Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Zde je druhá část příběhu o moři smutku. V tomto příspěvku najdete podrobný výklad této scény. Mé úvahy na téma starostí jsou rozsáhlé, protože sám často upadám do této pasti. Právě když jsem psal tyto dva příspěvky, moře starostí se mě snažilo utopit. Protože je toho na toto téma tolik, co říct, rozdělil jsem to do dvou příspěvků.

Za prvé, zde je pokračování našeho příběhu. Pokud jste ještě nečetli první část, můžete si přečíst přečíst Rád bych to ještě dohnal.

Záchrana

Bez ohledu na to, jak hlasitě se vlny rozbouří, volání o pomoc tonoucí duše nikdy nezůstane nevyslyšeno. I kdyby to bylo jen tiché volání ze srdce, Bůh ho slyší vždy a všude!

Najednou se před pocestným objeví Ježíš. Stále bezpečně stojí na rozbouřené vodě. Vlny mu nemohou ublížit. Jeho pohled je plný obav a upřímného soucitu. Vztáhne k pocestnému svou silnou ruku. Ten z posledních sil uchopí ruku Všemohoucího. Ježíš s lehkostí vytáhne pocestného z vody a postaví jeho nohy zpět na hladinu. Pak Ježíš zvedne ruku a s autoritou Stvořitele moře přikáže vlnám, aby se uklidnily. Rozbouřené moře se okamžitě uklidní. Velké vlny opadnou a moře je hladké jako sklo.

Vážné oči plné nekonečného soucitu se dívají přímo na poutníka. Jemným hlasem s nádechem smutku Ježíš říká: "Ach, ty malověrný! Proč jsi pochyboval?"

Turista mlčí. Nebyla pro to žádná omluva. Stydí se za svou aroganci a sobectví. Svou nevěrou Ježíše zarmoutil. To ho bolí nejvíc.

Pevnina už nebyla daleko. Pobřeží už bylo zřetelně vidět. Jakmile měli opět pevnou půdu pod nohama, padl poutník před Ježíšem na zem: "Ty jsi opravdu Bůh! Odejdi ode mne, neboť jsem hříšný člověk!" Uvědomil si svou naprostou nehodnost. Před ním stojí Stvořitel vesmíru! Všechny přírodní zákony jsou mu podřízeny. Podřizuje se větru a vlnám. Jakým byl ve srovnání s tím malým červem? Jak mohla v jeho srdci vzniknout pýcha? Jak mohl spustit oči z Ježíše? Proč znovu a znovu nedůvěřoval této nekonečné lásce? Poutník už tolikrát zakusil Ježíšovu péči a požehnání. Přesto o ní tak rychle pochyboval. Problémy v jeho očích se tak rychle staly silnějšími než všemohoucí moc jeho Boha. Poutníkova nedostatečnost byla před jeho očima křišťálově jasná. Naplněn studem se neodvážil podívat Ježíši do očí.

Ježíš se k němu skloní a řekne: "No tak, vstaň! Pojďme se spolu chvíli projít. Vzadu je několik laviček. Tam si můžeme sednout a o všem si podrobně promluvit. Rád bych si poslechl, co tebou hýbe, a probral s tebou zbytek tvé cesty." A tak se na něj podívá.

Z Ježíšových úst už nezazní žádná další slova výčitky. Vyzývá poutníka, aby nechal moře starostí za sebou. Neměl by se už nechat trápit svými chybami, ale dívat se dopředu.
Oba nechávají moře starostí za sebou. Poutník si s úlevou užívá pevnou půdu pod nohama a pokračuje v cestě společně s Ježíšem.

Co se z toho můžeme naučit

V tomto světě jsme obklopeni problémy a výzvami. To je prostě přirozený důsledek hříchu. Tyto problémy nám způsobují starosti. Je toho tolik, co nám může dělat starosti. Ano, celý náš život je naplněn starostmi. Existují lidé, kteří jsou mistry v tom, že vždy a všude očekávají to nejhorší, a tím si vytvářejí (zbytečné) starosti.

Při výběru správného partnera mohou vzniknout obavy. Nezadaní se obávají, zda nezůstanou sami a zda nebudou osamělí. Objevují se obavy, že nejste dost dobří, že neustále děláte všechno špatně a nesplňujete očekávání druhých. Někteří si dělají starosti, protože nevědí, jak uživit rodinu, kde sehnat další jídlo nebo že nemají co na sebe. Jiní si dělají starosti kvůli světové politice a všemu zlu na tomto světě. Můžete strávit celý den tím, že se budete obávat plánů zla a představovat si ty nejčernější scénáře budoucnosti tohoto světa. To vás připravuje o veškerou naději.

Většina starostí má však společné to, že se obvykle točí kolem nich samých. Zaměřují se na sebe. Mnoho rodičů a prarodičů se však obává také o své děti a vnoučata. I zde se však soustředí na okolnosti a na to, co by se mohlo stát. Většina našich obav je zbytečná. Ve svých představách si je často představujeme mnohem intenzivněji, než se ve skutečnosti ukáže.

Jak už to tak bývá, i zde je rozhodující zaměření. Na co se zaměřuji? Na co myslím? Představuji si v hlavě hororové scénáře toho, co by se mohlo stát? Někteří lidé mají také skutečné obavy, například z hladu nebo jiného vážného problému, jako je nemoc. Točí se však mé myšlenky kolem tohoto problému? Dávám svým obavám prostor, který vyžadují?

Je-li tomu tak, pak jsme jako poutník, který odvrací svůj pohled od Ježíše k vodě. Najednou si uvědomí, jak nebezpečná voda může být. Každou chvíli ho může stáhnout do hlubin.

Stejně jako onen poutník však rychle ztrácíme ze zřetele Stvořitele vody. Bůh je všemohoucí. Má moc poručit vlnám. Má moc i nad našimi starostmi. Bůh má tisíc způsobů, jak se o nás postarat, a my sami nevidíme jediné východisko! Bůh má přehled. My jsme uvízli v hustých mracích svých starostí a nevidíme ani ruku před očima. Ale Bůh je nad mraky a vidí velký obraz. On ví, jak nejlépe uspokojit naše potřeby. Je to milující Otec, který se stará o své děti.

Viděli jste někdy batole, které celý den pláče, protože se bojí, že ho rodiče opustí? A to i přesto, že mu rodiče vždy dávali dostatek jídla a s láskou se o něj starali. Není důvod, aby dítě pochybovalo o lásce a péči svých rodičů. Děti mají ke svým rodičům naprostou základní důvěru, že se o ně postarají a že rodiče mohou udělat cokoli.

Stejná by měla být i naše důvěra v nebeského Otce. Můžeme pevně věřit, že se postará o všechny naše potřeby a že pro něj je možné všechno.

V zásadě je starost nedůvěrou v Boží lásku, péči a všemohoucnost.

Přírodní lék na starosti

Až se příště budete cítit úzkostně, vydejte se na procházku do přírody. Podívejte se na slunce, které každé ráno znovu vychází. Je to důkaz Boží věrnosti. Podívejte se na nekonečnou modrou oblohu. Ukazuje, jak neomezené jsou Boží možnosti péče o nás.

Obdivujte vznešené stromy. Nedělají si starosti, zda budou mít dostatek vody a živin k růstu. Jednoduše zapouštějí kořeny hluboko do země a vděčně přijímají, co jim Bůh dává. Naslouchejte veselému zpěvu ptáků. Nedělají si starosti s tím, zda najdou dostatek potravy pro svá mláďata. Nepřemýšlejí o tom, že za každým rohem může číhat nepřítel a snažit se je připravit o život. Soustředí se na to, aby s vděčným srdcem sbírali potravu, kterou pro ně Stvořitel umístil do přírody, a předávali ji svým mláďatům. Pilně poletují a zpívají písně chvály na Boží počest.

Buďme jako ptáci! Ano, nebezpečí a potíže číhají na každém rohu. Život na tomto světě je těžký a může přinášet i těžkosti. Ale ptáci na to všechno nemyslí. Radostně si cvrlikají své písně a důvěřují v láskyplnou Boží péči.

Nevíme, co přinese zítřek. Ale Ježíš jednou řekl. (Matouš 6:26-34)):

"Podívejte se na nebeské ptáky: Váš nebeský Otec je však živí. Nejste snad mnohem vzácnější než oni?Ale kdo z vás by mohl přidat loket na délku, jakkoli o to pečuje? A proč se staráte o oděv? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nedřou se a nepředou. Říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Nuže, jestliže Bůh takto odívá polní trávu, která dnes stojí a zítra je vhozena do pece: Cožpak by to neměl udělat mnohem víc pro vás, vy malověrní?Proto si nedělejte starosti a neříkejte: "Co budeme jíst? Co budeme pít? Čím se odějeme?Po všech těchto věcech touží pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.Nedělejte si proto starosti o zítřek, neboť zítřek se postará sám o sebe. Stačí, že každý den má svou vlastní pohromu."

Ježíš nám zde říká, na co se máme zaměřit. Nemusíme si dělat starosti o zítřek, protože Bůh se o nás postará. Nemusíme si dělat starosti o jídlo a oblečení, protože Bůh se o ně již postaral. K tomuto Božímu zaslíbení se však váže jedna podmínka.

Na co se zaměřujete?

Bůh chce, abychom na první místo kladli jeho a jeho království. To by mělo být naším hlavním cílem. Všechny naše myšlenky, síly a energii bychom měli věnovat na podporu Božího díla. Měli bychom se zabývat Bohem, jeho slovem a službou lidem. Dělejme to, co je pro Boha důležité. Bůh se pak postará o to, co je důležité pro nás.

Když se soustředíme na Boha a službu jemu, nemáme čas na starosti. Nevnímáme už rozbouřené vlny kolem nás. Pak nad námi také nemají žádnou moc. Když poutník odvrátil pohled od Ježíše směrem k vlnám, byly stále silnější a děsivější. Čím větší moc vlnám dával, tím více se začal potápět. Když se soustředíme na Ježíše, získává v našem životě moc a starosti nad námi ztrácejí moc.

Sami se můžeme rozhodnout, co nad námi smí mít moc. Bohužel až příliš často dáváme příliš velkou moc starostem a problémům. To oslabuje naši víru a ochromuje naši užitečnost v životě. Komu se díky starostem podařilo něco přidat ke svému životu? Opak je pravdou! Je vědecky dokázáno, že i malé starosti a obavy zkracují náš život. V moři starostí se tedy opravdu můžete utopit.

Proč si tedy dál dělat starosti?

Zaměřme se mnohem více na Ježíše a vložme svou energii do jeho díla! Pak si uvědomíme, že problémy se před námi rozplynou. Budeme dál růst v síle, radosti a naději. A budeme vést užitečný a naplněný život. Protože se už nebudeme točit kolem sebe a svých nedokonalostí nebo problémů v tomto světě, ale cílem našeho života bude šířit co nejvíce světla a radosti.

Kéž nám Bůh pomůže odvrátit pohled od našich starostí k němu. To je možné, když budeme hledat důkazy Boží péče a všemohoucnosti v Bibli, v přírodě i v našem každodenním životě. Mohu vám slíbit, že jsme jimi obklopeni! Vědomě je hledejte a své objevy si zapisujte!

Pokud jste na pokraji utopení ve svých starostech, nevzdávejte se! Volejte Boha o pomoc! On na tuto modlitbu okamžitě zareaguje, vytáhne vás z moře starostí a utišuje bouři ve vašem životě. Bojujte na kolenou a upínejte se k Božím zaslíbením, dokud nezískáte vítězství a do vašeho srdce nevstoupí Boží pokoj. Jak málo lidí dnes ví, co to znamená zápasit s Bohem. Ale stejně jako Jákob můžeme i my dnes ve své slabosti porazit Boha. Kéž společně s Bohem zvítězíme nad svými starostmi!

Zde příběh pokračuje!