Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Jemné šumění větru ve stromech a veselý ranní zpěv ptáků probouzí turisty ze spánku.
Když otevře oči, vidí, jak se listy a větve stromů nad ním jemně pohupují ve větru. Na kmeni stromu se drží veverka a zvědavě si hosta prohlíží. Turista se zhluboka nadechne nádherně čistého lesního vzduchu. Je si více než vědom, že nastal čas rozloučit se s tímto klidným místem.

Poté, co se posilnil výživnou snídaní, pokračuje v cestě. Opouští poklidný les. Jak pokračuje po úzké stezce, všímá si, jak stromy stále více mizí a jejich místo zaujímají kameny. Ty se zvětšují a přibývají, čím více se turista vzdaluje od háje. Za skalami je vidět mohutná skalní stěna. Nevypadá nijak lákavě. Klid a ticho, které bylo možné pocítit v malém hájku sobotního odpočinku, ustupuje chladnému, tvrdému pocitu. Na poutníka se vkrádá nepříjemný pocit. Co ho čeká dál? Jak rád by se prostě otočil a dál setrvával na místě odpočinku. Ale pak si vzpomene na cíl cesty! Chce dosáhnout nebeského Jeruzaléma! Čas ho tlačí! Ježíš ho varoval, že si nesmí dovolit žádné zdržení, protože nepřítel bude čekat jen v případě, že poutník bude na chvíli nedbalý nebo příliš líný. Ježíš mu také slíbil, že poutník cestu bezpečně zvládne, pokud mu bude důvěřovat. Bůh poskytne poutníkům vše, co budou na cestě do Nového Jeruzaléma potřebovat.

Brnění

A tak je tomu i nyní. Cestovatel pokračuje v cestě a narazí na pamětní desku. Je na ní napsáno: "Oblečte si celou Boží zbroj!". Poutník se zmateně zastaví. Chvíli přemýšlí o významu této věty. K čemu by Bůh potřeboval zbroj? Proč by on sám potřeboval zbroj? Taková zbroj nevěstí nic dobrého. Zní to jako válka.

Turista snadno znervózní. Je to mírumilovný člověk. Bojovat s někým nebo dokonce někoho zabít je v rozporu s jeho povahou. Neříká snad sám Bůh: "Nezabiješ!"? Když nad tím přemýšlí, padne mu pohled na krabici. Otevře ji. K jeho překvapení krabice obsahuje brnění! Už nevypadá tak nově. Na některých místech je promáčknutá a poškrábaná. Ale je také vidět, že o ni bylo dobře postaráno. Když si poutník zbroj prohlédne zblízka, objeví v krabici malou brožurku. Ta také vykazuje jasné známky opotřebení. Zdá se, že tudy prošlo mnoho poutníků, kteří důkladně prostudovali tyto instrukce a zbroj nosili.

Turista si začne číst návod k použití:

"Oblečte si celou Boží zbroj, abyste mohli obstát proti ďáblovým úkladům.Náš boj totiž není proti krvi a tělu, ale proti knížatům, proti mocnostem, proti vládcům světa této temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských říších.Proto si vezměte celou Boží zbroj, abyste mohli obstát v den zlý, a když vše vykonáte, abyste obstáli.Stůjte tedy, majíce bedra přepásaná pravdou, oděni pancířem spravedlnosti a nohy obuty pohotovostí hlásat evangelium pokoje. Při tom všem se chopte štítu víry, kterým můžete uhasit všechny ohnivé střely Zlého! Vezměte si také přilbu spásy a meč Ducha, jímž je Boží slovo!"

- Efezským 6,11-17

Příprava na boj proti silám temnoty

Poutník pomalu pochopí účel zbroje. Znovu si přečte návod. Začíná úvodem o účelu této zbroje. Celou zbroj je třeba obléci, aby bylo možné odolat ďáblovým nástrahám. To naznačuje, s čím se poutník na své cestě setká příště. Bude muset čelit samotnému satanovi. Poutníkovi přeběhne mráz po zádech. Měl se setkat se samotným knížetem temnot? Vždyť je to jen slabý pocestný, který už tolikrát selhal. Co by mohl udělat proti nejmocnějšímu Božímu protivníkovi?

Znovu si přečte úvod návodu k použití:

"Oblečte si celou Boží zbroj, abyste mohli obstát proti ďáblovým úkladům.Náš boj totiž není proti krvi a tělu, ale proti knížatům, proti mocnostem, proti vládcům světa této temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských říších.Proto si vezměte celou Boží výzbroj, abyste mohli obstát v den zlý, a když všechno vykonáte, abyste obstáli."

Poutník začíná chápat, že to, co se mu má stát, je mnohem větší než cokoli, co kdy předtím zažil. Tady nestál proti člověku, ale proti samotnému zlu. Všechny jeho lidské síly proti němu nemohly nic dělat. Ale ani nemusely. Proto Bůh ve svém návodu dvakrát píše, že je třeba si tuto zbroj obléci. Není k ničemu, když zůstane v krabici nebo třeba stojí v místnosti jako dekorace. Zbroj se musí obléci a používat.

V tomto úvodu poutník poznává hlubokou lásku svého Boha. Bůh ví, že jeho poutníci budou na cestě do nebeského města napadeni satanem a jeho zlými duchy. Moc dobře ví, že satan udělá vše, co je v jeho silách, aby Boží děti zničil. Bůh si je také vědom, že v tomto vesmíru není nic bezmocnějšího a slabšího než lidé. Jsou mu bezbranně vydáni na milost a nemilost. Bůh proto vymyslel dobrý obranný plán. Navrhl důmyslné brnění, které bezmocnou lidskou bytost plně ochrání. Bůh jej nejen sám vyvinul, ale také sám vyzkoušel. Stal se bezmocným dítětem a žil jako normální lidská bytost na této zemi. Byl tedy vystaven všem satanovým pokušením a útokům stejně jako my. Stejně jako každý poutník i Ježíš potřeboval tuto výzbroj, aby mohl bezpečně projít úzkou cestou až do cíle. Ježíš tuto zbroj podrobil skutečné zkoušce odolnosti. Žádná lidská bytost není satanem pokoušena tak tvrdě, jako jím byla napadána. A zbroj obstála! Satan nemohl Ježíše srazit na kolena. To dává každému poutníkovi jistotu, že i on může bezpečně odolat satanovým pokušením. Zbroj je však třeba správně používat.

Když Poutník přemýšlí o úvodních slovech, všimne si, že je dvakrát zmíněno, že si má obléci CELOU zbroj. Začíná si uvědomovat, jak moc je zde v sázce. V sázce je jeho život! Pokud některá část jeho těla není chráněna nebo některá část zbroje není správně připevněna, dává to jeho nepříteli výhodu. Ano, v nejhorším případě ho to může stát život.

Poslední věta úvodu dává poutníkovi naději: "...abys mohl odolat zlému dni, a když vše vykonáš, abys zůstal stát!". Vítězství tedy bylo možné. Je možné odolat satanovi a zůstat stát. Satan mohl být poražen! Jaká to obrovská naděje! Poněkud povzbuzenější poutník pokračuje ve studiu návodu k brnění.

Pás pravdy

Dále čte: "Postavte se nyní, vaše bedra opásaná pravdou". Poutník hledá ve schránce opasek. Nakonec ho najde. Okamžitě si ho nasadí. 

V římských dobách nosili muži také dlouhá roucha podobná šatům. Pokud jste se však museli rychle pohybovat, mohl být takový oděv překážkou. Proto se používal opasek, kterým se roucho zavazovalo, aby se vytvořil prostor pro nohy. To zajišťovalo potřebnou manévrovatelnost v boji. V opačném případě hrozilo, že se s rouchem někde zachytíte a dokonce o něj sami zakopnete. Pravda tedy slouží jako příprava na boj. 

Pravda umožňuje věřícímu chodit bezpečně. Má bezpečný základ, který mu brání klopýtnout. Bez jasné pravdy není bezpečí. Pás také slouží k tomu, aby vše drželo pohromadě. Můžete k němu také připevnit pochvu na meč, nůž nebo láhev s vodou. Pravda tedy drží vše pohromadě a činí vás připravenými k boji.

Náprsní pancíř spravedlnosti

Dále se Poutník dočte o náprsníku spravedlnosti. Není těžké ho v bedně najít. Ačkoli nese známky boje, je zcela neporušený. Poutník si prsní plát nasadí a s údivem zjistí, že mu dokonale padne. Padne mu jako ulitý, jako by byl vyroben přímo pro něj. Poutník se s tímto náprsním štítem cítí mnohem bezpečněji. Cítí jistý pocit bezpečí a klidu. Náprsník symbolizuje Ježíšovu spravedlnost. Jen ten, kdo je spravedlivý, může zvítězit nad satanem. Hřích dělá z člověka otroka Satana. Pouze Ježíšova spravedlnost může člověka očistit od hříchu. Ježíš dává svým dětem svou spravedlnost. Díky ní stojíme před Bohem a vesmírem, jako bychom nikdy nezhřešili. To nás zbavuje satanovy moci. Nemůže nám ublížit, dokud jsme v bezpečí Ježíšovy spravedlnosti. Tato spravedlnost není naše vlastní. Není součástí našeho těla. Musí nám být dána zvenčí. Stejně jako si voják obléká náprsní pancíř, musíme i my přijmout Ježíšovu spravedlnost. To znamená, že se musíme spoléhat výhradně na Ježíšovu službu. Sami nemůžeme udělat nic pro to, abychom se před Bohem prezentovali lépe. To vše je Ježíšův dar.

Obuv hlásající poselství naděje

Poté, co si turista nasadí náprsní plát, objeví boty. Vyhledá si jejich účel v návodu. Tam se dozví, že symbolizují připravenost hlásat poselství míru. Poutník přemýšlí, jak mu to má pomoci porazit Satana. Chvíli o tom přemýšlí v modlitbě.

Boty slouží jako ochrana nohou. Chrání nohy, aby mohly jít, kamkoli je příkaz zavede. Je zajímavé, že Bůh svým dětem nepřikazuje, aby šly do války proti Satanovi. Ne, příkaz zní, aby hlásali poselství pokoje. Bůh nechce válku, nejhlubší touhou jeho srdce je mír! On přinesl lidstvu mír. Tuto dobrou zprávu musí jeho poslové roznést do celého světa. Nepřítel jen nechce, aby se lidé o tomto poselství dozvěděli, protože pak by ztratil své poddané. Dělá proto všechno, co je v jeho silách, aby poselům zabránil v jejím hlásání.

Bůh však po nás nechce, abychom bojovali proti Satanovi. Měli bychom se zaměřit na hlásání poselství naděje. Naše životy by měly být živým svědectvím o pravdivosti této úžasné zprávy. Jsme-li ochotni žít a sdílet toto poselství, pak se odpor dostaví automaticky. Nemusíme všude hledat a studovat Satana a jeho lstivé taktiky. Měli bychom se zaměřit na lidi, kteří nemají žádnou naději, a říci jim o naší naději. To zajistí dostatečný odpor. To je zaručené!

Předávání poselství naděje je však také obranou proti pokušení. Naše slova vždy působí na nás samotné. Když mluvíme o své naději a o svých zkušenostech s Bohem, má to na nás dvojí blahodárný účinek. Nejenže je povzbuzeno srdce našeho posluchače, ale i my sami jsme přitahováni blíže k Bohu. Satanovy iluze tak nad námi ztrácejí moc. Pokud je člověk oddaný, ale zaměřuje se na negativní věci, ostatní i já sám se stáváme sklíčenými. To zase dává satanovi výhodu. A to přece nechceme, nebo ano?

Turista se do bot obuje a zjistí, že jsou velmi pohodlné a lehké. Je to jako chodit v těchto botách po obláčcích.

Štít víry

Pak znovu vezme do ruky návod k použití. Dále se tam píše: "Při tom všem se chop štítu víry, kterým můžeš uhasit všechny ohnivé střely Zlého!".

Nápis je na dně krabice. Turista má určité potíže se zvednutím cedule. Má vysokou vlastní hmotnost. Musí si manipulaci s ní trochu procvičit. Návod však obsahuje několik cvičení a praktických příkladů. Poutník si přečte o některých hrdinech víry, jako byli Abraham, Jákob, Josef, David, Pavel a mnozí další, jak používali štít víry proti Satanovým ohnivým šípům.

Satan neustále útočí na věřící různými ohnivými šípy. Ví, jakým typem šípu může jednotlivce nejvíce zranit. Na někoho docela dobře funguje odrazování, jiného může srazit k zemi přepracováním. Jiný bojuje proti nestřídmosti v jídle. Ještě jiný má velmi velké ego. Tento seznam by mohl pokračovat dál a dál. Satan studoval lidstvo velmi pečlivě. Ví, jak na každého z nás zaútočit, aby nás mohl svrhnout. A jak často byl úspěšný! Ale nemusí to tak být! Bůh nám dal štít víry. Víru je však třeba trénovat. Není tu hned. Roste pomalu, tréninkem. Je jako sval, který je třeba budovat neustálým silovým tréninkem. To vyžaduje vytrvalost a přijímání neúspěchů. Víra však může pravidelným tréninkem růst do velikosti a síly. Bůh nám každý den dává dostatek příležitostí, abychom svou důvěru v něj trénovali. Začíná to malými výzvami každodenního života a pokračuje až k velkým životním krizím. Jediné, co musíme pro trénink tohoto svalu víry udělat, je podřídit svou vůli Boží vůli v každé situaci. To se však snadněji řekne, než udělá. Ale nakonec je to všechno, o co jde. Když v každé situaci jednáme podle Boží vůle, naše ego umírá a satan už nemá cíl, na který by mohl útočit. Nevzdávejte se, pokud je vaše vůle stále velmi silná a stále se prosazuje. Zkoušejte to znovu a znovu a proste Boha o potřebnou sílu! On vás nenechá na holičkách!

Přilba spásy

V krabici nyní zbývají pouze dvě položky. Cestovatel vytáhne přilbu spásy a nasadí si ji. Zpočátku mu připadá trochu neznámá. Poutník si však uvědomí, že tato kovová přilba chrání jeho hlavu před poškozením. Náš mozek se nachází v hlavě. Je to řídicí centrum celého našeho těla. Pokud dojde k poruše zde, nastanou problémy v celém těle. Náš čelní mozek se nachází za čelem. Zde se nachází naše myšlení a svědomí. Bůh s námi komunikuje prostřednictvím této části našeho mozku. Náš mozek pracuje s frekvencemi. Satan se v tom velmi dobře vyzná a přišel na spoustu nápadů, jak jemné a velmi citlivé nervy poškodit. Činí tak prostřednictvím nezdravé stravy, nedostatku spánku a pohybu, hudby, filmů, povzbuzujících látek, jako je káva, alkohol, cukr, a nestřídmosti ve všech oblastech života. V důsledku toho jsou naše jemné lebeční nervy poškozeny a my již neslyšíme tichý Boží hlas, který se k nám snaží promluvit. Díky Bohu, že dal našemu mozku určitou schopnost regenerace. I když se nepodaří odstranit všechna poškození, lze obnovit sílu do té míry, že spojení s Bohem je opět možné.

Proto je naprosto nezbytné, abychom svůj mozek chránili. Bůh nám za tímto účelem dal přilbu spasení. Spása je vykoupení skrze Ježíše. To by mělo být předmětem našich úvah. Přemýšlení o Bohu a jeho plánu spasení má na náš mozek uzdravující účinek. Automaticky ztratíme chuť na jiné věci, protože jsme v Ježíši našli něco mnohem lepšího. Je to však neustálý boj o to, abychom své myšlenky nasměrovali správným směrem.

Meč ducha

Poslední věc, která v krabici zůstala, je předmět. Poutník s úctou pozvedne meč ducha. Vytáhne ho z pochvy. Objeví se lesklý, ostrý, oboustranný meč. Poutník si uvědomí, že je to první a jediná zbraň. Ostatní věci jsou určeny k obraně. Meč je jediná věc, kterou lze použít i k útoku. Poutník se mečem opatrně rozmáchne. I zde si uvědomí, že není tak snadné jej použít. Prostuduje si návod, jak meč používat. Přečte si o Ježíši, který byl na poušti pokoušen Satanem. Ježíš vždy odpovídal Satanovi slovy: "Je to psáno!". Jeho protivník proti tomu nemohl nic dělat. Ježíš dokázal satana porazit díky Božímu slovu. V Božím slově je moc. Když Bůh promluví, stane se to. Nic na tomto světě to nemůže změnit!

Bůh nám ve svém slově dal mnoho zaslíbení, která můžeme použít. Moc je v nich již obsažena. Stačí, když se o ně s vírou přihlásíme a splníme podmínky. Často jsme proti satanovi tak bezmocní, protože neznáme Boží slovo a dosud jsme jeho moc skutečně nezažili. Zdroj moci je nám volně k dispozici, ale jak málo ho využíváme! Stěžujeme si a naříkáme, jak těžká jsou naše břemena. To dává satanovi výhodu. Můžeme sice nosit zbytek zbroje, ale bez Božího slova nemůžeme obstát. Slovo má naopak moc zasadit Satanovi smrtící rány. Díky zaslíbením v Božím slově ho můžeme zatlačit zpět a zvítězit nad ním. To však vyžaduje také trochu cviku a víry.

Vyvážení brnění

Jednu část zbroje nemůžete používat bez druhé. Má smysl pouze jako kompletní balíček. Pokud jedna část chybí nebo je jiná nadměrně zdůrazněna, stává se nevyváženou. Někdo může například silně zdůrazňovat spravedlnost z víry, že můžeme být spaseni pouze vírou v Ježíše. To je správné. Ale s mečem Ducha vidíme, že se musíme také sami stát aktivními. Musíme uplatňovat Boží slovo a řídit se jím, abychom skutečně zvítězili. Žádná z těchto částí nesmí být přeceňována ani zlehčována co do důležitosti. Jinak se opět stanete snadnou obětí Satana. Cvičení v používání zbroje vyžaduje neustálou modlitbu, bdělost a důkladné studium Božího slova. To vše je však zbytečné, pokud to, co jste se naučili, nebudete žít a předávat dál. Pak to zůstane bezcennou teorií. Je to pak jako historická, precizně zrestaurovaná zbroj v muzeu.

Poutník si nyní oblékl plnou zbroj. Pokusí se v něm udělat několik kroků. Poněkud neohrabaně se ohání mečem. Uvědomuje si, že potřebuje ještě trochu cviku, aby se naučil zbroj bezpečně používat. Má však dobrého učitele, Ježíše, který s ním trpělivě cvičí, dokud není připraven na boj.

Po nějaké době tréninku je nyní čas pokračovat v cestě. S lehce svíravým pocitem, ale plně důvěřujíc zbroji, se turista vydává směrem k Rokli pokušení.

Co čeká turistu dál, může být zde v dalším příspěvkug si můžete přečíst zde.