Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Konečně mír!
Kdo by to nevěděl?
Zejména v dnešní uspěchané době plné moderních technologií se odpočinek stává nedostatkovým zbožím. Jak moc se těšíme na víkend nebo na dlouho očekávanou dovolenou, kdy si konečně budeme moci odpočinout. Někdy se po náročném pracovním dni prostě těšíme, až padneme do postele a vyspíme se. Odpočinek je jednou z našich základních potřeb a velmi důležitým ozdravným faktorem pro naše zdraví.

Náš Stvořitel to všechno věděl, když nás stvořil. Proto vymyslel něco nesmírně důmyslného. Uspořádal týden tak, abychom každý týden mohli celý den odpočívat. Čteme v Genesis 2:1-3:

"A skončila nebesa i země a všechny jejich zástupy. Sedmého dne pak Bůh dokončil své dílo, které učinil, a sedmého dne si odpočinul od všeho svého díla, které učinil. A Bůh požehnal sedmý den a posvětil ho, protože v něm odpočíval od všeho svého díla, které Bůh stvořil, když je stvořil."

Sobota a manželství jsou dvě dědictví, která si naše lidská rodina mohla odnést z rajské zahrady. Jestliže Bůh a naši bezhříšní první rodiče měli odpočívat, o co více to platí pro nás dnes!

Náš turista se také mohl těšit z tohoto zvláštního daru z Edenu.

Studel času

Pěší turista putuje po úzké stezce už velmi dlouho. A rozhodně to zatím nebyla procházka růžovým sadem! Poutník musel překonat mnoho útrap, zkoušek a obtíží. Několikrát se podíval smrti přímo do očí. Často ztrácel sílu a mohl se spoléhat jen na Boha. To vše na něm zanechalo stopy. Bůh to ví.

Proto se opakovaně stavěl na různých místech po cestě, aby si odpočinul a načerpal nové síly. Cestovatelé tak mohli dobíjet baterie ve společnosti lidí stejné víry a u zdroje života. Dokonce mohl mít společenství se samotným zdrojem života, Ježíšem, a hovořit s ním.

Ale Bůh ví, co nás lidi pohání. Ve shonu a výzvách každodenního života rychle ztrácíme ze zřetele to podstatné. Na Boha si uděláme málo času. Místo toho se necháváme unášet vírem zaneprázdněnosti. Možná se na začátku krátce pomodlíme a poprosíme Boha o požehnání na celý den. Ale opravdu se zastavujeme, abychom pěstovali SKUTEČNÉ společenství s Bohem? Co je to za vztah, když mi partner každé ráno jen krátce řekne, že mě miluje, a pak vyjmenuje, co všechno pro něj mám dnes udělat? Po zbytek dne žijete odděleně. Teprve když váš partner něco potřebuje, přijde a požádá vás o to. Takový vztah přece nikdo nechce, nebo ano? Ani Bůh nechce takový vztah s námi.

Chtěl by mít podíl na našem životě. Chce vědět, co nás trápí, co nám dělá starosti, z čeho máme radost. Rád nám naslouchá, když se s ním dělíme o své srdečné starosti. Ale co je to za vztah, když jen jeden člověk mluví a druhý jen naslouchá? Bůh chce také komunikovat. Chce nám zjevit svůj plán pro náš život. Chce nasměrovat naše myšlenky správným směrem. Chce nám ukázat, co chce v našem životě změnit. Má tolik nápadů, jak nám chce pomoci. My si však nenacházíme čas, abychom mu naslouchali. Bombardujeme Boha svými žádostmi a hned se zase vrháme do každodenního života, aniž bychom čekali na odpověď.

Den, kdy je třeba zpomalit

Bůh ví, co v nás dřímá a jak rychle se necháme strhnout stresem každodenního života. Proto nám dal jednou týdně den, abychom se z něj dostali. Den, kdy můžeme zpomalit. Den, kdy se nemusíme věnovat každodennímu životu. Nemusíme se starat o nákupy, vaření, úklid a práci. To vše můžeme v tento den bez obav hodit za hlavu. Místo toho si v tento den můžeme udělat čas na to, na čem opravdu záleží: na intenzivní čas strávený s Bohem, na jeho uctívání (ve společenství s ostatními věřícími), na studium jeho slova. Je to také den, kdy se můžeme vydat do přírody a komunikovat s Bohem tam, daleko od ruchu měst. Sobota je však také časem pro rodinu a spoluvěřící. Je to čas pro sdílení, soustrast a vzájemné povzbuzování a povzbuzování. Často se opomíjí jeden aspekt: sobota je také dnem, kdy se máme postarat o potřeby druhých. Tento den by měl být požehnáním pro všechny, včetně potřebných a nemocných.

Šabat je často vnímán jako den odpočinku a dlouhého spánku. To však není skutečný význam soboty. Podívejme se krátce na sobotní přikázání (Exodus 20,8-11):

"Pamatujte na sobotní den a zachovávejte ho jako svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota Hospodina, tvého Boha; nebudeš v ní dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn, ani tvá dcera, ani tvůj otrok, ani tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani tvůj cizinec, který žije v tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin stvořil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočíval; proto Hospodin požehnal a posvětil sobotní den."

Týdenní setkání s Bohem

Bůh ví, jak jsme my lidé zapomnětliví. Proto nás žádá, abychom si připomínali sobotu! Neměli bychom na ni zapomínat. Ale neměli bychom na ni jen pamatovat, měli bychom ji také světit. Vysvětlovat to všechno podrobně by bylo příliš dlouhé. V zásadě však jeho svěcení znamená nechat vše pozemské, např. práci, odpočívat a plně se soustředit na Boha. To nutně neznamená, že celou sobotu strávíme čtením Bible a modlitbami. Ne, jak už bylo řečeno, znamená to také trávit čas v přírodě nebo s rodinou a sloužit druhým. K tomu patří i to, aby nám na to v sobotu zbylo dost energie. Bůh nechce, abychom se během týdne upracovali k smrti, abychom v sobotu už nebyli schopni nic dělat a jen spali. To NENÍ účelem soboty!

Mimochodem, Bohu není lhostejné, který den slavíme jako sobotu. Vložil své požehnání na sedmý den v týdnu, tj. na sobotu, a posvětil ji. Jinými slovy, Bůh vyzdvihl sobotu na zvláštní piedestal. Vybral si tento den, aby s námi měl zvláštní společenství. Nemůžeme říci, že chceme přijít v jiný den.

Je to jako schůzka s důležitou osobou. Tato osoba určí datum a místo schůzky. Pokud se však na tomto místě objevím o den dříve nebo později, dotyčná osoba tam nebude. Stejné je to se sobotou. Bůh řekl: "Chci se s tebou setkat každý sedmý den v týdnu. Těším se, že se s tebou setkám a strávím s tebou výjimečný čas!" A tak je to. Pokud přijdeme v jiný den, budeme Boha postrádat. Pokud však budeme ve správný čas na správném místě, bude to pro nás velké požehnání a budeme vybaveni novou silou pro nadcházející týden.

O sobotě by se toho dalo říct mnohem víc. Třeba o důležitosti společné bohoslužby nebo o principu sobotního odpočinku. Sobota je symbolem odpočinku v Bohu a zastavení se ve vlastní práci, stejně jako v sobotu odkládáme svou každodenní práci. Tím, že v sobotu odložíme práci a své každodenní starosti, vyjadřujeme svou důvěru, že Bůh se postará o všechny naše potřeby. Jsme na něm zcela závislí. Sobota je tedy důležitým symbolem naprosté odevzdanosti a důvěry v Boha. Tento symbol sobotního odpočinku se projevuje také ve vítězství nad našimi hříchy, které je doprovázeno sladkým Božím pokojem. Docházíme tedy k odpočinku v Bohu. Pokud byste se o tom chtěli dozvědět více, kontaktujte mě, prosím. Kontaktujte nás!

Druhá křižovatka

Vraťme se nyní k našemu poutníkovi a podívejme se, jak prožívá sobotní odpočinek.

Když poutník opustí propast duchovní temnoty, uvědomí si, jak je unavený a vyčerpaný. Jednoduše touží po odpočinku. Když unaveně pokračuje v cestě, dojde na rozcestí. Po jeho pravici je krásný lesík, který ho zve k odpočinku. Když se turista podívá doleva, už to tak klidně nevypadá. Uvidí vratký visutý most překlenující hlubokou rokli. Turista se přiblíží k rokli a odváží se pohlédnout dolů. Když se podívá dolů, zatočí se mu hlava. Rokle je temná a studená. Je tak hluboká, že nevidí na dno. Roklí se vznášejí chuchvalce mlhy. Je to velmi děsivé a nepříjemné místo.

Když si starý most prohlédne zblízka, zjistí, že po něm někdo přechází přes rokli. Při bližším pohledu poznává ženu. Zoufale se drží ztrouchnivělého zábradlí mostu. Při každém jejím kroku se most nebezpečně kymácí. Je slyšet strašné praskání a skřípání, jako by se most měl každou chvíli zřítit. Žena zrychlí krok. Tím se most kymácí ještě nebezpečněji.

Turista spěchá k mostu a snaží se ho trochu stabilizovat. Stojí ho to všechny zbývající síly. Křičí na ženu slova povzbuzení.

Konečně bezpečně dorazila na konec soutěsky. S úlevou děkuje turistovi za podporu. Při bližším pohledu na ženu se turista zalekne. Nepamatuje si, že by kdy v životě viděl tak vyčerpanou a vyhublou ženu. Zdá se, jako by z ní vyprchal téměř všechen život. Diví se, jak se přes most vůbec dostala.

Sdílení zkušeností - důležitá součást sabatu

Turista navrhne, aby pokračovali po cestě společně, dokud nedojdou k hájovně. Žena je však tak vyčerpaná, že sotva klade jednu nohu před druhou. Turista ji tedy podpírá. Pomalu se oba dostanou do příjemně chladivého háje.

Pro unavené turisty je zde zřízeno odpočívadlo. Poutníci se zde mohou občerstvit čerstvým chlebem a chladnou vodou. Ti jsou za prosté jídlo vděční.

Během velmi krátké doby se žena úžasně změní. Její bledá, propadlá tvář získá opět zdravou barvu. Její unavené oči začnou zářit a její rysy se stanou veselejšími. Začne chválit Boha za své zázračné spasení. Poutník, ohromený ženinou rychlou proměnou, se jí ptá, odkud pochází a co zažila. Plná vděčnosti svému Spasiteli vypráví svůj příběh: jak dlouho kráčela po široké cestě, jak často odmítala Boží pozvání, ale jak ji stále znovu volal a jak si nakonec uvědomila, že široká cesta ji vede do záhuby. Vypráví, jak těžké bylo najít cestu na úzkou stezku, kolik sil a námahy ji stálo vymanit se ze starého života. Nakonec však stejně jako sám poutník došla ke kříži, kde směla odložit všechna svá břemena. Ale i pak bylo stále těžké překročit rokli, aby se dostala na úzkou cestu. Bůh jí však pomohl, a to nejen prostřednictvím poutníka.

Cestovatel je překvapen, kolik aspektů jejího příběhu se podobá jeho vlastnímu. Vypráví jí také o všem, co dosud zažil. Žena má mnoho otázek. O Bohu a úzké cestě toho zatím moc neví. Poutník jí vše trpělivě vysvětluje. Především jí vypráví o svých setkáních s jejím milujícím Bohem a Spasitelem.

"No tak, odpočiň si trochu!"

Po této výměně se oba cítí posíleni a povzbuzeni. Pak ale uslyší známý jemný hlas, který je zve k osobnímu setkání se Stvořitelem. Zde se cesty obou poutníků rozcházejí. Bůh pro každého z nich připravil zvláštní cestu.

Poutník si sedne pod strom. Má s sebou Bibli. Bůh k němu začíná promlouvat. Prostřednictvím svého slova a přírody, která poutníka obklopuje, mu vysvětluje svá tajemství. Ukazuje poutníkovi, kde ho chce v jeho životě ještě změnit. Bůh ho také varuje před nebezpečími na cestě, která ho čeká. Zejména poutníka varuje, aby byl ostražitý, protože na jeho cestě bude brzy číhat pokušení.

Turista stráví den v intenzivním společenství s Bohem a přírodou. Obloha se při západu slunce pomalu zbarvuje do teplé červené barvy. Zvláštní sabat končí a začíná nový týden. Pěší turista přespí ještě jednu noc v tichém háji, než bude příštího rána pokračovat v cestě.

Zde přechází na Pokračování!