padne do náruče svého milovaného Spasitele. Jaký je to pocit!
Tak často už měl společenství s Ježíšem. Často se k němu obracel v modlitbě a zjevoval mu nejhlubší touhy svého srdce. Nikdy se však s Ježíšem nesetkal tak jako nyní. Je to jako příběh marnotratný synkde otec hledal svého malého rebela. Když se syn po mnoha letech vrátil domů skleslý a ponížený, běžel mu otec naproti, objal a políbil svého syna, který páchl po prasatech.
Ježíš se s poutníkem potýkal celý život a sdílel s ním jeho vzrušení. Dlouho se ho snažil přivést na správnou cestu. Znovu a znovu byl smutný, když ho poutník odmítal. Ježíš se musel dívat, jak pocestný ničí sám sebe. Bezmocně přihlížel, jak se jeho tvor, kterého tak úžasně stvořil, stává stále více otrokem hříchu. Teprve když už nemohl klesnout níž, uvědomil si poutník svůj skutečný stav. Přestože tak dlouho odmítal Ježíšovo jemné volání, které mu způsobovalo velkou bolest, doufal, že ještě není pozdě. Jak velká byla Ježíšova radost, když se poutník začal ptát na svého Stvořitele. Ochotně mu odpustil všechny hříchy a pomohl mu vydat se správnou cestou.
I na úzké cestě sdílel Ježíš horečku poutníka. Radoval se z vítězství a plakal, když pocestný kvůli své nevíře selhal a uvědomil si, jak moc Ježíše zarmoutil. Cesta do nebe byla dlouhá a namáhavá. Ale přestože se opakovaně vyskytovaly neúspěchy, poutník se nechal vést svým neviditelným společníkem. Poté, co spolu prošli tolika dobrodružstvími, se jim to konečně podařilo! Poutník dosáhl svého cíle! Nyní jsou oba ve vzájemném objetí. Společná cesta se všemi svými nástrahami učinila pouto mezi nimi nerozlučným.
Nebeský Jeruzalém
Jaké štěstí prochází srdci obou, protože vědí, že se od sebe už nikdy neodloučí. Nyní je čeká celá věčnost nefalšované radosti.
Ježíš nyní vede poutníka perlovou branou. Říká poutníkovi: "Zděděte království, které je pro vás připraveno od stvoření světa!" Vyzývá poutníka gestem ruky, aby vstoupil. Ten se už nemůže přestat divit. Vidí ulice a domy z lesklého zlata. Ježíš ho vede ulicemi k nádhernému stromu. Tento strom stojí u mohutné řeky, která protéká středem města. Kmen je rozdělen na dvě části. Jedna část stojí na každé straně břehu a uprostřed se spojuje: "To je strom života," říká Ježíš. "Každý měsíc přináší své ovoce. Kdo z nich jí, nikdy nezemře. I listy jsou jedlé. Slouží k uzdravování národů. Uzdravují poslední stopy hříchu." Ježíš pak vede poutníka ke skleněnému moři. Tam při slavnostním obřadu přijímá korunu vítězství, znamení, že zvítězil nad starým světem a nyní je znovu ustanoven synem a dědicem nebeského království.
Beránkova svatební večeře
Po této korunovaci se na Ježíšově tváři objeví veselý úsměv. "Nyní přichází vyvrcholení celých dějin světa! Nyní se koná Beránkova svatební večeře! Je to moje svatba. Čekal jsem tak dlouho, abych si mohl vzít svou nevěstu domů. Nyní konečně nadešel čas! Ty sis již oblékla bílé svatební roucho. Jsi tedy hodna účastnit se hostiny." S těmito slovy ho Ježíš vede k dlouhému stolu. U tohoto stolu sedí nespočet lidí - muži, ženy i děti. Všichni jsou oblečeni do čistého bílého plátna. Poutník nedokáže určit jejich počet. S úsměvem plným otcovské pýchy Ježíš říká: "To jsou moji vykoupení. To jsou tvoji a moji bratři a sestry. Všechny jsem je mohl vykoupit svou krví. Stejně jako ty, i oni všichni přijali mou oběť za sebe a prošli úzkou cestou, aby se dostali až sem". Poutník se udiveně zeptá: "Všichni šli stejnou cestou jako já?" "Ano," řekne. Nechá svůj pohled bloudit po nepočetném zástupu. Když kráčel po úzké stezce, měl často pocit, že je jediný, kdo tudy putuje. Nyní si však uvědomuje, že se zřejmě velmi mýlil. Když ho Ježíš pozoruje, jemně se usměje. "Ano, všichni byli poutníci jako ty. Některé z nich jsi na své cestě potkal. Viděl jsi stopy jiných, které po sobě zanechali." Poutník myslí na stopy krve na krásné bílé zdi. Uvědomuje si, že skutečně prožili totéž. Pomalu začíná být opravdu zvědavý, zda všechny ty lidi pozná a vyslechne si jejich příběhy. Nyní však nastal čas oslavovat.
Ježíš vede poutníka na jeho místo. Zatímco Ježíš zaujímá místo v čele stolu, poutník zaujímá místo mezi svými spolubratry. A skutečně objevuje mnoho známých tváří. Je překvapen, že zde vidí jednoho nebo dva z nich. Jiné tváře, které by zde poutník očekával, chybí. Na objasnění těchto a mnoha dalších otázek bude čas později.
Turista si nyní pozorně prohlédne stůl se všemi pochoutkami. K pití je tu čerstvá hroznová šťáva. Jídlo je lahodná mana, chléb andělů. Je tu také nekonečné množství ovoce a ořechů. Některé z těchto plodů poutník ještě nikdy neviděl. Chuť těchto plodů se nedá srovnat s přešlechtěným ovocem starého světa!
Doma
Po svatební hostině vede Ježíš pocestného do svého osobního domu. Ježíš tento dům pro pocestného osobně zařídil. Když pocestný vstoupí do domu a uvidí nádherné vybavení, které je přesně podle jeho vkusu, je ohromen. Sundá si korunu a klaní se před Ježíšem. Nyní si uvědomí jako nikdy předtím, jak málo si to všechno zaslouží. Nemohl udělat nic, čím by si to zasloužil. Nyní zcela jasně vidí, že to vše je darem nekonečné milosti. Je to dar věčné a bezpodmínečné lásky. Poutník si nyní tuto lásku uvědomuje ještě více. Láska ke Spasiteli a bratrovi v jeho srdci ještě více roste. Na zlatou podlahu domu kapou slzy vděčnosti a nepopsatelného štěstí.
Měkká ruka jemně uchopí hlavu poutníka a jemně ji posune nahoru. Poutník se nyní dívá do milujících očí Ježíše, který se k němu sklání. Poutník uchopí tyto ruce svýma vlastníma. Pomalu hladí jizvy, které si tam způsobil. Díky tomu si uvědomí, jak vysoká byla cena, kterou za něj Ježíš musel zaplatit. Po poutníkově tváři stékají nové slzy. Pak tytéž ruce, které se dobrovolně položily na kříž, poutníkovy slzy setřou. Když opět vidí o něco jasněji, vidí, že ani oči jeho Spasitele nezůstaly suché.
Tak začíná nekonečno pro cestovatele v dokonalém světě po boku svého krále, bratra a přítele. Někdy se poutník ještě snaží vzpomenout na svou pouť. Ale ve srovnání s nádherou, která ho obklopuje, se útrapy jeho cesty zdají být bezvýznamné. Jen se diví, proč bylo pro něj tak těžké opustit tento temný svět. Nic v tomto starém, nemocném světě se nemůže ani v nejmenším rovnat nevýslovné radosti a štěstí věčnosti.
A tak je cesta poutníka do nebeského města dokončena.
Co vaše cesta?
Hlavní otázkou, která nyní zůstává, je, kde se právě nacházíte?
Jdete po úzké cestě a potýkáte se s problémy a těžkostmi křesťanského života? Pak se nenechte odradit! Vzhlížejte k věčné odměně, kterou chcete získat! Dívejte se dál než na své současné problémy, na své věčné dědictví, které vás čeká, pokud zůstanete věrní až do konce! I když ho nemůžete vždy vidět a cítit, máte po svém boku toho nejskvělejšího Boha, který vás miluje víc než cokoli jiného a chce vám pomoci, pokud mu to dovolíte.
Možná stojíte na začátku mého obrázku, na rozcestí, a nevíte, kudy se vydat.
Možná jste již vyzkoušeli několik věcí, ale zatím se vám nepodařilo najít skutečné štěstí. Možná vám biblický Bůh připadá zaprášený a omezený. Možná se ptáte, co má tato starobylá kniha společného s naším dnešním životem? Pak vás zvu na cestu! Tato zaprášená kniha je aktuálnější, než si možná myslíte. Nejšťastnější hodiny jsem strávil studiem těchto starých slov. Pokud byste tedy chtěli poznat tuto starou knihu a Boha, který je v ní obsažen, neváhejte mě kontaktovat. Kontaktujte nás ke mně. Rád bych vám pomohl najít osobní přístup. Rád bych vás také vyzval, abyste si tohoto Boha vyzkoušeli. Můžete vyslovit velmi jednoduchou modlitbu: "Bože, pokud skutečně existuješ a máš o mě osobní zájem, pak se mi zjev. Ukaž mi, že existuješ a že mě miluješ! Amen." Pokud se takto modlíte, pak se na něco připravte! 🙂
Možná jste si ale uvědomili, že jdete po široké cestě a že jste v životě udělali spoustu špatných věcí. Rádi byste se obrátili zpět k Bohu, ale máte pochybnosti, zda Bůh může přijmout někoho, jako jste vy? Drtí vás pocit viny. Toužíte po vysvobození, ale nikde ho nemůžete najít. Jak vám může tak velký, svatý Bůh odpustit? Možná jste se již pokusili očistit svou vinu dobrými skutky, ale skvrny se nikdy nepodařilo smýt. Místo toho vás táhnou dál a dál do špíny. I když to teď možná nevidíte, odpuštění a nový začátek je možný. Nezáleží na tom, s čím se potýkáte, jaké závislosti máte, cokoli jste udělali, nic není tak velké, aby vám Bůh neodpustil, pokud toho upřímně litujete. Pokud mi nevěříte, přečtěte si příběh o marnotratném synovi v knize Lukáš 15:11-32. Tam uvidíte milujícího otce, který s radostí přijímá zpět své vzpurné dítě. Nečekejte, až se polepšíte, než přijdete k Bohu. Přijďte k němu takoví, jací jste. Buďte zcela otevření a upřímní. Vyprávějte Bohu na nerušeném místě o všem, co jste udělali. Řekněte mu, jak moc vás to mrzí a že byste rádi začali znovu. Přiznejte mu, že se nemůžete polepšit, ale že byste chtěli jeho pomoc. Požádejte ho, aby vás skrze Ježíšovu krev očistil od vaší viny a dal vám nový život. Pozvěte Ježíše, aby se ujal vedení ve vašem životě a vytvořil ve vás nové srdce s novými touhami a návyky. Vyhledejte křesťany věřící v Bibli, kteří vám na této cestě mohou pomoci. Pokud s tím potřebujete pomoci, pak navázat kontakt rádi se mnou!
Tento dobře vysvětlené video vám může pomoci na vaší cestě!
Začněte znovu ještě dnes!
Celý snímek vznikl pod heslem:
"Každý den je prvním dnem s Bohem!"
Ať už se tedy v tuto chvíli nacházíte kdekoli, každý den je novou příležitostí začít nebo pokračovat s Bohem. I když jsem byl včera Bohu nevěrný a dělal jsem špatné věci, dnes mohu začít znovu. Bůh je trpělivější než my sami se sebou a má soucit s naší slabostí. Ale nečekejme příliš dlouho, protože čím déle zůstáváme v hříchu, ve špatných věcech, tím obtížnější je obrátit se zpět k Bohu.
Co vám brání riskovat Boha?
Podívejte se na obě cesty a sami se rozhodněte, kde by měl váš osud skončit.
Z vlastní zkušenosti mohu jen říci, že jsem nikdy nelitoval svého rozhodnutí vydat se úzkou cestou. Čím blíže jsem svému nebeskému domovu, tím jsem šťastnější. Snažil jsem se najít své štěstí na tomto světě, ale tato cesta se jen zatemnila. Nestojí za to obětovat věčné štěstí pro pomíjivé požitky.
Jste připraveni vydat se na největší dobrodružství svého života? Chcete se stát turistou?
Čeština 
Deutsch 
Polski