Vítejte na stránkách Sophie'sNatureArt!

Je to slyšet už z dálky - zvuk vln, které se tříští o pláž. Pro mě je to jeden z nejkrásnějších okamžiků, když stojíte na pláži, nohy máte v mokrém písku a omývá vás voda. Váš pohled bloudí po nekonečném obzoru. Někdy sleduji vlny a sleduji jejich cestu, dokud se na pláži nerozbijí a navždy nezmizí. To jsou chvíle čirého štěstí, které jsou mi jako suchozemci bohužel dopřány jen zřídka.

Scéna s mořem smutku je pro mě zvláštní. Je to moje nejoblíbenější scéna z celého filmu.

Důvodem je možná to, že Ježíš a moře jsou dvě největší lásky v mém životě. V této scéně se obě spojují. Tak co může být lepšího... 🙂 (Možná ještě chybí plachetnice...).

Mezitím mi několik dalších lidí řeklo, že se jim tato scéna obzvlášť líbí.

Nějak se také odlišuje od všech ostatních. To je pravděpodobně způsobeno barvami. Zbytek obrázku je spíše v odstínech zelené a hnědé. Díky tomu vypadá modré moře trochu nepatřičně. Ale myslím, že změna barvy obrázku prospívá.

Za co jsem v této scéně také velmi vděčný, je zobrazení Ježíše. Je pro mě obtížné malovat lidi. Stejně tak je pro mě obtížné malovat oblečení. Ale tady v této scéně jsem s výsledkem velmi spokojen.

Miluji moře a vodu, ale je to boj namalovat každý obraz. S vlnami jsem bojoval i na tomto obraze. Jednou z věcí, které se mi nikdy nepodařilo uspokojivě dosáhnout, je přechod z vody na pláž. I k této scéně jsem shlédl několik návodů na YouTube. Pláž jsem musela přemalovat jen jednou a předělávat ji, dokud jsem nebyla s výsledkem spokojená. (Někdy maluji nepovedená místa mnohem častěji. Například les strachu jsem musel přemalovávat třikrát).

Obraťme se nyní k historii:

Starosti za starostmi

Turista opustil pramen života osvěžen a povzbuzen. Jeho tašky s jídlem jsou dobře naplněné. V dobré náladě pokračuje v cestě. Náhle se však zastaví. Zdá se, že jeho cesta končí na pláži. Když se podívá blíže, zjistí, že cesta vede přes moře.

Jak se měl bezpečně dostat dál? Jak daleko je to na druhý břeh? Mohl by tak daleko doplavat? Co by se stalo, kdyby se přes něj převalily velké vlny nebo ho strhl proud? Všechny jeho zásoby by ve vodě zmokly a staly by se nepoživatelnými. Přepadala ho jedna starost za druhou.

Turista chvíli stojí u vody a přemýšlí. Pozoruje mohutné vlny, které se tříští o pláž. Jak tam tak stojí a hledá řešení, spatří na vodě bílou postavu. Turista se lekne. Kdo nebo co to je?

Pokusí se podívat zblízka. Tvor má na sobě bílou kapuci. Z dálky vypadá jako duch. Turistovi se zježí chlupy na zátylku. Rychle se přiblíží. Turista vidí, že to kráčí po vlnách. Nikdy předtím nic takového neviděl!

Stojí jako přikovaný a sleduje tvora, který se blíží přímo k němu.

Pak je osloven: "Neboj se!" Jak důvěrně známý byl poutníkovi tento melodický, jemný a přesto všeprostupující hlas! Padá k zemi jako mrtvý. Je to sám Stvořitel vesmíru, který mu zde vychází vstříc!

Ruka se jemně dotkne chodcova ramene. Když vzhlédne, dívá se přímo do přátelských očí svého pána. Ježíš se s úsměvem zeptá: "Máš chuť na malé dobrodružství se mnou?" Ohromený poutník přikývne. Nemůže od Ježíše odtrhnout oči. Byl tady, tady s ním, nejnehodnějším ze všech poutníků! A on ho zve, aby se s ním vydal na dobrodružnou výpravu. Poutník vstane, posílen novou energií.

Ježíš ukazuje nataženou rukou na moře a jeho vysoké vlny. "Tvá cesta vede přes toto moře. Dnes je trochu bouřlivější než obvykle. Vlny jsou vaše starosti. Mohou být velmi nebezpečné a stáhnout tě do hlubin. Ale nedělejte si starosti! Jsem po tvém boku a chci tě bezpečně dovést na druhou stranu moře. Viděli jste, jak jsem chodil po vodě. Dokážeš to také! Chci ti k tomu dát sílu. Můžeš kráčet po svých starostech. Ale můžeš uspět jen tehdy, když budeš mít oči pevně upřené na mě. Já tě povedu a budu tě provázet. Ty mě jen následuj. Ale buďte opatrní! Nedívej se na vlny! Jakmile spustíš oči ze mě a podíváš se na vlny, potopíš se! Dokud se budete dívat na mě, bude to normální chůze. Jsi připraven?"

Chůze po vodě

Ježíš se na poutníka povzbudivě usměje a udělá několik kroků směrem k moři. Ježíš stojí klidně a vyrovnaně na vodě, jako by stál na pevné zemi. Vlny ho nestrhávají do hlubin. Poutníkovi buší srdce až v krku. Vidí mohutné vlny, ale Ježíšovi nemohou ublížit. Vidí, jak uvolněně Ježíš stojí na vodě. Ježíš vypadá v příboji silný jako skála. S očima pevně upřenýma na Ježíše, ale s bušícím srdcem vstupuje poutník do moře. Ale místo aby se zabořil do měkkého písku, voda jeho váhu ustojí!

Má pocit, že kráčí po pevné zemi. Tedy, trochu se houpe, ale voda ho nenechá zapadnout. První krůčky jsou stále velmi nejisté a vratké. Stojí ho veškerou sílu, aby se nedíval dolů na vodu, ale na Ježíše. Pokušení soustředit se na vlny bylo nekonečně velké. Ale protože byl turista velmi nejistý, upíral oči pevně na Ježíše. Povzbudivě se na něj usmál. Byla v jeho očích určitá otcovská hrdost a radost? Je to stejná otcovská pýcha jako u otce, když se jeho dítěti podaří udělat první krůčky na vratkých nohách.

Časem si turista na nový povrch zvykne. Jeho kroky se stávají o něco jistějšími a rychlejšími. Oba dělají dobré pokroky.

Pýcha předchází pád

V určitém okamžiku si turista na tuto novou situaci zvykne. Následují Ježíše a oba jdou po vodě, jako by šli po horách. Pomalu si uvědomuje, co se děje! Kráčí po vodě! Je s Ježíšem! Kéž by ho teď mohli vidět jeho přátelé! Něco takového určitě ještě nikdy neviděli! Určitě by žasli, kdyby ho takhle mohli vidět!

Zatímco poutník stále přemýšlí o tom, jak by tento příběh vyprávěl v těch nejoslnivějších barvách, jeho pohled pomalu zabloudí od Ježíše k vodě. Plný pýchy vidí sám sebe, jak pevně kráčí po vodě. Pak se však rozhlédne. Náhle si uvědomí, že ho obklopuje jen rozbouřená voda. Nevidí nic než vodu a vlny. Ať se dívá na kteroukoli stranu, nemůže rozeznat žádnou pevninu. Je uvězněn uprostřed smrtící vodní pouště!

Turistu zachvátí nahá panika. Na co myslel? Jak si mohl představit, že je na tuto výzvu připraven? Proud ho mohl snadno stáhnout do hlubin. Nevidí žádné východisko ze své situace. Pevná zem by jinak mohla být tak daleko. Dívá se na rozbouřené moře a mohutné vlny valící se k němu. Obklopují ho obrovské masy vody. Jak se jim může on, malý, slabý člověk, postavit? Určitě by ho stáhly do hlubin a utopily.

Ještě než tuto myšlenku dokončil, cítil, že se stala skutečností. Najednou ucítil, jak jeho kalhoty nasákly vodou. Než se nadál, byl po pás ve vodě a potápěl se dál a dál! Vlny se z této perspektivy zdají být ještě hrozivější. Za okamžik se přes něj převalí a pak bude konec! Turista začne zoufale plavat. Ze všech sil se snaží udržet nad hladinou. Moře je však stále rozbouřenější. Zpěněné vlny se na něj valí. Turista je stále častěji strháván pod vodu. Stojí ho to všechny síly, aby se znovu a znovu probojoval nahoru.

Vlny ho zmítají sem a tam. Je bezmocně vydán na milost a nemilost vodním silám. Cestovatel se dlouho snaží s vlnami bojovat. Jeho síly však viditelně ubývají. Brzy musí boj vzdát a klesnout na dno moře.

Nebyla tam vůbec žádná pomoc?

Kde byl Ježíš celou tu dobu? Opustil ho snad? Odvedl ho odtud, aby ho nechal bídně zemřít? Ne, to není možné! Vzpomněl si na Ježíšův milující, srdečný úsměv. Nebylo v něm ani stopy po zlých postranních úmyslech. V Ježíši poznal jen čistou lásku a něžný soucit.

Ale proč ho Ježíš opustil? Teď, když ho nejvíc potřeboval? Poutník se rozhlédne. Viděl jen hučící vlny kolem sebe. Na míle daleko nebylo po Ježíši ani stopy. Zmocňuje se ho zoufalství. Jak mohl jen na okamžik odtrhnout oči od Ježíše? A nevaroval ho Ježíš dokonce, aby se nedíval na vlny? Jak byl pošetilý! Byl pyšný na svůj "úspěch". Dokázal chodit po vodě! Kdyby to řekl svým přátelům, záviděli by mu jeho dobrodružství. Vypadal by před nimi dobře.

Teprve nyní si však poutník uvědomuje, že právě před tím ho Ježíš varoval. Ti, kdo odvracejí svůj pohled od Ježíše, spoléhají na své vlastní síly. Pyšní se něčím, čeho by mohli dosáhnout jen s Boží pomocí. Tím však svůj pohled odvádíš od Ježíše a zaměřuješ se na sebe. Pokud se díváš na sebe, další věc, kterou děláš, je, že se díváš na své starosti a problémy. Uvědomíte si, jak jste vlastně bezmocní. Najednou vám vaše starosti a problémy připadají jako nepřekonatelné překážky. Převalují se přes vás jako obrovské vlny a chtějí vás utopit.

Poutník si uvědomuje, že z této situace ho může zachránit pouze Ježíš. Až dosud ho Ježíš nikdy nenechal napospas jeho bezmocnému osudu. Byl si jistý, že ho nenechá zahynout ani teď! To byla jediná naděje, ke které se mohl upnout.

Hukot vln je hlasitý. Turista však sebere všechny své poslední síly a z posledních sil volá: "Ježíši, zachraň mě!".

Co se bude dít dál, se dozvíte přečíst! 🙂