Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Vítejte na nejveselejší a nejbarevnější scéně na obrázku!

Růžové květy stromů mají vyjadřovat radost a vitalitu, což jsou typické průvodní jevy osobního setkání s Bohem.

Den s Ježíšem!

Představte si, že byste mohli strávit jeden den s Ježíšem. Co byste s ním chtěli dělat? Na co byste se ho zeptali?

Myslím, že bych ho chvíli poslouchala, naslouchala zvuku jeho hlasu a sledovala, jak učí - jeho mimiku, jeho gesta. Asi by mi stačilo doprovázet Ježíše v jeho každodenním životě a pozorovat ho. Jak komunikuje s lidmi? Jak se na ně dívá? Jak se chová? Co jim říká? Jak jim co říká? Také bych se rád s Ježíšem prošel přírodou. Chtěl bych, aby mi vysvětlil všechny ty obrazy a podobenství, které tak snadno přehlížím. Nebo lekci anatomie s Ježíšem! Jako terapeutka ráda studuji, jak funguje lidské tělo. Kdykoli si o tom něco přečtu, vždycky žasnu nad tím, jak je vše důmyslné a vysoce složité. Je tak snadné ztratit se v těch nejmenších detailech. To, co můžete objevit, nemá konce! A kdyby nás pak učil sám tvůrce tohoto mistrovského díla, kolik nových poznatků bychom získali. Po lekci anatomie s Ježíšem bychom pravděpodobně měli pocit, že toho víme ještě méně než předtím, protože bychom si uvědomili, jak málo jsme toho dosud pochopili.

Podobenství o květině

Náš turista má nyní také možnost strávit trochu času s velkým Bohem vesmíru. Když oba opustí moře starostí, Ježíš využije příležitosti a dá turistovi několik lekcí z přírody. Ukazuje na krásnou rozmanitost květin rostoucích na louce, po které jdou. Ježíš poukazuje na jejich prostou krásu. My lidé kolem nich často chodíme bezstarostně, nebo je dokonce bez povšimnutí pošlapeme. Ale kolik se toho můžeme od těchto drobných kvítků naučit! Některé trávy a květiny jsou velmi vytrvalé. Prodírají si cestu tvrdou půdou nebo dokonce asfaltem ke světlu. Žádný odpor je nedokáže odradit ani zastavit. Jak snadno lze takovou květinu rozdrtit. Když však vyroste, prorazí i ty nejtvrdší materiály. Sama to nedokáže. Je to možné jen díky Boží moci. Nesmíme se tedy nechat odradit nepříznivými okolnostmi. Květina nemyslí na tvrdou půdu, jejím cílem a zaměřením je pouze světlo. To jí dává sílu prorazit. Svůj květ také směřuje ke slunci. Zůstává tak vždy obrácená ke světlu. Stejně tak se musíme vždy orientovat na Ježíše a následovat ho, stejně jako květina následuje světlo a roste směrem k němu.

Květina nežije jen pro sebe. Její nektar zásobuje hmyz, a je tak malou součástí mnohem většího cyklu. Stejně tak každý člověk, bez ohledu na to, jak malý a bezvýznamný si může připadat, má svou roli ve velkém plánu Božího díla. Kdyby se květiny považovaly za příliš bezvýznamné a slabé a smutně svěsily hlavu, celý Boží systém by se zhroutil. Proto by každý měl dělat to, co mu Bůh položil k nohám, bez ohledu na to, jak bezvýznamné se to v jeho očích může zdát.

O květinách by se toho dalo říct mnohem víc, ale to by přesáhlo rámec tohoto článku.

Co se můžeme naučit od lilie

Ježíš utrhne lilii a podá ji pocestnému: "Vzpomínáš si na tu Biblický text z mého Kázání na hoře v Matoušově evangeliu? Tam jsem mluvil o obavách. I vy jste měli se starostmi trochu potíže. Podívejte se blíže na tuto lilii. Vidíte její rozmáchlé, harmonicky tvarované listy? Vidíte kalich s pestíky? Jsou dokonale symetrické. Podívejte se na krásný barevný gradient uvnitř květu? Tato květina je jednoduchá, ale svým způsobem elegantní a působivá. Viděl jsem Šalamouna v jeho nejskvělejším oděvu. Jak víte, byl to nejbohatší a nejmoudřejší král, který kdy žil na zemi. Sám jsem dal tkalcům a švadlenám své dary, aby pro něj ušili ty nejskvostnější šaty. Ale všechna tato lidská díla nemohou konkurovat harmonii a kráse mého stvoření. Těmto květinám je jedno, zda jsou hezké, nebo ne. Nežijí proto, aby získaly bohatství, krásu, uznání, moc a lásku. Jejich existence slouží cti jejich Stvořitele a pokračování jeho stvořeného světa. Nežijí pro sebe. Žijí proto, aby dávaly. Tím, že se dělí o svůj nektar s hmyzem a rozdávají tak část sebe, koloběh v přírodě pokračuje. Hmyz, který přelétá z květu na květ, však opylováním zajišťuje i přežití vlastního druhu. To však není primárním cílem lilií.

Od této lilie se toho můžete hodně naučit. Stejně jako ona se nemusíte starat o svůj vzhled. Stvořil jsem tě takového, jaký máš být. Hřích někdy zanechává stopy, ale ty budou na nové zemi smazány. Jsi mé mistrovské dílo! Dal jsem ti jedinečnou povahu s mnoha dary a talenty. Je v tobě tolik potenciálu, který v tobě chci rozvinout! Tak jako se lilie obrací ke slunci, stačí, abyste se vždy obraceli ke mně, a já z vás udělám to, k čemu jsem vás stvořil. Věřte mi! Nemusíš si dělat starosti o jídlo, oblečení ani práci. Soustřeďte se na mou práci. O všechno ostatní se postarám. Starosti se vždy objeví, když se snažíte dělat to, o co se vlastně chci postarat já. Já mám svou část práce a ty máš svou část práce. Věrně používejte své dary a talenty v mé službě a já se postarám o zbytek. To ovšem vyžaduje trochu důvěry. Ale tu můžeme praktikovat společně. Pomůžu ti s tréninkem!"

Podobenství o kvetoucím stromu

Ježíš a pocestný nyní přicházejí k lavičce pod rozkvetlou třešní. Tam mu Ježíš vypráví další podobenství o marnosti krásy. Stromy kvetou jen na krátký okamžik a pak už po zbytek roku nekvetou. Stejně pomíjivá je i krása lidí. Ježíš poutníka upozorňuje na silné kořeny stromu. Ty se zarývají hluboko do země, aby získaly vodu a živiny. Aby víra nesla hojné ovoce, musí být hluboce zakořeněna v zemi, tedy v Ježíši. Bez živin a vody, tj. studia Bible, modlitby a Ducha svatého, není duchovní život a růst možný.

Ježíš vypráví poutníkovi ještě mnoho podobných podobenství. Poutník pozorně naslouchá.

Otázky a pochybnosti

Po chvíli začne Ježíš mluvit o zbytku cesty. Vysvětluje poutníkovi, co ho ještě čeká a jak se na to má připravit. Dává mu mnoho užitečných rad. Poutník chce vědět, jak dlouhá bude jeho cesta. Ježíš se na něj povzbudivě usměje: "To záleží na tvé perspektivě. Když se podívám z nebe na úzkou cestu, sotva ji poznám, je tak krátká. Z tvého pohledu se ovšem zdá mnohem delší. Ale až se ti příště bude zdát cesta nekonečně dlouhá, zkus se na ni podívat z perspektivy věčnosti. Pak vám to pomůže dobře pokročit. Zejména cesta posvěcení se mnohým zdá nekonečná. Někteří se ptají, zda vůbec dělají nějaký pokrok. Právě zde je důležité mít na paměti cíl a nebeskou perspektivu. Takové myšlení je dobrým prostředkem proti sklíčenosti."

Poutník má na Ježíše ještě několik otázek. Je toho tolik, čemu ještě nerozumí. Když si vzpomene na nebezpečí a na to, jak často málem přišel o život, vznikají v něm pochybnosti o Boží péči a všemohoucnosti. Ježíš poutníkovi trpělivě odpovídá na jeho otázky a vysvětluje mu je z jeho perspektivy.

Tento geniální Bůh!

Poutník si s údivem uvědomí, že Ježíš má ve všem pravdu. Bůh ho nikdy neopustil. Spíše to byla vždy jeho vlastní nevíra, která ho dostala do potíží. Bůh ho chtěl zachránit před mnoha věcmi. Ale on byl často tak tvrdohlavý, že si šel svou vlastní cestou. Bůh mu vycházel vstříc oklikami a dokonce zabránil nejhorším následkům. Poutník žasl nad Boží trpělivostí, laskavostí a srdečným milosrdenstvím, které s ním jako s bloudícím hříšníkem Bůh měl. Vidí Boží charakter novýma očima! Jak laskavá a vynalézavá bytost je tento Bůh! Poutníkovým srdcem proudí láska k jeho Stvořiteli a Spasiteli. Od této chvíle si chtěl všechny Boží dobré skutky pevně ukotvit ve své paměti, aby na ně nikdy nezapomněl!

Oba spolu dlouho hovoří. Poutníkovo srdce v něm hoří. Čím déle s Ježíšem hovoří, tím důvěrnější je jejich vztah. Poutník se diví, jak se mu kdy mohlo zalíbit něco jiného. Všechny věci tohoto světa mu teď připadají tak prázdné a bezcenné. Viděl jen kousek Boží velikosti a krásy. Ale už jen to stačí, aby jeho srdce přetékalo láskou, štěstím a pokojem. Tolik se toho na tomto světě snažil najít. Vždycky byl potom prázdnější než předtím. Ale tady s Ježíšem se radost a pokoj zvětšovaly tím víc, čím víc se k němu přibližoval.