Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Ve svých dvaceti letech, když jsem byl ještě mladý ve víře, jsem se zúčastnil mnoha konferencí pro mládež v mém kostele. Byly to vždy výjimečné víkendy. Na prvním "kongresu mládeže v misii" v roce 2010 jsem se rozhodl pro křest. Od tohoto kongresu jsem měl také touhu navštěvovat misijní školu. Takové kongresy jsou místem, kde člověk dělá malá i velká rozhodnutí. Projevy jsou motivující. Získáte naději, že můžete překonat své oblíbené hříchy a že se můžete stát novým člověkem. Často jsem odjížděl domů nadšený a s pocitem jistoty, že se v mém životě něco změnilo. Moje víra se posílila a já jsem byl s Ježíšem spojen více než kdy jindy.

Ale nikdy netrvalo dlouho a každodenní rutina se vrátila. Než jste se nadáli, vrátili jste se do stejného křeččího kola a ke starým hříchům, které jste na kongresu vlastně nechali za sebou. Tyto zkušenosti mě odrazovaly. Byl jsem frustrovaný. Na kongresu jsem prožil intenzivní čas s Bohem. Dozvěděl jsem se o něm tolik věcí, potkal jsem nadšené mladé lidi mého věku, modlil jsem se s nimi za změnu v našich životech, učinil jsem rozhodnutí, že to s Bohem myslím ještě vážněji, a slyšel jsem proslovy, které mi říkaly, že z tohoto kongresu pojedu domů změněný. Tyto kongresy pro mě byly duchovními čerpacími stanicemi. Když jsem si však uvědomil, že doma se toho moc nezměnilo, jen mě to táhlo ještě hlouběji dolů.

V životě to tak často bývá: po (duchovním) vrcholu následuje ještě hlubší pád. Mimochodem, stejnou zkušenost jsem zažil po svém křtu. V mém případě mě to vedlo k tomu, že jsem přestal jezdit na podobné konference pro mládež, protože už jsem nechtěl zažívat další duchovní horské dráhy.

Nejdůležitější duchovní události

Stejně jako já a možná ještě jeden nebo dva další čtenáři měl i tento turista stejnou zkušenost. Jak jsme se dočetli v minulém článku, zažil duchovní vrchol. Nejprve byl u pramene života, pak šel s Ježíšem přes moře bolestí a pak strávil celý den v intenzivním společenství s Ježíšem. Bylo to mnoho silných zážitků během velmi krátké doby. Poutník strávil mnoho nádherných hodin pod krásně rozkvetlými třešněmi v intenzivním rozhovoru s Ježíšem. Jeho srdce bylo posíleno, povzbuzeno a připraveno na další cestu. Měl obrovskou radost. Společenství s Ježíšem ho naplnilo nejhlubší radostí, jakou kdy v životě zažil.

Cesta pokračuje

Nyní však nastal čas, aby turista pokračoval v cestě po úzké stezce. Stezka, po které nyní turista kráčí, je světlá. Lemují ji svěže zelené louky s barevnými květy. V dálce slyší zvuk mohutného vodopádu. Díky vodě je vzduch příjemný a cesta je dobře schůdná.

Najednou se zdá, že cesta náhle končí. Turista stojí před obrovskou skalní stěnou. Když se podívá blíže, spatří ve skalní stěně mezeru, která sahá až k zemi. Vzpomene si, že mu Ježíš vyprávěl o soutěsce duchovní temnoty. Tohle musela být ona! Na skalní stěně je tabulka s nápisem: "Tvé slovo je lampou mých nohou!". Když si poutník tento nápis přečte, vzpomene si na lampu, kterou mu Ježíš dal. Vyndá ji a rozsvítí. Opatrně si posvítí do temné rokle. Cesta skutečně vedla skrz skalní stěnu. Poutník odvážně udělá krok do rokle. Najednou ho obklopí absolutní tma. Zasáhne ho vlhký, studený vzduch. Oblečení se mu okamžitě lepí na paty. Začne se třást. Zvuk vodopádu už není slyšet. Je absolutní ticho. Až na občasné tiché "šplouchnutí", když z kapajících mokrých stěn dopadne kapka na podlahu.

Přes rokli duchovní temnoty

Cesta je kluzká a vede strmě do kopce. Cesta je velmi úzká. I přes lampu turista opakovaně naráží do ostrých skalních stěn. Někdy je stezka tak úzká, že se turista musí protáhnout mezi stěnami. Na jiných místech se může jen proplazit.

Jak je tu všechno jiné! Čas strávený s Ježíšem pod rozkvetlými třešněmi, kde bylo všechno jasné, teplé a přátelské, mi připadá jako věčnost. Poutníkovi to připadalo jako krásný sen. Teď však uvízl uprostřed noční můry, z níž se nemohl probudit! A doslova uvízl! Cesta byla tak úzká, že z ní zbyla jen trubka ve zdi. Turista si musel sundat zavazadla a tlačit je před sebou. To byl jediný způsob, jak mohl postupovat. Kousek po kousku se prodíral vpřed. Kameny s ostrými hranami ho přitom řezaly. Každý pohyb vpřed je bolestivý. Do toho tma, ticho a vlhký chlad. V takové situaci je snadné propadnout zoufalství. Jak daleko je ještě cesta? Existuje vůbec nějaký východ? Nebo jste tu uvízli navždy? Tma vás může téměř připravit o rozum. Co by se stalo, kdyby došel kyslík? Udušení není příjemný způsob smrti. Obrátit se a probojovat se až zpátky také nepřipadá v úvahu.

Světlo

Turista má však s sebou lampu. Světlo vesele bliká a osvětluje obrysy cesty. "Stezka" bylo ale trochu moc. Ve skutečnosti to byl jen velmi úzký průchod. Ale světlo pomáhá turistovi, aby se nevzdával. Připomínalo mu toho, kdo mu toto světlo daroval. Připravil ho na soutěsku a dal mu několik rad. Ježíš mu slíbil, že i když se rokle zdá nekonečná, bude mít konec. Poutník by měl mít stále na paměti svůj cíl. Neměl by také tolik myslet na svou aktuální situaci. Kdyby myslel na výzvy v soutěsce, v mysli by je zvětšoval a jeho odvaha by klesala. Místo toho by měl myslet na radost, která ho čeká. V tom mu může pomoci poslední zkušenost. Bylo mu dovoleno zažít s Ježíšem malou předchuť nebe. Oč slavnější by to bylo, až by konečně dosáhl svého cíle. V žádném případě nesměl obracet své myšlenky kolem sebe. Ale právě o to se snaží protivník. Ukazuje poutníkovi jeho slabosti. Ukazuje, jak často už selhal a že nyní Ježíše opět zklame. Zaměřuje své myšlenky na všechna zranění, která poutník v rokli utrpěl. Najednou cítí bolest po celém těle. Cítí, jak mu ubývají síly. K tomu se přidávají stísněné podmínky a tísnivá tma. Dostane se odsud vůbec živý? Poutníkem se jako mlha šíří panika. Podívá se však na lampu. Svítí stále stejně jasně jako u vchodu do rokle. Ano, dokonce ještě víc! Poutníkovi se zdá, že svítí ještě jasněji než předtím! Čím je větší tma, tím jasněji světlo svítí.

Víra vítězí!

Toto světlo je připomínkou toho, kdo mu ho dal. Slíbil, že bude s ním a dá mu sílu, kterou potřebuje. Síla byla nyní přesně to, co poutník potřeboval! Modlí se tedy k Bohu a s vírou se domáhá jeho zaslíbení. Poté, co poděkuje Bohu za vyslyšení svých modliteb, pokračuje poutník ve své náročné cestě. Čím víc se dere vpřed, tím víc do něj proudí nová síla.

Po několika metrech si turista všimne, že se cesta opět rozšiřuje. Už se nemusí plazit po břiše, ale může postupovat po čtyřech. V určitém okamžiku se stezka rozšíří natolik, že může jít ohnutý. Nakonec se může opět postavit. Nyní si turista uvědomí, že k němu proudí příjemně teplý vánek. A nevidí před sebou ani záblesk světla? Poslední úsek soutěsky je dalším strmým stoupáním. Turistovi je to však jedno. Chce se jen dostat z téhle tmy! Proudí jím nová energie. Turista stoupá po strmé stezce rychle, ale opatrně. Občas uklouzne na mokrých kamenech. Vždy se mu však podaří znovu se zachytit. A najednou je venku na otevřeném prostranství! Vítají ho teplé sluneční paprsky. Slyší veselé štěbetání ptáků a cítí, jak mu tvář hladí jemný vánek. Dokázal to! Díky lampě našel cestu z rokle duchovní temnoty živ a zdráv, až na pár škrábanců a modřin! Turista chválí Boha a děkuje mu za tuto úžasnou lampu, kterou mu opatřil!

Aplikace

Poutník dokázal překonat duchovní temnotu, protože se soustředil na světlo. I když už Ježíše neviděl a zdálo se, že všechno je proti jeho víře, upíral oči k cíli. To mu pomohlo nenechat se odradit, ale porazit temnotu.

Stejně tak můžeme zvítězit i ve skličujících situacích. Někdy se zdá, jako by se od nás Bůh vzdálil. Zdá se, že se všechno nedaří, jako bychom byli oloupeni o Boží požehnání. Bůh nám však dal světlo, abychom mohli zůstat věrní v každé situaci. Tímto světlem je jeho slovo, Bible. V ní najdeme mnoho příběhů lidí, kteří měli podobné problémy jako my. Z jejich selhání i vítězství se můžeme poučit. Bible také obsahuje mnoho povzbudivých zaslíbení, ale také napomenutí, která se nás snaží napravit, a tak nám pomáhají zůstat na správné cestě. .

Musíme ji prostě používat. Nemá smysl, aby Bible stála dekorativně ve skříni, je třeba ji číst. Ale také nemá smysl číst Bibli a teoreticky chápat, co mi chce Bůh říct.

Bible musí být začleněna do praktického života! To je místo, kde mnozí selhávají. Víme, že Bůh nám říká: "Nebojte se! Já jsem s vámi!" (Izajáš 41,10). Ale věříme, že je to skutečně pravda? Věříme, že Ježíš je v tuto chvíli se mnou a je připraven mi pomoci s mým problémem tady a teď? Věříme, že mi MŮŽE a CHCE pomoci? Opravdu mohu v modlitbě zanechat své starosti a problémy Ježíši, nebo si je po "Amen" vezmu s sebou zpět?

Můžeme o tom všem teoreticky mluvit, ale praktikujeme to?
Vyzývám tě, milý čtenáři, abys vzal svou lampu a použil ji! Nestudujte jen návod, jak ji používat, ale vyzkoušejte ho v praxi! Zaručuji ti, že pak nad tebou zazáří světlo a temnota, kterou kolem nás Satan neustále spřádá, už nebude mít žádnou moc!

Po všech výzvách je dalším krokem zasloužený Šabatový odpočinek!