Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Dnešní příspěvek je o boji s drakem. Tuto scénu jsem namaloval přesně před rokem na Vánoce. Namalovat tohoto draka byl opravdový boj. Celé čtyři hodiny jsem nad drakem jen seděl. Poté jsem se musel jít projít. Byl jsem tak frustrovaný a na pokraji toho, že malbu vzdám. Ale pokračoval jsem v tom.

Vraťme se nyní k příběhu. Bude to napínavé, slibuji! 🙂

Rokle pokušení

Turista se s mírným skřípěním a řinčením zbroje blíží k rokli.
pokušení. Není si tak jistý, zda je jeho dušnost způsobena nepružným dechem.
hrudní pancíř, nebo zda je to strach, který spouští
vzduch. V každém případě je vzduch stále chladnější. Skály podél cesty jsou stále impozantnější a působí na nebohé poutníky, kteří po ní kráčejí, navíc tísnivě. Nebezpečí ve vzduchu je téměř hmatatelné. Pěší turista dorazil ke vstupu do soutěsky. Všude je naprosté ticho. Tiše slyší hlas Ducha svatého, který ho varuje, aby se měl na pozoru. Pro jistotu si turista odepne meč. Kovový zvuk prořízne ticho jako blesk v temné noci. Poutník mimovolně ucukne a naslouchá. Kromě vlastního dechu však není nic slyšet. Než vstoupí do rokle, znovu padne na kolena a prosí velkého Boha nebes o sílu a ochranu. Poutník si je dobře vědom, že navzdory své silné zbroji je proti úhlavnímu nepříteli Boha zcela bezmocný. V modlitbě si poutník nárokuje Boží zaslíbení pro sebe. Duch svatý vkládá poutníkovi do srdce jistotu, kterou dal před věky Mojžíšovi a izraelskému lidu: "Hospodin bude za vás bojovat, ale vy zůstanete v klidu." Poutník si je jistý, že Hospodin bude bojovat za vás, ale vy zůstanete v klidu.

Poutník vstává s Božím pokojem v srdci. Ví, že má po svém boku neviditelného společníka, proti němuž mocnosti temnoty nemohou nic podniknout.

Pevným krokem víry vstupuje do rokle. Opatrně a co nejtišeji se vydává po úzké stezce skalnatou roklí.

V bledém světle rokle rozeznává turista na drsných skalních stěnách černé, ohořelé skvrny, jako by zde hořelo. Turistovi se udělá nevolno. Nechce se však nechat odvést od své cesty, a tak se soustředí na úzkou stezku před sebou. Podél stezky se občas povalují kostry a lebky. Turista se však rozhodne nevěnovat jim další pozornost, ale prostě se co nejrychleji dostat z této rokle.

Setkání s drakem

Musí se také velmi dobře soustředit na cestu. Je totiž nerovná a kamenitá. A právě tehdy se to stane! Turista zakopne o okraj skály. Padá na zem, řinčí a rachotí. Meč ducha dopadne na studené dno rokle několik metrů od turisty a jasně se rozezní. Holé skalní stěny se ozývají dvakrát hlasitěji. Turista ztuhne. Teď už jeho přítomnost nemohla zůstat bez povšimnutí! A skutečně! Náhle ve stínu skalních stěn ucítí velký pohyb. Rychle vyskočí na nohy a natáhne se pro meč. To nebylo ani o vteřinu dříve. Stín na skalní stěně se stále zvětšuje. Doprovází ho těžké kopance, které otřásají celou roklí. Co to musí být za gigantického tvora, který dokáže dělat tak mohutné kroky? S dunivým smíchem, který by mohl vyvolat zemětřesení, se drak vztyčí před turistou. Sedne si doprostřed turistovy cesty, aby nemohl jít dál. Na drakově tváři se rozprostře ďábelský úsměv.

Jakmile cestovatel překoná prvotní šok, podívá se na draka zblízka. Byl to děsivý pohled. Poutník však dokázal rozpoznat i něco z majestátnosti a krásy tohoto tvora, kterou drak kdysi měl, když byl stvořen Bohem. Svým způsobem na něm bylo stále něco přitažlivého a fascinujícího. Když se však poutník podíval do očí té šelmy, viděl jen chlad a nenávist. Z dračího posměšného pohledu mu tuhne krev v žilách. Poutník se tedy vzpřímí a vnitřně se připraví na boj.

První pokušení

Místo útoku však drak začne mluvit. Poutník je překvapen. Očekával drsný, chladný hlas. Ale právě naopak: hlas byl sladký, jemný a nesmírně melodický. Málokdy slyšel něco tak krásného jako dračí slova. Okouzleně naslouchal jeho slovům: "Zdravím tě, vznešený poutníku! Konečně se setkáváme osobně! S velkým zájmem jsem sledoval tvou dosavadní cestu. Opravdu si tě vážím, že jsi došel tak daleko! Mnozí na této cestě selhali mnohem dříve. Ty ses však nevzdal. To je úspěch, na který můžeš být hrdá! Ale po této dlouhé cestě jste jistě hladoví a unavení. Ve skutečnosti jste si na této cestě užili jen málo potěšení. Myslím, že jste si přestávku více než zasloužili! Co říkáte na chutnou vepřovou pečeni s dobrým čerstvým pivem? Pokud vím, tak jste si na něm docela pochutnali, než jste se vydali na cestu. Od té doby se váš jídelníček skládá spíše z chleba, vody, ovoce a zeleniny. Nezačíná se ti to už zajídat? Mohu ti slíbit, že ti dám tu nejšťavnatější pečeni, jakou jsi kdy jedl! A pivo...! Ach, co na to říct... je prostě božské!" Drak si zamyšleně povzdechne. "Jen by sis musel sundat meč a helmu, aby ses mohl uvelebit. Možná by sis měl sundat i svůj hrudní plát. Dovedu si představit, že je velmi stísněný."

Při těchto slovech se turistovi sbíhají sliny. Vzpomene si na lahodnou chuť šťavnaté vepřové pečeně. Má pocit, jako by tu lahodnou chuť cítil v nose. Přepadne ho příjemný pocit. To, co říká drak, je pravda. Jídlo po cestě zatím nebylo tak hojné. Vždycky to bylo to nejjednodušší jídlo. Když se nad tím zamyslí důkladněji, tak ho to zdravé jídlo také trochu omrzelo. Vlastně by si po té zbytečné cestě opravdu zasloužil pořádné jídlo s osvěžujícím pivem! Vlastně se zdálo, že jeho poslední jídlo bylo už před věky. Jako by to potvrzoval, začíná mu hlasitě kručet v žaludku.

Zatímco přemýšlí nad dračími slovy, proniká mu do hlavy velmi tichý hlas. "Ať už jíš, piješ nebo děláš cokoli jiného, všechno dělej ke slávě Boží!" (1 Korintským 10:31) Bůh zakázal svým dětem jíst vepřové maso. Alkohol byl zakázán i kněžím. Protože se poutník vydal na cestu do nebeského města, byl také povýšen do stavu kněží. Alkohol také zatemňuje mysl a tlumí tichý Boží hlas.

Ale trocha odpočinku a chutné, slušné jídlo by přece bylo i v Božím zájmu, ne? Nechtěl snad Bůh, aby si jeho poutníci také odpočinuli a posilnili se jídlem na zbytek cesty?
V Božích očích se však odpočinku a skutečně posilujícího jídla nedosáhne pitím a jídlem.

Nyní už poutníka přemáhá hlad. Dračí služebnice, krásné ženy v poněkud skrovných šatech, otevřou dveře ve skalní stěně a odhalí nádherně prostřený stůl. Lákavý pohled na hostinu doprovází jemné melodie, které vybízejí k odpočinku a uvolnění. Kolem nosu poutníka se line nádherná vůně sličného pečeného masa. To vše má na poutníka téměř ohromující účinek. Stačí, aby odložil meč, sundal přilbu a náprsní pancíř, aby se mohl pohodlně najíst a odpočinout si ve společnosti krásných dam. O co šlo?

Turista si pamatuje Návod k použití ke zbroji. Vzpomíná si, jak se dočetl, že za žádných okolností nesmí sundat ani JEDNU část zbroje. Kdyby to udělal, byl by zranitelný a pro draka snadný cíl.

Touha po tomto lahodném jídle a po ženské náruči se stává ohromující. Duch svatý však k poutníkovi tiše promlouvá. Připomíná mu, jak ho Bůh v minulosti zaopatřil, jak nikdy netrpěl nouzí. Bůh tu pro něj byl vždycky. Poutník ví, že pokud se nyní poddá své touze, stane se obětí draka. Přestože všechno v něm touží přijmout dračí nabídku, modlí se o sílu odolat tomuto pokušení. Nyní Duch svatý soustředí jeho myšlenky na Ježíše. Jak velké sebezapření prokázal na poušti po 40 dnech půstu, když ho ďábel pokoušel? Ježíš zvítězil na poušti, aby i on mohl zvítězit tady a teď. V poutníkovi dozrává rozhodnutí. Poutník zcela důvěřuje Ježíšově moci a odpovídá drakovi: "Děkuji ti za tvou laskavou nabídku. Ale je psáno: Ať už jíte, pijete nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě! Nemohu Boha uctít tvým jídlem a pitím."

Drak se usmál, ale v očích se mu zableskla nenávist. "Dobrá tedy. Máš pravdu. Zdravá strava má smysl. Ale myslím, že by sis měl čas od času dopřát." Drak si povzdechl. Pohodlně se položí a opře si svou impozantní hlavu o ještě impozantnější přední tlapy. S napůl zavřenýma očima vypadá, že je hluboce zamyšlený. Poutník draka pozorně sleduje. Má dojem, že drak, ačkoli leží, vyplňuje celou rokli. Zdá se, že je to nepřekonatelná překážka. Jak by mu jeho zbroj pomohla dostat se přes draka?

Druhé pokušení

Drak pomalu zvedne hlavu. Jemný úsměv odhalí pár hrozivě vypadajících obrovských zubů. "Hmm... Zdá se, že jsi svému bohu velmi oddaný. To obdivuji! Vážně! V dnešní době je vzácné potkat lidi se silným přesvědčením. Většina z nich létá s větrem o závod. Ale zajímala by mě jedna věc: nepřeháníš to se svými pevnými zásadami trochu? V Božím slově je psáno: "Pro svobodu nás osvobodil Kristus. Stůjte nyní pevně a nenechte se znovu zatížit jhem otroctví' (Galatským 5:1). Když se na tebe dívám a přemýšlím o tvé dosavadní cestě, nevidím mnoho svobody. Vzdal ses rodiny, přátel i práce, abys zůstal věrný svým zásadám. Své rodině jsi způsobil velkou bolest. To nemůže být Boží vůle. Práce tě opravdu bavila a byl jsi v ní velmi dobrý. Opravdu vám Bůh přikázal, abyste se toho všeho pro něj vzdal? Ale ani u toho jste se nezastavil! Vzdal ses i svých koníčků, domu a veškerého majetku. Všechno, co jsi za mnoho let vybudoval, jsi najednou zahodil. A kvůli čemu? Co jsi na své dosavadní cestě získal? Trpěl jsi hladem, nedostatkem, bolestí, strachem ze smrti a málem jsi přišel o život - nejednou. Podívejte se na sebe! Jsi chodící kostra! Mám dojem, že jediné, co tě drží pohromadě, je tohle rezavé brnění - bez něj by ses nejspíš zhroutil." Drak se začne smát z plných plic. Tento smích otřásá celou roklí. Ubohým poutníkem to otřese až do morku kostí. Skutečně si připadá jako malá hromádka neštěstí.

Drak pokračuje: "Všechny ty útrapy a oběti! Jen proto, abychom se zalíbili Ježíši!" Drak vyslovuje Ježíšovo jméno s naprostým opovržením. "Víš, je tolik křesťanů, kteří vedou mnohem pohodovější život než ty. Také uctívají Boha, ale jejich život je mnohem svobodnější než ten tvůj. Nedělají si tolik starostí s tím, co jedí, jak se oblékají, co dělají za práci nebo jak tráví volný čas. Jednoduše dělají to, na co mají chuť, a prosí Boha o požehnání. Jsou s tím velmi spokojeni. Těší se ze života zde a těší se na ještě lepší život na věčnosti. Jen vy se káráte, ukládáte si všechna ta pravidla a kráčíte po této osamělé cestě. Opravdu si myslíte, že máte pravdu a všichni ostatní křesťané se mýlí? Chci říct, vážně si myslíš, že jsi jediný, kdo má pravdu?" "Ano," odpověděl jsem. Drak se odmlčí. Jeho slova však v poutníkově mysli doznívají.

Poutníkovi se v hlavě honí myšlenky sem a tam. Co když měl drak pravdu a on zabloudil? Jak by poznal, že jde správnou cestou, když většina ostatních jde jinou cestou a zdá se, že jsou s ní spokojeni? Byl jediný, kdo měl na sobě tuhle stísňující zbroj, která mu ztěžovala život. Jen on byl uvězněn v této jeskyni s drakem, zatímco zbytek světa si užíval života. Vzdal se toho tolik kvůli své cestě do Nebeského města. Stálo to opravdu za to? Co když to všechno byla jen velká lež a žádné Nebeské město, kde by našel klid a mír, neexistuje?
Prostřednictvím všech těchto myšlenek si Boží hlas razí cestu k poutníkovu vědomí. Připomíná mu úryvek z Bible: "Ježíš řekl: 'Amen, pravím vám: Ježíš říká: "Není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu, kdo by nedostal stonásobně, nyní v tomto čase domy a bratry a sestry a matky a děti a pole pod pronásledováním - a v budoucím věku život věčný."" (Marek 10:29+30) A napadá mě druhý biblický úryvek: "Milujete-li mě, budete zachovávat má přikázání." A to je to, co jsem vám řekl. (Jan 14:15)

Ano, trpěl strádáním a bolestí. Ano, musel se vzdát všeho, aby mohl následovat Ježíše. Cena za jeho následování je obrovská. Ale co za to dostal? Čím déle poutník kráčel po úzké stezce, tím větší byl pokoj v jeho srdci. Čím více zážitků s Ježíšem měl, čím lépe ho poznával, tím větší byl jeho obdiv a láska k tomuto geniálnímu Bohu. Čím více se učil milovat Boha, tím více ztrácely všechny ostatní věci na významu. Nebyly ničím ve srovnání s pokladem, který našel v Ježíši! Ne, nic na tomto světě nemohlo přebít sladký pokoj a hluboké štěstí jeho duše! Tak dlouho ho marně hledal. Pro nic na světě by neudělal ani krok zpět. Jeho oběti a sebezapření nebyly ničím ve srovnání s tím, čeho se Ježíš vzdal a jak hluboce se zapřel. Poutníkovi je jedno, jak žijí svou víru ostatní křesťané. Jeho vzorem je a zůstává Ježíš! Ježíš se ponížil až na samé dno, vzdal se všeho, aby zachránil toho, kdo byl ztracen. Jak se může uzavřít před takovou láskou?

Boj

Poutník padne v rokli na kolena. Plně si uvědomuje své četné slabosti, chyby a naprostou bezmocnost a prosí Stvořitele vesmíru o pomoc! Ježíš svým nekonečným ponížením na kříži přemohl draka. Stejným způsobem se nyní poutník sklání pod Boží rukou. Neví, jak z této situace uniknout. Opět se zcela odevzdává, tělem i duší, do rukou svého milosrdného Boha.

Když to drak uvidí, začne být neklidný. Postaví se zpříma a všechny jeho mohutné svaly se napnou. Ví, že pokud se Ježíš postaví za pocestného, nemá šanci.

Turista se zvedne z modlitby. Je sotva k poznání. Před drakem už není malá hromádka neštěstí, ale voják, připravený k boji. Z poutníka vyzařuje klid, síla a světlo, které drak až příliš dobře zná. Začne se třást strachem a vztekem. V pravém slova smyslu začíná zářit.